Dovolená 08 - 10.Do Králíků a na vytoužený Sněžník
Brzy ráno stojíme před chatkou, která byla po 11 dnů a nocí naším náhradním domovem a loučíme se jak s ní, tak i s celým spícím kempem v Bělovsi. Na náchodském nádraží rychle do sebe kávu z automatu a pak přejíždíme vlakem do Týniště nad Orlicí. Tady už máme dostatek času nejen ke svačině a čtení, ale i na druhé kafé. Projíždíme údolím Divoké Orlice a na dálku se zdravíme s našimi dobrými známými - Hradem Potštejnem a pak Liticemi. Dál už cestujeme pro nás dosud neznámou, ale zato překrásnou krajinou Orlického podhůří do města Letohradu. Až do Dolní Lipky na trati probíhá výluka, cesta tam je ale zajištěna náhradními autobusy. Všude jsou sundány kolejnice a železniční svršek se opravuje po celé délce trati až po tu Dolní Lipku. Tady přestupujeme do vláčku "kodrcáčku", odjezd a po chvilce z okna poprvé v životě vidíme úžasnou Sněžnickou podkovu ! Bohužel - na dlouhé vyčumování není čas, protože už druhou zastávkou jsou Králíky - město ... a pro nás konečná !!
Na nádraží si napřed jdeme zjistit sobotní spoj do Zlína. Paní za okýnkem to sice chvilku trvá, protože se se svým počítačem teprve začíná "kamarádit", ale nakonec se dílo podařilo. Ochotné paní moc děkujeme a pak kráčíme asi 300 metrů a stojíme před ubytovnou, kde máme zajištěný nocleh. Ale co to ? Ono je zavřeno a ani na zvonek nikdo nereaguje ! Nechávám proto Janu hlídat naše batohy a jdu za roh na překrásné náměstí. Hned na kraji v bloku domů je samoobsluha Falta - má stejné jméno jako naše ubytovna - a tam se od paní u pokladny dozvídám, že vedoucí ubytovny teď bude asi na obědě a že prý jí máme zkusit poslat SMS... Trvá to jen chviličku a můžeme se jít ubytovat a jsme velice překvapeni, jak hezky to tam vypadá ! Všude spousta prospektů a plakátů, na chodbách jsou křesla a sedací soupravy. Kuchyňka je přímo vzorně vybavená a společenská místnost vypadá jako velikánský obývák s televizí a mapami na stěnách a na stolech se válí stohy Reflexů a jiných časopisů ke čtení. Najdou se tu i společenské hry... Milá paní vedoucí nám říká, že tu také bydlí a prostě jí to nedá a přeje si, aby se tu všichni hosté cítili příjemně ... A ona je ta její snaha opravdu znát ! Náš pokojík s umývadlem je taky bezva a tak rychle povybalovat věci z batohů a napřed za roh do té "sámošky" na nákup - je to tam trochu drahé - na pokoji něco i pojíme a pak už hurá do ulic !!!
Napřed se obdivujeme malebnému náměstí, které navíc působí velice přívětivým a útulným dojmem ...Takhle nějak jsem si jako děcko při čtení Drdových pohádek představoval starobylé městečko Rukapáni... Fasády historických domů na náměstí mají omítky v empírovém a klasicistním slohu, jádra domů jsou ale barokní. Přízemí několika z nich jsou zdobena také podloubím. Ve stínu stromů tu na rynku najdeme i krásnou kašnu se sochou Přadleny a naproti vidíme Informační centrum, které je umístěno v Městském muzeu. Přímo naproti ubytovny stojí hotel s restaurací, ale paní správcová nám říkala, že tam je tak draho, že tam nechodí jíst ani němečtí turisté ... a to samé platí i o hotelu Zlatá labuť na horním konci náměstí !
Pěší zónou po hlavní třídě přicházíme na Malé náměstí a o kousek dál už před sebou vidíme cestu ke klášteru na Mariánském kopci. Cestička k němu se vine ve stínu stromů nádherné aleje, táhnoucí se až pod samý objekt kláštera. Trasa ale dosti ostře stoupá a my dva asi ve třetině cesty odbočujeme na silničku vpravo a pohodlnějšími serpentinami lesní cesty se ke klášteru a významnému poutnímu místu dostáváme z druhé strany. Jedna jeho polovina se opravuje a tak fotíme aspoň tu část bez lešení a pak se jdeme podívat dovnitř do krásného kostela Nanebevzetí Panny Marie. Cestou od něj k vyhlídce pak míjíme dům pro poutníky, před nímž "stepuje" početná výprava seniorů z Polska a my slyšíme, jak diskutují o tom, jak se po našem řekne "dobrý den" a "nashledanou" ...
