San Paolo / St. Pauls – kostel Obrácení sv. Pavla (Appiano - Chiesa della Conversione di San Paolo)

Farní kostel Obrácení sv. Pavla je skutečnou dominantou nejen malého jihotyrolského městečka Svatý Pavel, ale i celé oblasti, nacházející se nedaleko Bolzana. Však se této stavbě také říká „Duomo della valle“ neboli „Katedrála údolí“. Ve skutečnosti se jedná o monumentální, římsko-katolický, pozdně gotický halový kostel, pocházející z 15. století. Kompletně však byl tento chrám dokončen až v roce 1647, kdy byla dostavěna barokní cibule, zakončující kostelní věž. Zdaleka viditelná věž je tak vysoká úctyhodných 85 metrů. A hned na úvod si můžeme prozradit, že obec San Paolo neboli St. Pauls se nachází nad Bolzanem v nadmořské výšce téměř 400 m a že je součástí města Appiano (německy Eppan) s dodatkem na vinařské stezce. A i když se nacházíme na území Itálie, tak přibližně 80 procent zdejších obyvatel tvoří Němci … zkrátka Tyrolsko. V titulku článku autor článku sice ctí domácí italské peostředí, ale správně by tam tedy měl být uveden Pfarrkirche St. Pauli Bekehrung.

Předpokládá se ovšem, že první velký kostel zde stával již v raném středověku, tedy někdy na přelomu 8. a 9. století. Ten je však písemně zdokumentován poprvé až v roce 1147, kdy spadal pod biskupa katedrály v Trentu. Svatý Pavel patří mezi nejstarší farnosti v oblasti Trentino-Alto Adige a byl vždy jejím intelektuálním i ekonomickým centrem. Až mnohem později se odtrhly další samostatné farnosti, např. Girlan neboli Cornaiano roku 1787 a St. Michael – tedy San Michele – dokonce až v roce 1921. Předchůdcem dnešního kostela tedy pravděpodobně byla románská stavba. Tou byl jednoduchý halový kostel s kruhovou apsidou, plochým trámovým stropem, zvonicí a stanovou střechou. V období nastupující gotiky byl zřejmě rozšířen. Vedle něj se zřejmě nacházel ještě menší kostelík sv. Petra, který patřil hrabatům z hradu Castel d'Appiano.

Ačkoliv současná monumentální chrámová budova byla postavena pod vedením různých stavitelů a v několika obdobích, působí velmi vyrovnaným a jednotným dojmem. Při bližším zkoumání je však rukopis jednotlivých mistrů i dějinných období dobře čitelný. Protože původní stavitel věděl, že stavba tak obrovského kostela bude trvat delší dobu, nechal existovat starý kostel a nový postavil kolem něj jako další vnější plášť. Tento způsob nebyl nijak výjimečný a předpokládá se, že původní stavba definitivně zanikla až po dokončení lodi v II. polovině 16. století. Zahájení výstavby však proběhlo již v roce 1460, a to na popud – a s finanční podporou - některých zdejších bohatých a mocných šlechtických rodin. Nejčastěji bývá připomínán regent Frederick IV., jeho syn Siegmund z Münzreichenu a hrabě Firmian. Po smrti císaře Maximiliána I. a nástupu Habsburků v roce 1519 dochází v zemi k sociálním nepokojům, povstáním a náboženským sporům, takže je jasné, že veškeré práce na výstavbě nového kostela pokračovaly jen velmi pomalu. Po celé období od konce 15. století do roku 1783, kdy je zakázal z boží vůle císař Josef II., se v St. Pauls konaly jedny z nejoblíbenějších poutí v Jižním Tyrolsku. Vraťme se však k samotné stavbě.

Chrámový chór byl postaven švábskou stavební hutí v letech 1460 nebo 1461 až 1470 v gotickém stylu a představuje tedy nejstarší část kostelní budovy. Vysvěcen byl kostel roku 1490 jako trojlodní, s šesticí volně stojících sloupů a síťovou klenbou. Ve dvou stěnových pilířích v presbytáři se nacházejí svatostánky s pozdně gotickými sochami světců. Další fáze výstavby probíhala v letech 1501 až 1513 a vedl ji švábský stavitel Jakob Zwitzel (první stavitel tohoto chrámu zůstává anonymní). Pod jeho vedením, bylo vystavěno západní průčelí s věží a kůrem s bohatě profilovanými nosnými sloupy, dokončené v roce 1555. Tato věž však byla podstatně nižší, a byla plánována zřejmě jako věž s kaplí pro šlechtu. Tady opět platí, že různé stavební fáze jsou celkem jasně viditelné - centrální novější část totiž dokončil až v roce 1609 architekt Pietro Bosio. V roce 1890, tedy předtím, než jsou zde postaveny nové Reinischovy varhany, je středová část znovu přestavěna a vzniká ozdobná balustráda.

Na počátku 16. století jsou zcela vybudovány obvodové zdi lodi. Práce tehdy vedou severoitalští architekti Andrea Crivelli a Marco della Bolla a síťovou klenbu v presbytáři doplní jednodušší žebrovou klenbou lodi, nesenou přímo z kamenných sloupů s „moderními" prstencovými nebo osmiúhelníkovými hlavicemi. A jak již bylo uvedeno výše, roku 1647 byl konečně nový kostel dokončen umístěním barokní cibule na vrchol věže. Poslední změnou pak byla přestavba někdejší kaple sv. Petra v roce 1718 na současnou sakristii.

