Spitz (an der Donau) – kostel sv. Mořice (Pfarrkirche hl. Mauritius)

Jednoznačnou dominantou historického městečka Spitz an der Donau je krásný, pozdně gotický, farní kostel sv. Mořice. Snad každý, kdo někdy dolnorakouskou oblast Wachau navštívil, zaregistroval vysokou sedlovou střechu a hranolovou západní věž této sakrální památky. A hned na úvod si můžeme prozradit, že návštěvu pozoruhodného trojlodního interiéru tohoto svatostánku lze doporučit stejně vřele, jako návštěvu celé této nádherné oblasti v rakouském Podunají. Už jen proto, že tady se výraz gotika nepoužívá jako pouhé slovo, tady to gotika skutečně je. Stačí zmínit např. pozůstatky někdejšího opevnění okolo kostela, pohřební kapli, galerii soch Ježíše Krista a dvanácti apoštolů na balustrádě kruchty, zdobné gotické konzoly nebo kapli s krucifixem z období okolo roku 1520. Ale začněme od Adama, v tomto případě snad od Gotharda …

Současný římsko-katolický kostel sv. Mořice se nachází na náměstí v centru městečka Spitz a původně byl zasvěcen právě sv. Gothardovi. Přitom na tomto místě stávala dřevěná románská kaple již nejpozději v roce 1163. Farní kostel zde vzniká zřejmě někdy v období let 1222 až 1225 a následně byl – v letech 1238 až 1803 – součástí majetku kláštera Niederaltaich. Dnešní pozdně gotické halové trojlodí se čtyřpodlažní západní věží má strmou valbovou střechu a krásná kružbová okna z 16. století. Spodní dvě patra věže jsou nejstarší částí chrámu a pochází z počátku 14. století, zřejmě již z roku 1300. Je proto pravděpodobné, že se zde ještě jedná o sloh románský. Součástí věže je raně gotický portál s lomeným obloukem, hlavní vstup však pochází až z konce 15. století. Najdeme zde také trojlístkový tympanon, žebrovou klenbu nebo kamenné maskarony z počátku 14. století. Severní a jižní lodě - stejně jako chór – pocházejí z I. čtvrtiny 16. století. Již zmíněná pohřební kaple Wolfharda von der Au a Anny Murstetter byla zřízena již v roce 1395. Fresky na vnější jižní stěně byly vytvořeny v I. třetině 16. století a najdeme zde také několik velmi zajímavých náhrobníků z let 1500 až 1612.

Vnitřní prostor je trojlodí, postavené v několika etapách směrem od západu na východ a od 14. století až do I. čtvrtiny 16. století. Najdeme zde většinou žebrové klenby, ale např. loď má klenbu síťovou. Na klenebních svornících můžeme vidět erby Spitzu a Niederaltaichu. Východní část je mírně osově pootočena (snad kvůli nestabilitě podloží) a byla postavena v období od konce 15. století do roku 1517. Právě na svorníku síťové klenby středové lodi si tento letopočet můžeme přečíst, stejně jako si na ní můžeme prohlédnout malovaný heraldický štít. Sakristie pak má síťovou klenbou z II. poloviny 15. století a trojlodní prostor pod emporou žebrovou klenbu z roku 1438. Na galerii se nacházejí slepé výklenky s postavami apoštolů. Gotický vítězný oblouk vznikl v roce 1406 a jeho současná podoba je o století mladší. V jižní kapli upoutá zejména gotický svatostánek a zbytky nástěných maleb z II. třetiny 14. století (Ukřižování, sv. Kryštof). V chóru je žebroví polychromované a najdeme zde také konzoly v podobě lidských hlav. Pod chórem se nachází klenutá krypta. Okenní vitráže sice byly vytvořeny až v letech 1910 až 1916, ale v okně sakristie zůstaly rovněž fragmenty vitráží z II. poloviny 14. století.

