Křičeň

Tato lokalita byla původně vlastnictvím opatovických benediktýnů, a to až do zničení jejich kláštera husity v roce 1421. K původu jejího pojmenování je nejlepší otevřít knihu prof. Antonína Profouse „Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. II. díl. CH-L“, v níž se dozvíme následující:

„Křičeň (lid. ta Křičeň, v Křičeni, do Křičeně), ves 11 ½ km sz. od Pardubic: 1436 zastavujem hrad Kunětickú horu a mčko Bohdaneč a vsi .. Břehy, Křičeň, Kasaličky, AČ. 4/175 z or. v A. pardub.; ok. 1490 od Kunětické Huory zapisuje Dolany, Rohoznici, Křičenie, Žaravice a Lhotku – otec .. držie některé vesnice, jakož Dolany, Rohoznice, Křičeň, AČ. 16/386 a 369 z list. p. Viléma z Pernštejna; po r. 1494 mčko Bohdaneč – louku pod Křičení, - - ves Krziczien, AČ. 17/422 a 428 z U. pan. pardub.; 1507 ves Křičeň, což se Křičenských dotýče – Dolany, pustiny pod Křičení, t. 498 n. z reg. rybničných; 1514 obec mčka Bohdanče – dávám jim ku požitku novú obec, kteráž leží od Neratova a Jilůvky od Křičeně nad rybníkem naším Bohdaneckým, t. 197 z list. p. Vil. z Pernšt.; 1523 hrad Kunětickau horu s přísluš. - s Břehy, Křičeniem, Kasaličkami, t. 4/220 z rkp. roudnic.; 1560 zámek Konieticzkau horu – ves .. steblowa .. Dolany, Rohoznicze, Kržiczienie, wosycze, DZ. 54 F 7; 1654 Kržycžene ves (kraj Chrudim.), BR. 14/60; 1789 Hft Pardubicz: Kržicžen von 28 N., Schaller XI, 57; úř. 1854 Křičeň.

Toto MJ. povstalo ze slovesného subst. stč. křičěnie ՙkřičení՚ od křičeti ՙschreien՚, srov. m. jm. Loučeň (< Loučení), Rozstání, Vítání a p.! Podle jmen Dobřeň, Libáň, Třeboň a p. přešlo k m. jm. typu Boleslav.“