Z vyhlídky máme pod nádherně modrým nebem rozhled daleko do kraje. Samozřejmě ten nejkrásnější výhled je na podkovu hor, jimž v dálce vévodí vrchol ze všech tady všude kolem ten nejvyšší - sám Králický Sněžník. ( Už několik let se na něj marně snažíme dostat : ve Zlíně máme cestovku, která pořádá zájezdy na polskou stranu, ze které se pak chodí na jeho vrchol, ale už 2 x byl zájezd kvůli malému počtu účastníků zrušen !! A protože se na tento náš vysněný vrchol už konečně chceme dostat, vzali jsme letos iniciativu do vlastních rukou - navíc je to třetí pokus a ten nám snad vyjde ...) Na druhou stranu se nám z vyhlídky otvírá pohled na masív Suchého vrchu, v jehož blízkosti je veřejnosti přístupná - ( a navíc jediná zcela dobudovaná) - pevnost z první republiky na obranu proti nacistickému nebezpečí - Bouda. Následuje panoráma dalších vrcholů Orlických hor a podhůří. Je odsud vidět i vrchol naší nejmenší "tisícovky" - Jeřábu.
Janu ještě pořád trápí bolavá noha a tak alejí pomaličku zestup dolů do města. Procházíme si i druhou hlavní ulici, ale ta už je o něco míň hezká a když jdeme přes náměstí zpět do ubytovny, marně přemýšlím, z balkónu kterého domu tu v roce 1938 osobně sám "vůdce" vítal zfanatizované německé davy... ( Až do roku 1946 totiž obyvatele Králíků tvořili s velikou převahou Němci ! ) Na ubytovně honem pod sprchu, na zprávy - zítra snad má být velmi teplo a hezky - a pak už na pokoj a po chvilce listování a pročítání půjčených časopisů zhasínáme a do hajan ...
Čtvrtek 7.8.
Budíme se velice brzy a do překrásného rána. Protože je venku docela chladno, tak si přes sebe přehazujeme i mikiny a valíme na autobusák. V 6.40 nám to jede až na konečnou do Dolní Moravy a projíždíme přes několik obcí, v jejichž okolí se tu nacházejí další zpřístupněné historické vojenské objekty. Na konečné vidíme, že poslední obec v údolí Moravy se stejnojmenným názvem, je v podstatě jednou velkou rekreační oblastí a výstavba lanovek a dalších ubytovacích zařízení tu neustále pokračuje... Za velkým parkovištěm jdeme po silničce mezi posledními domky obce a na turistickém odpočívadle dopřejeme našim hladovým žaludkům pořádný kus žvance. Následuje asi hodinový úsek pochodu po zpevněné cestě okolo horního toku Moravy. Ta je tady zatím horskou říčkou s peřejkami a řečištěm plným balvanů a na jednom jejím přítoku obdivujeme i menší, ale velice hezký vodopádek ! Pak přicházíme k dalšímu turist.odpočívadlu pod Strašidly a k ceduli Naučné stezky s popisem nedalekých nepřístupných jeskyní jménem Tvarožné díry. Pak to trochu "zkoním" !! Neprostuduju si pořádně mapu a nevšimnu si tak pěšiny, která odtud vede lesem pod nejvyšší zdejší vodopád o výšce 19metrů !! Namísto toho jdeme oklikou po silničce a pak vlevo po lesní cestě nad něj. Tady je už bohužel divoký a neschůdný terén se skalisky a tak zestup dolů k němu vůbec nepřichází v úvahu... Moc mne to mrzí, protože jsme se na něj oba moc těšili, ale co se dá dělat - uvidíme ho snad někdy příště : teď nás stejně čeká daleko větší lahůdka - výstup na vrchol Králického Sněžníku !!!
