Babice

Tato lokalita byla osídlena již v pravěku, což dokazuje to, že v období let 1892-1894 vykopal rolník Jan Jubec z čp. 3 na své zahradě, nacházející se u starého hřbitova, několik nádob s popelem a kousky spálených kostí. Vše však tehdy roztloukl a popel vysypal na pole. Kromě toho se zde nalezlo několik kamenných industrií i jiných věcí, které opatroval místní řídící učitel Josef František Relich, ale jejich osud je kolikrát neznámý.

První zmínka o vsi, která byla dříve nazývána jako Velké Babice (oproti Malým Babicím, poprvé zmíněným v roce 1775, nazývaným rovněž jako Chaloupky), má pocházet z roku 1463 a své jméno obdržela buď od toho, že se zde nacházela zaoblená vyvýšenina ve tvaru ohnuté stařeny (baby), nebo od mytologické staroslovanské bohyně Báby, která bývala ztotožňována s bouřkovým mračnem a symbolizovala nebezpečí. Podle lidového podání tu mělo být mnoho starých žen (bab) a málo mužů. Jiné zdroje hovoří o legendárním zakladateli vsi Babovi, Babkovi či Babatovi, jehož potomci se zvali Babici. Když otevřeme dílo "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. I. díl. A-H" od prof. Antonína Profouse, tak se dozvíme pouze toto: "10. Babice, ves 6 km jz. od Nechanic: 1355 ad E. in Boharin, exec. pleb. de Babicz, LC. I, 23; 1369-1405 decan. Bidzouien.: Babicz, RDP. 93; úř. 1854 Babice velké; Sedl. rkp. sl. 653: Babice, z Babic a Babičky, Malé Babice. Podle vojenské mapy jsou 2 km od Babic k sv. Chaloupky nebo Malé Babice."

Zdejší kostel byl zmíněn již v roce 1369, kdy Matěj z Babic podal na místo zemřelého plebána Adama kněze Tase a zapsán je též v popisu pražské diecéze z let 1344-1350. O raných dějinách Babic nejlépe píše profesor August Sedláček ve své knize „Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl pátý. Podkrkonoší.“ z roku 1887:

„BABICE.

Severozápadně ode vsi Babic při cestě k Barchovu, avšak již při lese, jest tvrziště s příkopem posud vodou opuštěným a rákosím zarostlým. Říká se mu Vlčí hrad. Na tomto místě stávala tvrz vladyk Babických. Matěj z Babic připomíná se r. 1363-1375 jako pán Babický a spolupatron kostela Boharynského. Jeho snad synové byli bratří Michlík a Matěj r. 1391 společně na Babicích, z nichž Matěj měl příjmí House. Tento vyprodav se odtud asi r. 1407, učinil r. 1412 nadání kostelu Babickému úrokem jedné kopy a seděl potom na Boharyni a Boruhrádku. Roku 1414 drželi Babice Zdislav farář v Kratonozích a Pešík bratří z Babic, kteří se o podací kostela zdejšího přeli s Matějem ze Zvíkova (čili tuším svrchupsaným Matějem Housetem). Ves spustla v 15. věku a dostala se pak ke zboží Nechanskému i prodána před r. 1541 k panství Chlumeckému. V 17. století založena jest nová ves Babice, tuším vedlé místa bývalé vesnice.“

V roce 1517 koupil Jan z Pernštejna od Mikuláše Pecingara z Bydžína nejen Nový Bydžov, ale rovněž i pustou ves Babice, která se roku 1541 dostala k chlumeckému panství. Kolem roku 1570 byla pustá obec Babice opětovně vrchností osazena. 1. srpna 1648 se vyskytl v obci potulný predikant, který si dal otevřít kostel, při kterém tehdy nebyl ani římskokatolický farář, natož protestanstský kazatel, a konal zde za velké účasti lidu služby Boží, při nichž kázal, uděloval chléb a víno při stolu Páně, k němuž přistoupilo na 500 lidí. V roce 1775 táhli vsí selští vzbouřenci, kteří nejprve vyplenili zámek v Barchově a posléze byli poraženi u Chlumce nad Cidlinou. Roku 1787 byla v Babicích zřízena lokálie (některé prameny uvádějí rok 1778, zejména „Catalogus venerabilis cleri saecularis et regularis dioeceseos Reginae-Gradecensis pro anno domini nostri Jesu Christi 1926“). Tehdy se zde také začalo v jednotřídní škole poprvé vyučovat. V letech 1794-1804 se též vyučovalo na barchovském zámku. Roku 1843 měla ves 60 domů a 396 obyvatel.