Na závěr si prozradíme něco o kostelním mobiliáři. Hlavní oltář pochází z konce 17. století a do kostela sv. Mořice byl převezen v roce 1718 z Niederaltaichu. Roku 1724 byl znovu vysvěcen a již v roce 1735 renovován. Je bohatě zdobený a jeho oltářní obraz Umučení sv. Mořice (z roku 1799) bývá připisován Martinu Johannovi Schmidtovi z Kremže. Skulptury andělů, putti a Archanděla Michaela pochází z konce 17. století, socha sv. Ulricha (u nás např. Udalrik nebo Ondřej Augsburgský) a sv. Urbana přibližně z roku 1730. Z I. čtvrtiny 18. století pak pochází sošky svatých biskupů. Sloupy zdobí listový dekor z roku 1700. Na mnoha bočních oltářích si můžeme prohlédnout různá díla sakrálního umění, pocházející převážně z I. poloviny 18. století. Jmenovat můžeme krásný mariánský oltář z II. čtvrtiny 18. století, oltář sv. Josefa a sv. Zachariáše s Immaculatou z II. poloviny 16. století a horním obrazem sv. Josefa s dítětem z II. čtvrtiny 18. století, oltář sv. Mikuláše s obrazem sv. Mikuláše od malíře Ferdinanda Mory z roku 1744, oltář sv. Šebastiána se sochami sv. Karla Boromejského a sv. Rocha z dílny Matyáše Schwanthalerstrasse a oltářním obrazem Apoteóza sv Šebastiána z poloviny 18. století nebo oltář sv. Kateřiny s Pannou Marií, Madgalenou a Margaretou i oltářním obrazem se sv. Kateřinou z roku 1751 od Antona Hamela. Některé informační prameny zmiňují také oltář sv. Floriána a Máří Magdalény, ale mám pocit, že tolik oltářů tam snad ani nebylo.

V chóru najdeme na konzolách postavy sv. Benedikta a jeho sestry Scholastiky z konce 17. století, čtyř evangelistů z I. čtvrtiny 18. století; v hlavní lodi na konzolách stojí sv. Šebestián a sv. Josef z I. čtvrtiny 18. století. Najdeme zde ovšem i postavu vzkříšeného Krista z období okolo roku 1500. Velmi ceněné jsou – již zmíněné - dřevěné postavy Krista a 12 apoštolů na galerii kruchty. Pochází ze závěrečné čtvrtiny 14. století – zřejmě z roku 1380 – a jsou polychromovány v restaurovaných původních gotických „barvách dresů“. V pilířových nikách jsou umístěny kamenné sochy sv. Benedikta a sv. Gotharda které pochází z Niederaltaichu a z roku 1500. V kapli zvané Antoniuskapelle jistě upoutá monumentální kříž z období kolem roku 1520 a sochy Panny Marie a sv. Jana z počátku 17. století. Zajímavé jsou také obrazy Ukřižování (Martin Johann Schmidt), Trnová korunovace a Bičování ze samého závěru 18. století. Také křížová cesta pochází z období okolo roku 1800. Za oltářem jsou stěny „obloženy“ deskovými obrazy s výjevy ze Starého zákona a z I. čtvrtiny 17. století. Pozdně gotická železná dvířka, zdobené vinnými listy, pak pochází z počátku 16. století.

Kazatelna byla zhotovena v polovině 18. století a zdobí ji postavičky putti a reliéfní symboly evangelistů a církevních otců. Na jejím vrcholu stojí sv. Mořic. Svému účelu sloužila ještě v 80. letech minulého století. Chrámové lavice a zpovědnice pocházejí ze III. čtvrtiny 18. století, kropenka z počátku 16. století. Varhany jsou neogotické, byly sestaveny ve II. čtvrtině 19. století a jejich současnou podobu jim dal v letech 1981 až 1982 Friedrich Heftner. Většina původního gotického mobiliáře je sice dnes již nenávratně ztracena, ale příznivci umění z tohoto období si zde i tak určitě přijdou na své.

Současný chrám v dolnorakouském Spitzu je významným dílem pozdní gotiky. Původně se jednalo o kostel hřbitovní; na místě starého hřbitova dnes najdeme náměstí s fontánou.