Pokračujeme po místy podmočené lesní cestě údolíčkem okolo bystřiny s kaskádami a malými vodopádky do stále prudších svahů. Přicházíme k nějaké lesnické chatě a zdravíme se tu s mladou dvojicí s dítětem, kteří si před ní na venkovním ohništi vaří kávu. Přes mokřiny se dostáváme na horní konec paseky a tady nás čeká po úzkém chodníčku v délce asi 200 m strašlivý "strmák" přímo hore lesem ! Jana s tyčkama valí jak buldozer a dokonce mne předbíhá !! Pak už narážíme na červenou značku, vedoucí po hřebeni a okolo státní hranice směrem k našemu vytouženému vrcholu. Naše další cesta už je velmi pohodlná a i to stoupání je jen docela mírné. Les okolo nás řídne čím dál tím víc a obloha nad našimi hlavami dostává úpně neskutečné, tmavě modré zbarvení ... Do stran přibývá i výhledů a ocitáme se u suťoviska pod Vlaštovčími kameny. Z polské strany se k nám připojuje spousta polských turistů a etérem se na chvilku rozléhají pozdravy v české a polské řeči. Pak vystoupáme poslední, už bezlesý, strmý svah a po oblině vrcholové klenby se dostáváme na nejvyšší místo hory - HURÁÁÁ !!!!! ( Jejích 1423 výškových metrů ji zajišťuje třetí místo a bronzovou medaili mezi nejvyššími vrcholy České republiky )...
Já si ještě vylezu na tu opravdu nejvyšší kótu, kterou jsou Trosky bývalé rozhledny a pak už jsme jen u vytržení z neskutečně dalekého výhledu. Vidíme odtud ohromnou výseč našeho i polského území, prakticky celé Jeseníky a hory Rychlebské a na druhé straně Orlické. A tam také vidíme naše i polské Krkonoše. Hluboko pod námi pak údolí Moravy a je to zatím snad náš nejúžasnější a nejskvělejší zážitek, který máme s Janou společný a oba jen vrníme blahem ! To samé asi prožívá i můj dalekohled a oba naše fotoaparáty !! Polským sousedům můžeme je tiše závidět, že jím patří daleko větší část tohoto překrásného pohoří a na nás "zbyla" jen ta "podkova" a kousek příhraničního hřebene ... Oba s Janou milujeme Jeseníky a jejich vrcholy, ale vše zůstává tak trochu ve stínu "Králíčáku", o kterém si odteď myslíme, že je naší nejkrásnější HOROU. Už ten dlouhý přístup k němu z naší strany zaručuje, že se na jeho vrchol - oproti Pradědu - dostanou jen opravdoví milovníci hor a zdejší překrásné přírody !! ( No a protože pro nás jsou Jeseníky všechny hory a kopce od Olomouce až nahoru po polskou hranici a vlastně se k nim tak trochu přiřazuje i Sněžnická podkova, tak když jsem psal že milujeme Jeseníky, tak jsme se vlastně ani žádné "nevěry" nedopustili !!! )
Po hodně dlouhé chvíli od vrcholu zestupujeme k prameni Moravy, ochutnáváme a bereme si do láhve zdejší vodičku sebou a pak už jdeme k symbolu "Králíčáku", jímž se stala socha slůněte na vysokém sloupu u rozvalin bývalé chaty. Sochu sem umístili členové německého uměleckého spolku, který usiloval o kulturní soužití mezi Čechy a Němci - ( jakýmsi poznávacím logem spolku byl obrázek slona ) -a právě soška tohoto zvířete tu byla roku 1932 vztyčena ... S turisty si tu prohazujeme fotoaparáty a pořizujeme momentky jim a oni nám a pak šťastně odpočíváme a kocháme se výhledem na Staroměstsko a masív Hrubého Jeseníku. Pak ještě foto senzačního vrcholového svahu Sněžníku s rozsáhlými suťovisky, smutně dáváme "Ahoj" slůněti a nás čeká dlouhá sestup z hory.
Napřed je chodník plný kamenů, pak se to ale postupně lepší. Potkáváme i dva blázny s koly, kteří s nimi míří k vrcholu, i když se to nesmí !! Od chaty Francisky ? a sedla procházíme mezi vztyčenými torzy uschlých stromů. Rozhodujeme se, že nazpět půjdeme jinou cestou a zamíříme k vlaku do Starého Města. Směrem dolů pokračujeme zestupem po několika předlouhých serpentinách. Naše značená cesta vede stále po silničce a nabízí neustále nové a nové krásné výhledy na okolní líbeznou krajinu. Přicházíme k chatě Návrší, kde si dopřáváme chvilkový oddech a každý šálek kávy. Strmějším chodníkem dolů k začátku lyžařského vleku a pak přicházíme na horní konec obce Stříbrnice a zhora ze Sněžníku to byl zestup o 900 výškovýc h metrů !!! Nemáme čas se z tohoto sportovního výkonu radovat, protože z další zatáčky vidíme, jak se na točně zrovna vytáčí autobus. Z posledních sil k němu prcháme a máváme a šťastně ho stíháme ...