V roce 1849 se Babice staly samostatnou politickou obcí. Dekretem ze 17. října 1855 byla zdejší lokálie povýšena na faru. V roce 1864 byla postavena škola, a to nákladem 24 000 K. 24. prosince 1876 vyhořelo stavení domkáře Jana Špičáka. 28. listopadu 1883 přistihl domkář Vojtěch Bartoš ve svém chlévě trojici romských zlodějek: Františku Růžičkovou z Vysoké nad Labem a Markytu a Annu Kovářovy, které chtěly odcizit jeho dobytek. Hospodáře ztloukly a začaly navíc škrtit. Bez pomoci dalších by byl hospodář Bartoš nejspíše zabit. V roce 1888 byla postavena silnice z Kosiček do Babic. 24. srpna 1894 vyhořelo 6 stavení, patřících rolníkům Josefu Šedivému, Františku Tomáškovi, Františku Veselému (2 domy), Václavu Šedivému a Antonínu Chárovi. Neštěstí zavinily malé děti, jež nedaleko špýchárku Josefa Šedivého zapálily rozprostřený len. Krátce poté vznikl SDH, jenž měl na svém počátku 18 členů. 27. července 1895 zasáhla obec velká bouře s krupobitím. O 2 dny později přišla další, která však za sebou nenechala mnoho škod. Za poznamenání zaslouží to, že blesk udeřil do staré vrby, kterou oloupal, aniž by zasáhl sousední stavení. 5. května 1896 navštívil obec královéhradecký biskup Msgre. ThDr. Edvard Jan Nepomucký Brynych. 24. srpna 1898 přešla přes obec velká bouře. 1.-11. září 1898 konali v obci vůbec poprvé svatou misii pražští redemptoristé. 2.-9. září 1899 se uskutečnila renovace loňské svaté misie. V rámci toho byl na dolní návsi postaven dubový misijní kříž. 19. září 1909 postřelil Josef Vaníček kolemjdoucí Marii Stránskou, když nesla svému manželovi oběd. Mohlo se však stát větší neštěstí, protože ji doprovázely 2 malé děti a v kočárku ještě jedno. Střelec ji navíc nejen zranil, ale neposkytl pomoc a ještě hrubě slovně napadl. V roce 1909 byly stavitelem Josefem Novotným z Hradce Králové provedeny vnitřní a vnější opravy kostela. V roce 1910 byla při místní obecné škole otevřena zatímní pobočka a obecním starostou byl zvolen rolník a kostelník Josef Kunc. 13. května 1913 zmizel ze svého bydliště 72letý obecní strážník Jiří Kudrák. 14. srpna 1917 zasáhla obec velká bouře s vichřicí a krupobitím. Veškerá úroda na polích a v sadech byla zničena. Mnoho stromů bylo polámáno nebo vyvráceno, okna vytlučena a střechy poškozeny. Kostel přišel na severní straně o všechna okna a polovina střechy na jižní straně byla shozena a rozmetána po okolí. Z front 1. světové války se nevrátilo 8 místních mužů (Josef Flegr, Antonín Ryšánek, František Ryšánek, Jan Široký, Josef Veselý, Karel Víšek, Václav Víšek, Josef Vosáhlo).

V roce 1919 měla obec katastrální rozlohu 250,86 ha, z toho bylo: 194,17 ha rolí, 17,6 ha luk, 7,15 ha zahrad, 7,91 ha pastvin, 8,51 ha rybníků, 2,75 ha soukromých cest, 6,89 ha veřejných cest, 0,13 ha neplodné půdy, 4,04 ha zastavěné plochy a 1,71 ha ostatní půdy. Roku 1922 došlo k založení Spořitelního a záložního spolku. V roce 1924 vzniklo Vodní družstvo. O 2 roky později byly zahájeny meliorační práce a byl vybudován nový obecní hřbitov. 26. listopadu 1932 vypukl požár v domku rolníka Josefa Schovance. 20. prosince 1932 shořela stodola a kůlna rolníka Josefa Vaníčka. Během německé okupace nesla obec pojmenování Babitz. V roce 1940 zde žilo 324 obyvatel v 77 domech. Roku 1945 byla ustavena odbočka SČSP. O 4 roky později došlo k ustavení JZD Babice. V roce 1957 vzniklo JZD Malé Babice, jež na sebe upozornilo tím, že v zimě 1963/1964 nechalo v polích zamrznout pluh a 1. ledna 1966 bylo připojeno k JZD Babice. První společná schůze sloučeného družstva se sešla 8. března 1966. Roku 1957 bylo založeno i JZD Babice, které bylo 1. ledna 1974 připojeno k JZD Kosičky. V roce 1962 vzniklo hřiště pro odbíjenou. Roku 1975 došlo ke zrušení zdejší ZDŠ a její školní obvod převzala ZDŠ v Boharyni. Její budova byla posléze přestavěna pro účely MŠ. V roce 1977 byla zahájena také svépomocná družstevní výstavba 6 bytových jednotek a dokončena stavba velkokapacitního družstevního teletníku pro 1 800 kusů. 1. ledna 1976 se Babice staly součástí Kosiček. Roku 1981 došlo k rekonstrukci obecních komunikací. Od 1. ledna 1992 jsou Babice opět samostatnou politickou obcí. V letech 1993-1994 byla rozšířena zdejší telefonní síť. V letech 2008-2009 byla bývalá škola přebudována na kulturní dům. V současnosti probíhají stavební úpravy budovy obecního úřadu.

Dominantou obce je od 29. prosince 2006 památkově chráněný (rozhodnutí o prohlášení památkou je datováno 27. listopadem 2006) novorománský kostel sv. Petra a Pavla, jenž byl postaven v letech 1873-1874 na místě staršího dřevěného kostela ze 17. století, který měl rovný trámový strop a oblou apsidu (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-petra-a-pavla-12215672). Z dalších pamětihodností jmenujme: od 20. ledna 1964 památkově chráněné kruhovité tvrziště ze 14. století v lese na severozápad od kostela (viz https://pamatkovykatalog.cz/tvrziste-19791273); budovu bývalé fary čp. 64 z konce 18. století; litinový kříž na cihlovém postavci, který připomíná kapličku a nachází se na místě původního dřevěného kříže, zaznamenaného zde již ve 2. polovině 18. století; pomník padlým v 1. světové válce; hřbitovní kříž z roku 1926.