Všechny majetky předem uvedeného kláštera zapsal 21. září 1436 císař Zikmund Lucemburský Diviši Bořkovi z Miletínka za jeho věrné služby. Tato listina je rovněž první zmínkou o Křičeni. V té době se tak stala ves součástí kunětického zboží, jež ještě roku 1463 náleželo Divišovu synovi Soběslavovi a v roce 1465 ho držel již král Jiří z Poděbrad a po jeho smrti přešlo na jeho syny. 8. ledna 1491 zakoupil kunětické zboží Vilém z Pernštejna a na Helfenštejně, čímž se ves dostala k pardubickému panství, v jehož rámci vydržela až do prozatímního zřízení obecního a zrušení poddanství. Původní stará Křičeň se rozkládala v místech, kde jsou situována čp. 1, 4, 5, 10, 11, 12, 13, 35 a zbořené čp. 8, seskupená do nepravidelného kruhu kvůli tažení tekoucí vody pro zdejší obyvatele. V roce 1516 došlo k majetkovému vyrovnání s křičeňskými obyvateli, kterým byly některé jimi obdělávané pozemky zatopeny Bohdanečským rybníkem (Svatoň, Kliška, Raus, Prokůpek, Šimek Jektavý, Sokol a Hnátek), i když stížnost rychtáře a konšelů byla podána již roku 1507. V roce 1588 náležela ves ke ždánické rychtě, měla výsadní krčmu, 11 lidí osedlých, kteří odváděli 8 kop, 27 grošů a 6 denárů svatojiřského úroku a stejné množství svatohavelského úroku, 3 slepice, robotovali 51 dní o žních a 28 dní při orání. Roku 1783 spoluzaložili zdejší evangelíci domácí osadu v Bukovce, jež se skládala celkem ze 130 rodin z 23 sdružených vesnic. Svoji školu získala obec až počátkem 19. století. Kolem roku 1810 se rychtář Václav Malý z čp. 5 snažil, aby spolu s obcí Habřinkou byla vybudována vlastní škola, ale z tohoto plánu sešlo. Z tohoto důvodu alespoň povolal na vzdělání svých dětí učitele J. Javůrka, čistě ve vlastní režii. Ten vyučoval v jeho stavení čp. 9, nejprve tedy jen rychtářovy děti a posléze i ty ostatní. Místnost, kde se učilo, byla bez prkenné podlahy a v zimě musely děti nosit učiteli dříví na topení. On sám byl živ pouze z milodarů a jen movitější žáci přinášeli za denní vyučování po 1 krejcaru. Po 10 letech se podařilo onomu rychtáři to, že občané vystavěli v Křičeni školu, přičemž stavební materiál na ni jim poskytl patronátní úřad. Vznikla tak filiální škola podučitelská, v níž začal 24. září 1821 učit Jan Plítek za roční příjem 49 zlatých, 3 korce obecního pole a půl korce za zvonění a za 4 koledy (na Řehoře, o posvícení, o Zeleném čtvrtku a o sv. Dorotě). V pozdějších letech mu bylo služné navýšeno na 70 a 80 zlatých. Podle jiných zdrojů byla dřevěná škola vybudována až v roce 1828. V letech 1853-1880 zde působil Jan Mázl a od roku 1880 Jan Vinař, za něhož se stala škola dvojtřídní. V obou třídách se začalo učit 1. ledna 1881. Přístavba nové třídy za 10 000 K byla zadána K. Brožovi a její provádění řídil bohdanečský mistr zednický František Desperát.

V roce 1849 se stala Křičeň samostatnou politickou obcí. 25. srpna 1880 vyhořely domky čp. 17 a 45. 14. března 1881 vyhořelo stavení Františka Doležala čp. 11. 11. září 1881 se zastřelil 19letý řezník Josef Žaloudek. 11. června 1882 byla vysvěcena nová školní budova. 13. února 1883 vyhořela stodola Františka Slavíka. 15. srpna 1883 vznikl SDH, jehož stanovy se změnily v roce 1908. 2. dubna 1887 zemřel zdejší řídící učitel ve výslužbě Jan Mazel, který strávil v učitelské službě 49 let. 30. října 1889 vyhořelo stavení Františka Šlechty čp. 19. V roce 1890 zahájila činnost Hospodářsko-čtenářská beseda. Tehdy měla obec 527 obyvatel v 67 domech. 8. prosince 1891 vyhořelo stavení rolníka Čecha se zásobami slámy a píce. Kromě toho shořelo 12 úlů, vůz a většina hospodářského nářadí. Manželům Tomanovým vyhořela sýpka a byly zničeny chlévy. 30. července 1896 byla obec zasažena velkým krupobitím a vichřicí. Byla zničena nejen veškerá úroda na polích, ale rovněž byla vytlučena okna na staveních, poškozeny střechy a rozlámány a vyvráceny stromy. 20. dubna 1897 byla v lese u Křičeně při cestě do Lán na Důlku přepadena, oloupena a zbita 13letá Františka Hrnčířová z Boharyně. V roce 1903 byla postavena okresní silnice z Bukovky do Křičeně. Roku 1905 došlo k ustavení Spořitelního a záložního spolku v Křičeni. V roce 1907 bylo založeno vodní družstvo, jež začalo s melioračními pracemi v květnu 1912 a zkolaudovány byly v červenci 1922. Téhož roku se místní školní rada usnesla kupovat pro všechny děti potřeby a zdarma je všem bez rozdílu rozdávat. 17. června 1915 ustavil zdejší SDH ženský odbor, do něhož se přihlásilo 16 žen. 15. srpna 1915 tento odbor provedl 1. veřejné cvičení. Z front 1. světové války se nevrátilo 23 místních mužů.