Cestou do Starého Města pod Sněžníkem zajíždíme i do bočního údolí s dědinkou Kunčice a ve "Staráku" vystupujeme přímo na vlakovém nádraží. Po zjištění spoje do Králíků jsem moc zklamán : jede nám to už za 20 minut a tak si na prohlídku historického centra zdejšího městečka pod Sněžníkem musíme nechat zajít chuť ... Vláčkem, co skoro nikde nestaví, pak projíždíme lesnatým a skalnatým údolím do Hanušovic. Tady máme času víc než chceme a tak se jdeme zkusmo zeptat na jídlo do nejbližší restaurace. Ale tady "papú" už nemají a tak si dáváme jen kafé, kofolu a k tomu brambůrky. Zato tu mají ale na stěnách velmi zajímavou výzdobu v podobě krásně vymalovaného pekla : čerti tam sedí u stolů a popíjejí pivečko a džbánky jim roznášejí krásné a prsaté čertice !
Pak návrat na nádraží a hezkou krajinou do Dolní Lipky a zde, protože je výluka, přestup na bus do Králíků. Jdeme se s Janou podívat do restaurace kousek od busového nádraží - dostali jsme tu totiž od domorodců tip na dobrou a levnou krmi. ( Jen chvilku před tím jsme se stavovali v interiéru restaurace Zlatá labuť, kde nás pod hezkými renesančními klenbami vyděsil jídelní lístek s cenami 200 kč za jedno jídlo a tož sme z tama zdrhli pryč ...) Protože už je moc pozdě, jsme rádi, že dostaneme aspoň klobásu ...
Pátek
Po včerejší překrásné tůře jsme se pořádně vyspinkali a po snídani pak vyrazili na menší nákup, ať máme sebou i něco do prázdné ledničky dom do Zlína. Po nákupech samozřejmě nemůžeme vynechat návštěvu zdejšího Muzea, které je jedním slovem - fantastické !!! Uvnitř vidíme výstavu nádherných vyřezávaných betlémů - zdejší obyvatelé se tím kdysi slušně živili - varhany a obrazy žáků zdejší umělecké školy.V patře pak nádherná expozice, kde se dozvídáme vše o přírodě Králického Sněžníku a můžeme obdivovat i ukázky minerálů a vycpaná zvířátka z oblasti. Dale zde spatříme exponáty z doby budování vojenských pevností na obranu naší 1.republiky před Hitlerovou expanzí a je tu též upoutávka na blízké Vojenské Muzeum. A to vše za pouhých 20 korun ... mají to tu opravdu moc pěkné !!
Na oběd si jdeme do té restaurace u autobusáku a dáváme si oba segedínský guláš. Venku se nějak zatahuje a tak nám nebrání nic v tomu si po obědě na pokoji chvilku zdřímnout. To bych ani nebyl já, aby se mi zase nezdály nějaké sny a to hned dva živé za sebou : V tom prvním jsme s Janou jezdili bez přileb na super motorce Harleji po Králíkách a kupodivu jsem ho nastartoval klíčkem od pokoje ! V tom druhém snu se vidím, jak střílím z jakéhosi rozbitého bunkru z kulometu po Němcích a pak si jeden fašista sedá zády přímo přede mne a já schovávám hlavu a váhám nad tím, jestli ho mám střelit do prdele a než si to rozmyslím, tož se budím ... Z čehož plyne poučení : Když půjdete spát nacpáni jídlem k prasknutí, zdají se Vám pak strašné voloviny !!!
Odpoledne už venku prší. My sedíme ve společenské místnosti, povídáme si s paní správcovou a přitom sledujeme slavnostní začátek letních Olympijských her, které tentokráte probíhají v Číně. Pak hrajeme šachy a čteme si časopisy, večeři si vaříme v kuchyňce a pak si dobalujeme věci na zítřejší zpáteční cestu k domovu. Pak ještě chviličku u televizní bedny a potom už spát ...
( Za několik dnů po návratu mne čekala objednaná extrakce tří spodních zubů. Dostal jsem injekci ... a před vytrhnutím každého z nich - ( a abych si dodal odvahu ) - tak jsem si uvnitř v hlavě sám pro sebe v duchu zařval : "Sněžník !!!" Kupodivu mně to ohromně psychicky pomohlo ...)
Přidat do oblibených uživatelů
Dolní Morava
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Dovolená 08 - 10.Do Králíků a na vytoužený Sněžník