V průběhu staletí se v kostele postupně objevilo množství vysoce kvalitních uměleckých děl. Všechny tři neogotické oltáře se sousoším Ukřižování a sochami sv. Petra a Pavla vytvořil v roce 1865 innsbrucký sochař a malíř Michael Stolz. Pravý boční oltář však v centrálním výklenku „skrývá“ starý zázračný obraz Panny Marie, namalovaný na terakotě kolem roku 1430, stejně jako obrázky 15 tajemství růžence. V levém bočním oltáři jsou zobrazeny scény ze života sv Pavla. Někdejší barokní oltářní obraz od Michaela Christopha Grambergera z Kremsu dnes visí vedle bočních varhan – zvaných Vlaštovčí hnízdo - na jižní stěně kostela. Jedním z nejcennějších chrámových „exponátů“ je bezesporu socha Madony s dítětem. Pochází z poloviny 15. století a za její tvůrce jsou považováni Hans Multscher a Leonhard z Brixenu. Nachází se na jižním pilíři, pod neogotickým baldachýnem.

Zmínit je nutno také sochu sv. Jakuba, kterou kolem roku 1525 vytvořil autor původního hlavního oltáře, řezbáře Jörg Lederer, nebo olejomalba Saulovo obrácení k víře, kterou namaloval v 17. století Josef Anton Kössler a která je nyní umístěna nad oltářem na severní stěně. Ve starém románsko-gotickém vítězném oblouku visí pod klenbou Ukřižovaný, datovaný do počátku 14. století, který byl pravděpodobně ještě součástí starého kostela. Najdeme zde také monumentální krucifix z dílny Jörga Artzta a období let 1520 až 1530, který se nachází na severní zdi kostela. Jistě upoutá i několik mramorových bust apoštolů, které vytvořil sochař Wolf Verdross. Vznikly asi v roce 1569 jako konzoly lichtenbergerské hradní kaple a do kostela sv. Pavla byly umístěny až později. Venkovní stěny chrámu zdobí šestice velkých náhrobníků s erby zdejších šlechtických rodin. Stylizované postavy sv. Petra a Pavla, nacházející se od roku 2002 v gotických výklencích vstupního portálu kostela pak vytvořil současný jihotyrolský sochař Karl Grasser.

Na závěr již jen pár slov o kostelních zvonech a chrámových varhanách. Ve věži kostela sv Pavla visí devět zvonů, z nichž nejznámější je Anna-Maria z roku 1701, vážící 3.860 kg (zvonař Georg Grassmayr z Brixenu). Na tomto zvonu se nachází reliéfy s dvanácti apoštoly, čtyřmi evangelisty a dalšími světci. Sedm z devíti zvonů bylo odlito v roce 1844 (Chiappani z Trenta), ale v průběhu II. světové války byly odstraněny a roztaveny. Italská vláda je nahradila hned po válce, kdy byly odlity v Padově (Daciano Colbachini). Všechny zvony mají svá jména, např. Panna Marie a sv. Pavel, Srdce Ježíšovo, Zvěstování, sv. Josef nebo sv. Vigilius. Tyto zvony ještě doplňuje malý Umíráček, který v roce 1735 odlil Anton Zwelfer z Bolzana.

První varhany zv. Vlaštovčí hnízdo postavil v roce 1599 varhanář Hans Schwarzenbach. Tehdy byly umístěny na jižní zdi chóru a chodilo se k nim po schodišti v bývalé kapli sv. Petra. Poté, co byla v roce 1609 vystavěna nová západní galerie, byly varhany přestavěny varhanářem Lucio Valvassoriem. Další úpravy varhan proběhnou v letech 1670 a 1674 (Daniel Herz a Sebastian Achamer). Nové varhany s 38 registry pak postavil v roce 1689 Eugenio Casparini ze Slezska. Staré Schwarzenbachovy varhany byly převezeny do starého kostela sv. Petra, v letech 1982 až 1986 byly renovovány a jsou nyní nejstarším kostelním nástrojem v Jižním Tyrolsku. Chrámové varhany musely projít opravami hned v letech 1710, 1718 a 1724 (varhanář Johann Caspar Humpel), 1742 (Ignaz Franz Worle) a 1831 (varhanář Groebner). Koncem 19. století začal být stávající mobiliář v kostele nahrazován moderní neogotikou a je také rozhodnuto o výměně bočních varhan. Ty vytvořil v roce 1895 Franz Reinisch ze Steinachu am Brenner ( 25 rejstříků), přičemž údajně využil dva registry ze starých varhan. Již v roce 1980 se objevily první plány vybudovat na místě bývalého Schwarzenbachova nástroje varhany nové. K realizaci nizozemskou společností Verschueren z Heythuysenu (21 registrů) došlo až v letech 1997 až 2002. Dnešní „Vlaštovčí hnízdo“ nad sakristií má skříň vyrobenou z masivního dubu a zdobenou ornamenty, vycházejícími z období gotiky. Od roku 1998 se v kostele konají pravidelné varhanní koncerty.