Rybník Žabinec (Žabínek)

Rybníky se kolem Zvíkova a Budína nacházely od nepaměti. Důkazem toho budiž záznamy z roku 1580, kdy bylo prodáváno zvíkovské zboží. V kupní smlouvě se přímo hovoří o rybnících: „Zvíkovském“, „Jelítku“ a „Hlaholovském“, k nimž později přibyly ještě rybníky: „Krokivíce“ (též známý jako „Krokvice“) a „Oujezdský“ u Trnavy (největší, protože dosahoval až 200 strychů). „Hlaholovský rybník“ se nejspíše nacházel uprostřed lesů, kde se říká „V Domšavách“. „Zvíkovským rybníkem“ byl zván nejspíše dnešní rybník „Žabinec“, což můžeme nepřímo odvodit od toho, že byl nejmenším, neboť měl pouhých 6 strychů. Rybníky „Krokvice“ a „Oujezd“ byly od Zvíkova odděleny již v roce 1771, přičemž „Oujezdský rybník“ byl zrušen roku 1792 a „Krokvice“ rovněž někdy v téže době. Podobně dopadly později vzniklé rybníky: „Návesník“ a „Zářecký“, jež zmizely z map někdy v období let 1800-1840, rybník „Jelítko“ byl zrušen v roce 1892 a na zvíkovském katastru tak zůstal jediný rybník - „Žabinec“.

Tato vodní plocha tu tedy stávala ještě mnohem dříve než osada sama. Podle lidové tradice tu totiž byl právě jen rybník a u něj jeho hlídač. Chaloupka porybného se měla nacházet na místě pozdějšího stavení čp. 1. Právě od tohoto mělo být odvozeno rovněž pojmenování osady, neboť strážce rybníků měl za povinnost hlídat rybníky před nepovolanými rybáři a různými škůdci, jež měli na svědomí různé škody, a v případě nebezpečí budit čeleď a poddané, aby mu přispěchali na pomoc.

Jediným výrazným přítokem rybníka vždy byl bezejmenný potůček, který tekl od jihu k severu a pramenil v malé studánce pod strání nad Budínem. Již od dávných časů byl známý svou velmi kvalitní pramenitou vodou. Zároveň nikdy, ani za toho největšího sucha, nevyschl, a tak se na něj mohli vždy místní spolehnout. Díky melioračním pracem v posledních více než 100 letech však rybník zůstal bez pravidelného povrchového zdroje, a tak je jako tzv. nebeský závislý na vodních srážkách.

Hráz rybníka, jehož pojmenování bylo odvozeno nejspíše od toho, že býval vždy pokryt zeleným příkrovem žabince (okřehku) a různých zelených řas, případně od existence značného množství zde se nacházejících a skřehotem obtěžujících žab (obě vysvětlení pocházejí z lidových podání), bývala od nepaměti obecním majetkem. Teprve v roce 1903, kdy byla prodloužena kunčická cesta po panském poli přímo na cestu vedoucí z Nechanic, došlo k tomu, že ji obec spolu s částí „Mrštníka“ vyměnila s velkostatkem za pozemek pro výše zmíněnou novou cestu.

Uprostřed osady Budína, jež podle berní ruly z roku 1654 ještě neexistovala (v té době zde byl zmíněn pouze 1 zahradnický grunt 28letého hospodáře Adama Čipery, který v roce 1713 náležel Janu Novotnému), bývaly původně panské sádky, které byly zrušeny někdy na přelomu 18. a 19. století. Sama zvíkovská kronika klade toto zrušení na počátek 19. století, já osobně si myslím, že se tak stalo již na konci 18. století, kdy nastal v Budíně pozvolný stavební boom. Jistě tak můžeme říci pouze to, že na místě panských sádek byla později postavena stavení čp. 19-21.

Na rozdíl od sádek nebyl zdejší rybník, náležející stále vrchnosti, zrušen, i když např. v mapě královéhradecké provincie a země kladské z roku 1760 od Bernharda von Erberga a Johanna Christopha Winklera uveden není, ale to je způsobeno spíše tím, že vzhledem ke své velikosti nebyl pro autory zajímavým. Nebylo by to nic divného, protože mapa královéhradeckého kraje z roku 1827 od Franze Jakoba Heinricha Kreybicha dokonce obsahuje hrubou chybu v tom, že Budín klade mezi Nechanice, Popovice a Sobětuš. Rybník je však zaznamenán jak v indikační skice stabilního katastru z roku 1841 od adjunkta 2. třídy Julia Kapauna a geometra 4. třídy Johanna Kapauna (pod svým jménem Žabinec, používaným již minimálně od tereziánského katastru), tak v mapě II. vojenského mapování z roku 1853, kdy se na severovýchod od něj při hranici panského lesa nacházel ještě 1 rybník, ale i ve všech následujících mapových dílech.

V roce 1845 měly všechny vodní toky a plochy na území Zvíkova a Budína celkem 2 ha, 43 arů a 49 m2, z toho právě Žabinec byl největší. V 1. polovině 20. století se mu však nevěnovala péče, a tak se postupně zanášel bahnem a jeho plocha zmenšovala, což můžeme vidět z mnoha válečných i poválečných map, např. z vojenských topografických map z let 1941-1945. Stejně tak klesala jeho hloubka. Zatímco v 19. století byl hluboký až 2 m, tak počátkem 60. let 20. století byla jeho maximální hloubka pouhých 0,8 m, což si můžeme ověřit nahlédnutím do vojenské topografické mapy z roku 1969 od K. Grofa (mapování bylo provedeno již v roce 1963).

Drobné úpravy rybníka a jeho přítokových i odtokových poměrů byly provedeny jak během předválečných a poválečných melioračních prací, tak v rámci združstevňování zdejších pozemků, ale na skutečnou jeho obnovu došlo o mnoho let později, kdy se pro něj již mnoho let používalo též označení „Žabínek“. Již roku 2010 požádala obec Státní fond životního prostředí o dotaci na jeho odbahnění, ale protože roky ubíhaly a stále nebylo jasné, zda, jak a kdy bude žádost vyřízena, pustila se obec Boharyně do této akce sama. Protože však byla omezena vlastním rozpočtem, musely být plánované úpravy zredukovány. Došlo tak pouze k odbahnění rybníka, nutné opravě hráze, vybudování nového vtoku, položení nového potrubí na přítoku, opravě odtoku a zatrubnění příkopu, přivádějícího vodu od lesa. I tak tyto práce, jež provedla firma ZVŠ, s. r. o. Hradec Králové, dosáhly celkového nákladu 1 084 694,90 Kč (původní plán pracoval s rozpočtem téměř 3 milionů Kč). Ale tato snaha stála za to a obci náležející rybník na parcele č. 144/1 o výměře 12 024 m2 je opět ozdobou celého Budína.