Hrádek (Srch)

Když se řekne Hrádek, tak si každý představí obec u Nechanic se stejnojmenným zámkem, ale již málokdo ví, že ves téhož pojmenování se nachází kousek od Pardubic. Podle všeho se tu musela nacházet menší tvrz, označovaná jako hrádek a z tohoto vznikl název později vzniklé osady. Podle lidových podání měl tento hrádek stávat jižně od Horního Hrádku v lese Vinice, od čehož zase můžeme uvažovat o tom, že se tu svého času pěstovala vinná réva, ať již za opatovických benediktinů, nebo až za pernštejnské vlády. Když se podíváme do knihy prof. Antonína Profouse, tak v ní nalezneme pouze toto: "18. Hrádek (lid. do Hrádku, hrádkovskej, Hrádovák), ves u lesů u Bohdanče 5 1/2 km sz. od Pardubic: 1436 Hrádek, Poyhranow, AČ. 4/175 n.; 1560 zámek konieticzkau horu... ves poyhranow, hradek, zdanicze, DZ. 54 F 7; 1654 Hradek ves, BR. 14/83."

Zdejší osídlení můžeme hledat již v neolitickém období, ale první zmínka o Hrádku pochází až z 21. září 1436, kdy je jmenován jako součást zboží v roce 1421 vypáleného opatovického kláštera, které zapsal král Zikmund Lucemburský za věrné služby Diviši Bořku z Miletínka. 27. června 1488 zastavil Jindřich, syn krále Jiřího z Poděbrad, Vilému Zubovi z Landštejna a na Chlumci pro starší dluh ve výši 1 400 kop českých grošů kunětické zboží i s Hrádkem. 8. ledna 1491 připadl Hrádek Vilému z Pernštejna a 21. března 1560 byl Jaroslavem z Pernštejna prodán jako statek zápisný královské koruně. Podle urbáře pardubického a kunětického panství z roku 1494 bylo v Hrádku 7 hospodářství. V letech 1513-1516 připadla Pernštejnům i ta část Hrádku, která byla v rukou jiných vlastníků, např. Martina Radíkovského z Hrádku či Jana Hrádky z Hrádku. Další zmínky o Hrádku jsou v registrech rybničních panství pardubického z roku 1496, kde byli odškodněni ti, jež byli poškozeni zatopováním svým pozemků rybníkem Jezerem. V týchž registrech z roku 1500 můžeme najít jména těch hospodářů, kteří zase byli poškozeni zátopami ze Semtínského rybníku. V roce 1507 obdrželi obyvatelé Hrádku právo pasení dobytka po lesích u rybníka, a to za to, že jim byla ves vytopena. Roku 1588 (v některých zdrojích se hovoří již o roce 1580) náležel Hrádek pod hradišťskou rychtu a bylo v něm 8 hospodářství, z nichž byly odváděny 2 kopy a 59 grošů svatojiřského a stejná suma svatohavelského úroku a k tomu navíc 32 slepic. Podle knihy výkupu z roboty, jež byla založena v roce 1777, měla ves 14 domů, přičemž č. 6 byla obecní pazderna, čp. 7 panská myslivna a čp. 12 panský domek rybníka Oplatil. Od té doby se začaly zdejší statky postupně dělit na menší, takže žádný nezůstal v původní velikosti. Ves zůstala součástí pardubického panství až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. Roku 1843 měla ves 25 domů a 208 obyvatel a vždy se dělila na Horní Hrádek a Dolní Hrádek.

