Šoproň – kostel sv. Jiří (Sopron - Szent György templom)

Kostel sv. Jiří bývá občas také označován jako katedrála, což samo o sobě svědčí o tom, že v tomto případě před sebou máme jednu z nejvýznamnějších sakrálních památek tohoto krásného historického města. Památkově chráněný svatostánek, nacházející se na stejnojmenné ulici (Szent György utca), můžeme jej označit jako barokní. Původně se sice jednalo o stavbu gotickou, ale od požáru v roce 1676 zde postupně vyrostl jednolodní chrám s interiérem, který již dokonce vykazuje jisté prvky rokoka. Na úvod si ještě můžeme prozradit, že chrámovou loď zdobí množství štuků a po obou stranách ji rámují řady kaplí. Prúčelí italského typu vzniklo rovněž v 17. století, eklektická věž pak byla postavena teprve v roce 1882. Mobiliář pochází převážně z 18. století.

Kostel známého drakobijce byl postaven v gotickém stylu mezi lety 1380 a 1430. Z tohoto období byly zachovány pouze dva portálové reliéfy v průčelí, které zobrazují témata sv. Jiří a sv. Markéty a které byly později částečně upraveny, a fresky v pohřební kapli. Ta se nachází vedle presbytáře. Mezi vstupními portály je v nice umístěna barokní socha žehnajícícho Krista, nad nimi můžeme vidět skulptury Panny Marie a sv. Josefa, které vytvořil neznámý mistr v roce 1716. Chloubou tohoto kostela jsou také nejstarší maďarské varhany, které postavil vídeňský mistr Johann Wöckherl v roce 1633. Kostel je dlouhý 49 metrů, široký 25 m a jeho výška je 17 m. Chrámová věž byla postavena podle plánů Ferdinanda Spacha, je neorenesanční a 48 m vysoká. Jsou v ní umístěny tři zvony.

Pro ty, u kterých tato pozoruhodná stavba vzbudila jistý zájem, přidávám rozšiřující informace. Budou věnovány historii i popisu kostela, včetně jeho interiéru.

Ten je poprvé zmiňován již v roce 1368. Tehdy šlo ovšem pouze o „znárodnění“ domu s krámem, ve kterém měla vzniknout stejnojmenná kaple. Ta byla dokončena roku 1398 a sv. Jiří se o ni tehdy ještě dělil se sv. Markétou. V průběhu I. třetiny 15. století byla kaple rozšířena do podoby kostela, přibyly varhany a věž. Kostel měl tehdy celkem osm oltářů, zasvěcených např. sv. Jiří, sv. Martinovi, Nejsvětější Panně Marii, sv. Anně nebo Všem svatým. V 16. století se přistavěli kaple, opravila klenba a pro období let 1555 až 1673 zde katolíky vystřídali protestanti (evangelisté). Roku 1623 došlo ke zvýšení kostelní věže a o deset let později byly pořízeny současné varhany. V letech 1638 až 1639 byly instalovány dva nové zvony, renovován oltář a kostel získal také nové lavice. Poslední únorový den roku 1674 byl tento svatostánek navrácen katolíkům.

V listopadu 1676 zničil požár velkou část města a tento osud potkal také kostelní věž. Zvony se tenkrát obrovským žárem zcela roztavily. Proto byl kostel sv. Jiří v letech 1677 až 1685 opraven a dostal i novou střechu. Přibyly boční kaple po obou stranách chrámové lodi a dvě velká okna za hlavním oltářem. Ještě v průběhu oprav – konkrétně v polovině roku 1683 - však kostel získali velmi krátce luteráni a po několika měsících pak jezuité. V roce 1693 se ve vedlejších kaplích objevily oltáře a následujícího roku byla dokončena barokní přestavba kostela. Kostel byl poté v letech 1705 až 1706 znovu poškozen, tentokrát při obléhání Šoproně kuruky. Nejvíce byla zasažena chrámová klenba, hlavní oltář a kazatelna. Proto také roku 1713 pořídil Mihály Esterázy hlavní oltář nový. V jeho středu byl umístěn sv. Jiří, po jeho stranách stály skulptury sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského. V dalším roce kostel získal nové průčelí, na které byly roku 1716 umístěny plastiky Panny Marie a sv. Jozefa. V roce 1720 získala kostelní věž tři nové zvony a roku 1721 i hodiny. V roce 1727 přibyl další oltář a teprve v roce 1761 nechal zdejší farář na vlastní náklady postavit oltář současný. Dvanáct let poté byl císařovnou Marií Terezií jezuitský řád rozpuštěn.