Roku 1920 byl založen Vzdělávací a divadelní spolek „J. K. Tyl“, který se rozešel v roce 1931. Roku 1923 došlo k elektrifikaci obce a byl otevřen nový katolický hřbitov. Do té doby se pohřbívalo v Osicích. V roce 1929 vznikla TJ Sokol, jež měla 50 členů a jejím starostou byl Josef Kroužel. 8. ledna 1930 vypukl oheň ve skladišti pekaře Františka Malého. Téhož roku zasáhla obec vzteklina, takže muselo být utraceno několik psů. 11. ledna 1931 se uskutečnila ustavující valná hromada republikánského dorostu okrsku Křičeň (Dolany, Křičeň, Rohoznice). 17. dubna 1933 vyhořelo stavení chalupníka Josefa Kalhouse. 1. července 1934 byl slavnostně otevřen nově postavený „Švehlův dům“. Slavnostním řečníkem byl poslanec Ing. Jindřich Žilka. 23. srpna 1934 se oběsil na půdě svého obydlí 73letý Vincenc Syrůček. V roce 1936 se narodilo u Čechů osminohé sele. V letech 1937-1938 byl vybudován vodovod a dešťová kanalizace. Roku 1940 byla provedena výdlažba silnice Dolany-Křičeň. Německá okupace si vyžádala život 3 místních občanů. V roce 1956 vzniklo JZD. O 4 roky později se ustavil divadelní kroužek. Roku 1965 byl rozšířen vodovod Rohoznice-Křičeň ze zdroje u Dolan. 26. února 1971 vyhořel hostinec a přilehlý družstevní kravín. V letech 1971-1972 byl na jeho místě vystavěn kulturní dům. 1. ledna 1976 se stala Křičeň součástí města Lézně Bohdaneč. V letech 1979-1980 byla vybudována moderní prodejna smíšeného zboží, jejíž výstavba byla zahájena koncem dubna 1979 a zkolaudována 28. července následujícího roku. V roce 1988 zdejší mladí požárníci vyčistili studánku v blízkosti obce. Od 24. listopadu 1990 je Křičeň opět samostatnou obcí. Roku 1997 proběhla plynofikace obce. Roku 2004 byl založen fotbalový oddíl místního SK. V roce 2017 byla vybudována splašková kanalizace, jež je napojena na ČOV Rohovládova Bělá - Habřinka.

Ze zdejších pamětihodností musíme jmenovat pomník sv. Jana Nepomuckého s kovovým křížem z roku 1854 s přilehlou zvoničkou a pomník padlým v obou světových válkách, který byl odhalen 11. července 1920. Nejvýznamnějšími zdejšími rodáky jsou: právník a generální tajemník Odboru sladařského průmyslu při Ústředním svazu čs. průmyslníků Josef Tamchyna (* 6. června 1873 Křičeň); sociálně demokratický novinář, spisovatel a politický publicista František Čepek (24. dubna 1887 Křičeň - 2. července 1931 Zábřeh), jenž byl od roku 1919 šéfredaktorem ostravského časopisu „Duch času“; statkář a agrární politik Josef Kroužel (8. srpna 1889 Křičeň - 24. srpna 1943 Praha), který od 4. prosince 1924 stál v čele okresní správní komise v Pardubicích a byl rovněž předsedou Východočeského elektrárenského svazu v Pardubicích, zemským zastupitelem, od roku 1928 členem správní rady a od roku 1931 předsedou správní rady Rolnické vzájemné pojišťovny atd. Na závěr ještě dodejme, že okolí Křičeně vábilo řadu umělců, z nichž zmiňme akademického malíře Josefa Štolovského, jenž naposledy pobýval přímo v obci v roce 1936.