Habřinka (Bukovka)

První zmínka o Habřince má oficiálně pocházet z roku 1542, ale v tomto případě se prameny rozcházejí. Podle jedněch ji měli již v roce 1437 koupit Bukůvkové z Bukovky, přičemž předtím měla náležet k opatovickému benediktinskému klášteru. Jiné zdroje hovoří o tom, že patřila ode dávna ke tvrzi v Krchlebích (roku 1440 náležely 2 dvory kmetcí s platem v Habřince Václavu a Janu řečenému Žákovi z Krchleb, posledně jmenovaný prodal svoje krchlebské zboží v roce 1472 Janu a Jiříkovi Ohnišťkům z Ohništska, protože v letech 1502-1547 náleželo městu Chrudimi, můžeme vyloučit, že se jednalo o zdejší Habřinku). Tyto nesrovnalosti jsou způsobeny tím, že Habřin a Habřinek bylo v širém okolí mnoho a docházelo tak k různým záměnám jedné za druhou. Podle všeho by mohla první zmínka o Habřince pocházet z 19. března 1437, kdy ji císař Zikmund Lucemburský zapsal Alšovi Vřešťovskému z Rýzmburka, a to jako bývalý majetek opatovických benediktinů, jejichž klášter byl zničen v roce 1421. Protože však jsou spolu s ní zapsány vsi Máslojedy, Benátky a Račice, nejspíše jde o zaniklou ves na Královéhradecku, kterou známe pod pojmenováním Kusá Habřinka a nalezneme ji ještě v urbáři smiřického panství z roku 1588. S jistotou víme, že bratři Majnuš, Petr a Bavor z Hustířan prodali 4. října 1513 za 2 500 kop grošů svůj majetek Vilému z Pernštejna, čímž se Habřinka dostala nastálo k pardubickému panství, v jehož rámci zůstala až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního.

Z jejího jména můžeme usuzovat, že se zde původně nacházel habrový porost, jehož vykácením vzniklo místo pro novou ves. Profesor Antonín Profous o původu tohoto jména píše ve své knize „Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl I. A-H“ toto:

„3. Habřinka (lid. v Habřince, do Habřinky, habřinskej, Habřiňák), ves (m. o. Bukovka) 9 km sv. od Přelouče: 1542 (1462) Jan Žák z Krchleb st. – děd. své w Krchlebích tvrz … w Srnogedech .. a w Habrzincze dvory km., na kterýchž sedí Brož a Jareš … prodal Janovi a Jiříkovi bratřím řeč. Ohnišťkové z Ohnišťan, DZ. 3 J 21´; 1547 lidee z Habrzinky a z Srnoged, kteříž k Krchlebóm přísluší, DZ. 8 F 16; 1560 przelowicze, habrzinka (ke Kunětické Hoře), DZ. 54 F 7; 1654 Habržynka, BR. 14/44.

Jm. Habřinka = malá Habřina. Deminut. tvarem byly obě vsi rozlišeny od Habřin v sousedství v témže okrese.“

Od počátku tu existovala pouze trojice gruntů, což se změnilo až v roce 1770. Roku 1635 zběhli z panství Jan a Pavel, synové zdejšího rolníka Mikuláše Panchártka. V roce 1783 byla Habřinka jednou z 23 sdružených vsí, jež založily evangelickou osadu v Bukovce. Žádost o vlastního pastora pochází z 23. dubna 1783. Roku 1836 začaly habřinecké děti docházet do školy v Kříčeni. O 7 let později měla osada 109 obyvatel a 13 domů.

V roce 1849 se Habřinka stala osadou Bukovky. 25. července-5. srpna 1887 se uskutečnilo v celém širém okolí velké vojenské polní cvičení, přičemž část vojska byla ubytována rovněž v Habřince. 29. srpna 1888 nalezl chalupník Jan Žák ve své stodole pod slámou mrtvolku udušeného novorozeněte ženského pohlaví. Roku 1900 měla Habřinka 134 obyvatel a 25 domů a o 10 let později 130 obyvatel a 25 domů. 1. července 1902 byla osada postižena velkou bouří s krupobitím. V roce 1905 vznikl Spořitelní a záložní spolek pro Habřinku, Bukovku a okolí, jenž měl sídlo v Habřince. V letech 1908-1909 byly prováděny meliorace zdejších pozemků, což dokládá „Venkov“ ze 16. února téhož roku:

„Vyhláška o zadání prováděcích melioračních prací pro vodní družstvo v Habřince u Přelouče.