Poté následovalo nezajímavé období, kdy se zdejší farnosti přetahovaly o věřící a kostel sv. Jiří byl jako plně funkční obnoven až v roce 1839. Roku 1882 je postavena současná neklasicistní věž. V období I. světové války jsou zrekvírovány dva zvony, které budou nahrazeny až v roce 1928. Tím však nešťastné roky zdaleka nekončí a během bombardování města v prosinci roku 1944 je kostel znovu těžce poškozen. Propadla se střecha, vysypala okna a opadaly štuky. Byly také poškozeny oltáře, chrámové lavice i kazatelna. V letech 1947 až 1948 tak následuje další obnova, kterou vede Ernő Szakál. Tehdy jsou pod „barokním nánosem“ objeveny některé středověké malby. Fresky v bočních kaplích však vznikly teprve v letech 1950 až 1962, kdy je namaloval Kázmér Wosinszky. Varhany jsou přestavěny roku 1957 a průčelí definitivně obnoveno ještě o čtyři roky později. Tehdy také průčelí znovuozdobí původní gotické portály. V roce 1967 je zbudována nová lurdská jeskyně a v následujících pěti letech dojde také k úpravě podoby věže a sakristie. Různé rekonstrukční práce zde pak postupně probíhají ještě v období let 1898 až 2008.

V severní kapli sv. Františka můžeme mj. vidět oltář z roku 1763 s obrazem Smrt sv. Františka, postranními sochami andělů, sv. Terezie z Lisieux a sv. Antonína z Padovy. Vedle oltáře se nachází Kalvárie s velkým dřevěným křížem a sochami sv. Jana Evangelisty a Máří Magdalény, pocházející z poloviny 18. století. Chrámová loď má klenbu o pěti lodích a bohatou štukovou výzdobu z přelomu 17. a 18. století, kterou vytvořil Pietro Antonio Conti. Lavice pak pocházejí z konce 17. století. Kněžiště je zaklenuto pomocí profilovaných žeber se společným svorníkem. Současný hlavní oltář pochází z roku 1713, je barokní a sloupkový. Jeho horní část byla vytvořena až v roce 1765 Donem Primesem. Celý oltář je bohatě zlacený a polychromovaný. Zlacená kazatelna byla zhotovena v roce 1693 a následně obnovena roku 1765. Zdobí ji zobrazení čtyř evangelistů a socha Krista. Oltářní menza i pulpit jsou novodobé a vytvořené podle návrhu Ernő Szakála. Freska na stropě zobrazuje sv. Gellerta, křtícího Maďary. V roce 1950 ji namaloval Kázmér Wosinszky.

Na západní stěně se nachází kamenný reliéf z roku 1780, který zobrazuje Nejsvětější Trojici. Křtitelnice pochází z 18. století, její dolní část je kamenná, horní dřevěná, s tradičním zobrazením Kristova křtu. V kapli Matky Milosrdné můžeme vidět oltářní obraz Stephana Dorffmeistera, další Wosinszkyho nástropní fresku a obraz sv. Josefa od Ference Storno (rok 1879). V kapli Tříkrálové je Rubensem inspirovaný obraz Uctívání tří králů z roku 1731 a oltářní dřevěné sochy sv. Tomáše a sv. Ondřeje z 18. století. V kapli sv. Jana Nepomukího nás čeká oltářní obraz z roku 1760 a zlacené sochy sv. Štěpána a sv. Lipota z 18. století. Ve Francouzské kapli Borgiů uvidíme obraz Istvána Schillera z roku 1764 a další sochy světců (např. Jana Křtitele) z 18. století. I strop je tradiční – Wosinszky, košičtí mučedníci a rok 1956. Také kaple sv. Markéty nabízí Schallerův obraz Boj sv. Markéty s drakem (r. 1764). V kapli sv. kříže se můžeme těšit hlavně na sousoší Kalvárie (kříž, Panna Marie, sv. Jan Evangelista a další Wosinszkyho fresku z roku 1956. Od všech ostatních kaplí se liší kaple Posledního soudu, která je již více klasicistní než barokní. Oltářní obraz Ferdinanda Maurera z roku 1830 zde zobrazuje utrpení duší v očistci.

A ještě něco ke zdejším cenným varhanům, které jsou současně nejstarším chrámovým nástrojem v Maďarsku i jedním z nejstarších ve střední Evropě. Je přitom téměř zázrak, že tyto varhany přežily ničivý požár v roce 1676 i bombardování města roku 1944. Varhany téměř jistě postavil v roce 1633 uznávaný vídeňský mistr Johannes Woeckerl a jejich skříň byla původně černá a zlatá. Její podoba se později a postupně změnila. V roce 1753 byl nástroj rekonstruován, což jej potkalo znovu roku 1920. Velké změny tyto varhany čekaly ještě v letech 1948, 1957 i 2003 až 2008.