Spitz (an der Donau) – hradní zřícenina mezi vinohrady (Ruine Hinterhaus)

Spitz an der Donau je půvabné historické dolnorakouské městečko, ležící v kremžském okresu. Žije zde nějakých šestnáct stovek obyvatel a - jak už to v oblasti Wachau bývá dobrým zvykem - památkami se zde rozhodně nešetří. Tou první, kterou při cestě ve směru od Melku nelze přehlédnout, je krásná zřícenina hradu Hinterhaus, která se vypíná na skalnatém hřebenu mezi vinicemi. Těm údajně vévodí spolu s odrůdou Ryzlink rýnský. Zřícenina rozsáhlého hradu, která svým způsobem slouží rovněž jako originální rozhledna nebo vyhlídková terasa, je volně přístupná – tedy s doporučením, aby tam návštěvník vstupoval pouze v denních hodinách, navíc na vlastní nebezpečí – a proto račte dál ...

Předpokládá se, že Hinterhaus – v doslovném překlady tedy Zadní dům – byl vybudován na úpatí 960 m vysoké Hory Jauerling, již v průběhu 12. století. Hrad byl rozdělen do tří ucelených stavebních celků. Severovýchodní část lze nazvat „dolním“ předhradím, tu jihozápadní „horním“ hradem. Hlavní – obytná – část hradu byla největší a zabírá většinu skalnatého hřebene. Tato část hradu je také nejstarší a pochází z – již zmíněného - 12. století. V té době ji vlastnili rytíři z rodu von Spitz, které pak na přelomu 13. a 14. století vystřídali Kuenringerové. V každém případě je však hrad poprvé písemně zmiňován až v roce 1243. Mezi „ranými“ majiteli hradu Hinterhaus najdeme tradiční jména, včetně Habsburků, bavorských vévodů a císaře Maxmiliána I. Hrad byl také pravidelně ničen a následně obnovován, poprvé snad v roce 1409. A během 15. století to Hinterhaus čekalo ještě dvakrát.

Po roce 1500 byl hrad poprvé opuštěn a jeho majitelé zvolili pohodlnější sídlo. Vzhledem k blížícímu se tureckému nebezpečí byl hrad o pár let později znovu osídlen a opraven, aby ho čekalo v roce 1620 těžké poškození a následná další oprava. V závěru 16. a v 17. století se pak mezi majiteli hradu vystřídali např. Matyáš Teufel, Hans Georg von Kuefstein nebo rody Abensberg-Traunů a Dietrichsteinů. Následující historické kapitoly již platí více pro „dolní“ neboli „Přední“ hrad, tedy v současnosti již pozdně renesanční zámek, vybudovaný počátkem 17. století. V té době si Hinterhaus dál v klidu a spokojeně chátrá. Dnes je však v majetku městečka Spitz, byl staticky stabilizován a stavebně zpevněn a zabezpečen, a následně volně zpřístupněn široké veřejnosti. Návštěvník jistě ocení možnost projít si v klidu celý areál, využít vyhlídkové plošiny na vrcholu hlavní věže. Výhled na městečko Spitz, řeku Dunaj i okolní vinice je prostě úchvatný. Pohyb po hradu navíc usnadňují nově vybudované schůdky a zábradlí.

Hrad Hinterhaus se tedy nachází na skalnatém hřebeni a svým uspořádáním kopíruje terén. Jedná se o obdélník dlouhý 75 metrů a dosahující šířky maximálně 20 m. Nejzranitelnější byl hrad ve dvou nejužších štítových místech, takže ta byla dodatečně zajištěna čtyřmi nárožními věžemi. Zřícenina je přístupná po strmé cestě od severu. Po ní projdete klenutou bránou v severovýchodní části hradu. Poté již vstoupíme do podlouhlého východního podhradí, kde se nacházejí ruiny hospodářských hradních budov. Ve starém paláci najdeme 8 až 10 m vysoké zdi, která naznačují, že se původně jednalo o 2-3 podlažní budovy. Hlavní věž je vysoká přibližně 20 m a nachází se v severozápadním rohu hradní pevnosti. Její původ je ještě románský a jedná se o stavbu na půdorysu čtverce o délce strany přibližně 7,2 m. Hlavní vstup je asi šest metrů nad zemí a síla stěn je 2,3 m. Vedle této věže, kterou – stejně jako většinu hradu – zdobí cimbuří, se nachází hluboká cisterna na vodu.

A malá perlička na závěr. I tento hrad má samozřejmě své strašidýlko. Prý zde bloudí duše někdejšího majitele hradu, který nedodržel povinný rok smutku a krátce po smrti své manželky pojal sobě novou ženu. Následně ho Nejvyšší potrestal a učinil z něj bubáka. Tento příběh mi okamžitě připomněl písničku – jedné až zbytečně moc populární české skupiny – ve které se zpívá, že „Bůh je zřejmě žena“ …