Na základě úředně schváleného projektu, který spolu se stavebními podmínkami jest k nahlednutí a podepsaného předsedy, vypisuje se tímto snižovací ofertní řízení s pevně stanovenou lhůtou přísl. podání do 29. února t. r. dopoledne s podotknutím, že na později došlé oferty žádného zřetele bráno nebude, jakož i že družstevní výbor nebude se vázati v rozhodování svém na nejnižší nabídku, nýbrž rozhodně volně a po případě při nekonvenování nabídek vůbec podnik svůj třeba ve vlastní režii provede.

Ke každé ofertě budiž připojeno výslovné prohlášení, že oferentu jsou podrobně známy – projekt do všech podrobností též místních a půdních, jakož i stavební podmínky, kterýmžto a spolu všem odborným nařízením stavební správy technické kanceláře rady zemědělské pro království České, že se bezpodmínečně podrobiti zavazuje; jakož i že po event. přijetí jeho nabídky nejdéle do 14 dnů podepíše nájemnou smlouvu dle formuláře úř. stav. dozoru vyhotovenou i složí pak hned 10 proc. kauci celkového zaokr. obnosu své nabídky k rukám družstva do Zemské banky království Českého.

Po vyloučení položek na drenážní trubky (jichžto nákup i s dovozem obstará v každém případě družstvo samo) a na odškodné pozemků, rozvoz výkopu na odpadech, vícepráce, dozor a komise etc., obnáší úředně adjutovaný rozpočet celkem okr. 23.000 K při zaujaté délce okr. 0.7 km jednoduchých odpadů a 61.32 ha drenážní výměry.

V Habřince, dne 8. února 1908.

Předseda vodního družstva: Josef Malina.“

Nakonec vodní družstvo v Habřince s 57,2 ha drenáží započalo práce na jaře 1908 a k jejich kolaudaci došlo 31. srpna 1909, přičemž výsledný náklad dosáhl 36 505,23 K. 22. srpna 1909 svolal horlivý katolík František Žáček, kovář z Bukovky, důvěrnou schůzi do Habřinky, v níž promluvil o potřebě organizace katolického lidu kaplan J. Šinkora. Do nově vzniklé organizace se přihlásilo 32 lidí a důvěrníkem se stal habřinský rolník Václav Čapský. V 1. světové válce padli 4 zdejší muži a někteří se stali legionáři, např. František Šprinc byl zařazen do České družiny 21. srpna 1914.

14. května 1920 vypukl požár na půdě domu Marie Zemanové, který zničil doškovou krytinu a píci zde uloženou. V roce 1920 byl do zvoničky pořízen nový zvon, když ten původní byl zrekvírován za 1. světové války. V červenci 1927 zapálil blesk stodolu Františka Šprynce z čp. 8. Roku 1938 byla na návsi před čp. 1 a 8 zřízena požární nádrž. Za německé okupace nesla osada pojmenování Hag. Ještě v roce 1964 pracoval v Habřince čp. 15 70letý Alois Žák, poslední doškář v Polabí. Při výrobě došků mu tehdy pomáhal jeho 30letý syn. 10. května 1968 vyhořel dům čp. 24. V roce 1997 došlo k plynofikaci osady. V letech 2011-2012 byl opraven vodovod. Roku 2014 byla vyčištěna zdejší vodní nádrž. O 2 roky později byla opravena místní komunikace.

Mezi místní pamětihodnosti můžeme zařadit: litinový kříž na pískovcovém soklu z roku 1890, který byl vztyčen na místě původního dřevěného, zaznamenaného již v indikační skice stabilního katastru z roku 1839; dřevěnou zvoničku z roku 1896 a památník obětem 1. světové války a vzniku Československa od firmy Matalart - Pavel Vojáček, Medlešice, jenž byl slavnostně odhalen 28. října 2018. Mnohé památné objekty však již dávno zanikly, např. ve 20. letech 20. století vyhořela roubená chalupa s podsíní čp. 15. Zvonek, který býval zavěšen na lomenici Nepokojova stavení čp. 1 byl darován bohdanečskému záduší. V osadě nějaký čas působil vlastivědný pracovník Prokop Dubický (20. října 1897 Jihlava - 16. března 1963 Praha).