Kostel sv. Bartoloměje, apoštola v Boharyni

Původní chrám byl založen ke cti sv. Jana Křtitele a již v polovině 14. století náležel pod královéhradecký dekanát a archidiakonát. V roce 1355 byl podán nástupce zemřelého plebána Vincence. Jeho jméno se však nedochovalo. Roku 1369 bylo odváděno z Boharyně 6 grošů papežského desátku. V roce 1371 vystřídal zemřelého plebána Jana kněz Epík (podle mne je v pramenech nepřesnost, protože rytíř Jindřich Epík z Boharyně byl patronem kostela, ne knězem). O 4 roky později odešel plebán Jan do Luhu a jeho místo zaujal kněz Mikoláš. Roku 1405 se stal zdejším plebánem Jan, neboť jeho předchůdce Mikoláš odešel do Hněvčevsi. V roce 1407 byla předložena listina z roku 1387, podle níž Epík z Boharyně prodal pod právo zákupní Otmarovi svrchní dvůr v Boharyni, tak aby Otmar odváděl kostelu „desátek skopný, jako jiní súsedé té vsi dávají, neb jsem desátek pravý odtud svedl na jiné své dědiny“; tento dvůr Epík prodal se vším, „což jest tu ve 4 kolech na zemi i pod zemí“. V roce 1412 byl zmíněn plebán Jan, a to v souvislosti s tím, že Jindřich z Boharyně založil v kostele sv. Jana oltář sv. Erasma nadáním 8 kop úroku ze Zvíkova. Za husitských válek přišla ves o faru a následně tu do bitvy na Bílé hoře působili bratrští kněží, jejichž působení je doloženo v letech 1575-1611. Ještě roku 1611 byla tedy místní fara obsazena českobratrským knězem a teprve v roce 1620 se stal kostel opět katolickým.

Současný objekt dal vystavět Jan rytíř Asterle roku 1650. O 2 roky později ho měli ve správě jezuité z Hradce Králové, v roce 1653 patřila boharyňská farnost k Osicím, roku 1665 k Dobřenicím a v roce 1683 k Libčanům. Roku 1707 byl slit zvon, tzv. „Poledníček“, jenž měl nápis: „Sit nomen Domini benedictum. Anno Domini 1707“, ale v roce 1814 byl porouchán a následně přelit. Roku 1783 byl chrám přestavěn do pozdně barokního vzhledu (snad podle plánů nebo alespoň za spoluautorství královéhradeckého stavitele Františka Kermera), i když první projekt byl vyhotoven již v roce 1778, ale kvůli vysokému rozpočtu ve výši 9 534 zlatých nebyl realizován a královéhradecká konsistoř si vymínila zmenšení rozpočtu, protože podle ní Boharyně nepotřebovala "nobile artefactum". V roce 1787 (podle některých pramenů již roku 1785; jde však o nesprávný údaj) došlo ke zřízení lokálie (prvním lokalistou se stal P. Filip Petrželka, který do vystavění lokálie v roce 1789 žil ve stavení čp. 6) a ta byla povýšena 3. března 1855 na faru. Roku 1817 byl opraven kostel a zvonice získala novou střechu. V roce 1826 získal hřbitov zděný plot. Roku 1853 byla dostavěna kostelní věž a dřevěná zvonice stržena. Další oprava proběhla v roce 1861. Roku 1865 administrátor P. František Mokříš navrhl, aby byl kostel opraven, znovu ozdoben a na hlavní oltář byl objednán nový obraz sv. Bartoloměje. Avšak k opravě došlo až za faráře P. Vojtěcha Lichtenberga v roce 1871. Kostel byl opraven vně i uvnitř, hlavní oltář, původně bílý, byl hnědě natřen a bohatě pozlacen, Adolfem Russem byl vymalován nový obraz sv. Bartoloměje a obraz sv. Jana Křtitele od téhož malíře byl obnoven, malý oltář byl obohacen 2 velkými anděly, kazatelna byla obnovena, Boží hrob byl udělán částečně jako nový, varhany byly opraveny, stejně tak lavice, cihelná podlaha byla nahrazena kamennou. Zrekonstruoaný chrám byl o posvícenské neděli po sv. Bartoloměji roku 1871 posvěcen vikářem a kanovníkem P. Leodegarem Vackem. Během této opravy však z kostela zmizel veškerý slohový ráz, takže vypadá velmi stroze. V letech 1882-1883 byl zrušen hřbitov u kostela a vystavěn nový za vesnicí, který byl slavnostně vysvěcen 1. července 1883 královéhradeckým kanovníkem P. Edvardem Prašingerem. 23. května 1899 navštívil chrám královéhradecký biskup Msgre. Edvard Jan Brynych, poprvé od obnovení zdejší fary. Roku 1908 byla provedena oprava oltářů, kazatelny, křížové cesty a dalšího interiérového vybavení. Tyto práce byly provedeny firmou Josef Mikulec, závod pozlacovačský v Hradci Králové. Dnes je kostel filiálním do Nechanic.

