Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Socha
Při průjezdu valašskou obcí Jasenné zahlédneme z okna dopravního prostředku - (v její horní části a poblíž katolického kostela), výraznou sochu Valacha s obuškem. Nejedná se ale o podobiznu typického valašského zbojníka, ba právě naopak - skulptura byla v roce 1941 vystavěna sochařem Stanislavem Mikuláštíkem na památku těm, kteří právě zbojnictví potírali - sboru Portášů. Před sochou je turistické odpočívadlo a panel nové NS Portášská, kde se podrobně dozvíme, kdo to vlastně Portáši byli a jaké byly jejich povinnosti. Ve zmatcích 30.leté války, kdy zdejší kraj strádal hladem a pod nájezdy vojsk nejen císařských vojáků, ale i protilehlé strany - (k tomu z Uher vpády dalších nepřátel či epidemických nemocí) - se císař Ferdinand III. rozhodl posílit pořádek právě dobrovolníky z řad "Valachů věrných císaři" a r.1638 byl ustanoven první portášský sbor v síle 100 mužů. Až do roku 1717 byli portáši pravidelné rozpouštěni a svolávani jen při "mobilizaci" na ochranu zemských hranic před vpády z Uher, ale také proti valašským povstáním a pod. Pak už se stali pravidelným sborem, začali dostávat pravidelný žold a ve své podstatě to byli předchůdci dnešní Policie. Kromě ochrany pohraničních průsmyků později chytali všelijaké zločince a právě zbojníky, takže vztah veřejnosti k nim byl protichůdný - když portáši lapali vrahy a chránili hranici, tak je ctila. Když ale byli loveni a naháněni zbojníci, kteří jak známo "bohatým brali a chudým dávali," sympatie chudých valachů byla spíše na straně těch pronásledovaných...
V každém případě si ale tento trošku kontroverzní sbor za dobu své téměř 200 let trvající existence dokázal sjednat respekt a pořádek. Jen tak pro zajímavost - Portáši chodili v prostém valašském kroji bez označení hodností, byli vyzbrojeni krátkou puškou "Těšínkou," obuškem neboli valaškou -což je jak známo malá sekyrka na dlouhé násadě, kterou se dá i vrhat! Kromě brašničky na chleba a toulce na střelný prach sebou ještě vláčeli jakési laso s olověnou koulí, které se vrhalo pod nohy dopadeného zločince a kromě toho měli kolem těla ovinuté špagáty na svázání chytané oběti. Když byl kraj zbaven zbojníků, pořádal se nezřídka "hon" i na mládence, kteří nechtěli sloužit císaři pánu jako vojáci. Při chytání zločinců, pokud se tito bránili, pak měl portáš právo takovéhoto jedince i zabít a nemusel se - na rozdíl od příslušníků Policie v dnešní demokratické a humánní společnosti s absolutně nesmyslnými zákony na ochranu všech darebáků a vrahů - zodpovídat za zabití před soudem, ale jen svému nadřízenému!!
Portáši se přičinili o to, aby v kraji znovu zavládl pořádek a byla vymýcena zločinnost a tak je socha v Jasenné zaslouženou poctou tomuto sboru. Pokud si položíte otázku, proč stojí zrovna v této valašské dědině a ne třeba u rekreačního střediska Portáš v Javornících, tak tedy vězte, že právě v Jasenné fungoval více jak 20 let portášský sbor, který sídlil v místní budově zachovalého fojtství - (dnes Muzeum), a že statečným velitelem okolního portášského sboru byl právě fojt z Jasenné - Jiří Mikuláštík! Pro pěší turisty je socha zpřístupněna po nově vyznačené modré trase, klesající ze Syrákova na horní konec Jasenné a vedoucí k panelu NS Portášská. (Jen několik desítek metrů dál vás značka vyvede k historické dřevěné budově fojtství s Muzeem a ke katolickému kostelu. Trasa dále pokračuje obcí ke spodnímu Evangelickému kostelu a po náspu, které je tělesem nedokončené Baťovy železnice, se dostanete až do nedalekých Vizovic.)