Kostel je jednolodní, v západním průčelí s věží a na východní straně s pravoúhlým kněžištěm, k němuž přiléhá za hlavním oltářem malá sakristie s předsíňkou. Vchodem v jižní straně věže se vstupuje do kobky pod věží, z níž vedou dveře do kostela a ke schodišti na kruchtu. Loď má rovný strop, 2 páry nízkých oken sklenutých eliptickým obloukem a na západní straně kruchtu na 2 zděných čtyřbokých pilířích. Půlkruhový vítězný oblouk dělí loď od kněžiště, které je sklenuté českým klenutím a osvětlené 2 svrchně eliptickými okny. Stejnou klenbu má též sakristie. Dvoupatrová věž je osvětlená v každém patře po třech stranách oknem svrchem půlkruhovým. Střecha věže je zakončena osmibokým jehlancem.

Vnitřní zařízení je převážně rokokového rázu, ale najdeme zde i řadu barokních věcí. Na hlavním oltáři z období po roce 1783 visí obraz na plátně, který představuje umučení sv. Bartoloměje a vymaloval ho počátkem 19. století Adolf Russ, a menší starobylý obrázek sv. Jana Křtitele. Na epištolní straně na postranním oltáři je mezi dvojicí novodobých andělů obraz Panny Marie s Jezulátkem od Adolfa Russe z roku 1861. V lodi visí obrazy sv. Rozálie, sv. Pavla poustevníka, sv. Jeronýma s umrlčí hlavou a sv. Františka Serafinského. Pozdně rokoková kazatelna pochází z období kolem roku 1800. Cínová křtitelnice pochází z 18. století, měděná a zlacená monstrance a stříbrný pozlacený kalich pocházejí z téhož období. Ostatní zařízení bylo pořízeno v 19. století. Stejně tak varhany, které zhotovil Karel Schiffner z Prahy v roce 1892 za 1 185 zlatých. V přízemí věže je na západní straně zazděna náhrobní deska ze šedého mramoru, která má patřit Karlu Jestřibskému z Rýzmburka, jenž zemřel nejspíše v roce 1619.

Kostel měl podle mapy pardubického panství z roku 1688 dřevěnou zvonici, která se nalézala v areálu starého hřbitova vlevo od kostela a fary a nejspíše zanikla při přestavbě kostela v roce 1783, kdy byla ke kostelu přistavěna ze západní stryny dnešní věž. Počet zdejších zvonů býval proměnlivý a před 1. světovou válkou tu byla zavěšena jejich čtveřice. První zvon byl o výšce 74 cm, průměru 96 cm a s nápisem: „tento zwon slit gest leta panie MD trimecitme ku czti k chwale panu bohu wssemohuci boharynskim. Hlawacz.“ od Diviše Hlaváče (jinde se uvádí, že byl zhotoven Janem Hlaváčem) z roku 1523; druhý o výšce 76 cm, průměru 87 cm, s reliéfem sv. Bartoloměje a s textem: „LETA PANIE MDLX TENTO ZWON GEST DIELAN KE CZTI A CHWALE PANV BOHV.“ od Václava konváře; třetí o výšce 48 cm, s reliéfem krucifixu a nápisem kolem koruny: „GOS MICH ANTON SCHNEIDER IN KÖNIGRATZ. A 1815.“, který byl po přelití původního zvonu z roku 1707 zavěšen do zvonice 14. června 1815, a čtvrtý zvon s textem: „IGNATIVS DRACK R. 1783.“ ve věžním okně visící byl přelit roku 1887.