Roku 1849 se stal Hrádek samostatnou politickou obcí. V roce 1856 byl zapálen jakýmsi tulákem statek čp. 2 a oheň se rozšířil tak, že vyhořela celá obec až na čp. 13. Po tomto požáru již byly zdejší domy vybudovány jako zděné. Od 31. července do 4. srpna 1882 probíhaly na vysušených rybnících Rozkoš a Oplatil cvičné střelby husarů z 5. pluku. 15. května 1883 vyhořelo stavení Františka Tery. 9. srpna 1889 vyhořel domek Františka Hynka čp. 34. V roce 1889 žádalo představenstvo obce okresní zastupitelstvo, aby byl Hrádek oddělen od Pohránova. Roku 1903 vznikla místní kampelička a o 2 roky později byl utvořen SDH, společný pro Hrádek i Pohránov. Jeho prvním starostou byl Václav Hrubý a velitelem Josef Douda. O Božím hodu vánočním a o sv. Štěpánu roku 1911 rozpučela do květu i listí hrušeň Albína Ludvíka. V červenci 1913 shořela stodola čp. 1. Téhož roku se zde konalo poslední „halali“, panský parforsní hon, jehož se v roce 1873 zúčastnil sám císař František Josef I. se svojí manželkou Alžbětou Bavorskou. V dubnu 1915 daroval okresní výbor ze svých školek trojici lipek, jež byly zasazeny před čp. 3 na paměť 500. výročí smrti M. Jana Husa. Z front 1. světové války se nevrátilo 5 místních mužů (František Hrubeš, František Konečný, Josef Racek, František Štumr, František Vašíček).

Roku 1919 se od Hrádku odtrhla dosavadní osada Pohránov, jež se stala samostatnou obcí. V roce 1921 byla zavedena do obce elektřina, a to z transformátoru, který postavila semtínská firma Explosia v rámci smlouvy s obcí, v níž se rovněž jednalo o náhradách za škody vzniklé ohněm či výbuchem továrny. Roku 1923 byla vystavěna nová školní budova čp. 42, na níž byla 15. července 1923 slavnostně odhalena pamětní deska padlým v 1. světové válce. V následujícím roce byla dokončena elektrifikace obce a válcována okresní silnice. V září 1924 došlo k výbuchu v Semtíně, při němž byli zabiti 3 a zraněno 7 dělníků. Výbuch naštěstí hrádeckými domy jen otřásl. Roku 1925 byla opravena hráz a cesta u rybníčka „Návesníku“. 23. května 1926 se ve vsi uskutečnil župní hasičský slet. 24. května 1926 byla ve škole uspořádána první mše Církve československé. V roce 1927 byla ustavena místní organizace Čs. strany lidové a došlo k vybudování obecního hřbitova. V letech 1927-1928 bylo zřízeno první veřejné osvětlení. 16. a 17. dubna 1928 řádila sněhová vichřice, která poškodila některé střechy a způsobila řadu vývratů a polomů. 21. září 1928 byla ustavena místní osvětová komise. V lednu 1929 bylo zřízeno Vodní družstvo, jehož účelem byla meliorace pozemků v Rozkoši a jejím okolí. 26. dubna 1929 došlo v Explosii k výbuchu, který si vyžádal životy 2 dělníků a další 2 byli popáleni. O 3 dny později v době jejich pohřbu nastala nová exploze, během níž byly rozmetány 3 tovární objekty. U obce se rozhořel les a přímo v Hrádku byly poničeny střechy, okna a dveře mnoha objektů, zejména obecné školy. V téměř každém stavení se objevily velké trhliny. V Hrádku však naštěstí nebyl nikdo zraněn. Zabito bylo 5 dělníků a více než 50 bylo zraněno, z nich 15 těžce. Nejhorší bylo hledání částí těl, které byly rozesety po celém okolí. Za rybníčkem „Návesníkem“ dokonce přistálo železné potrubí o délce 60 cm, jež bylo součástí jednoho ze zničených strojů v Semtíně. 4. července 1929 pobořila velká vichřice staré stavení čp. 14 a střechy školy a čp. 2 a 8. Kromě toho byla rozlámána nebo vyvrácena řada stromů. 6. července 1929 byla uspořádána první oslava památky M. Jana Husa. 18. října téhož roku navštívil obec předseda vlády František Udržal. O rok později byl vystavěn první patrový dům čp. 17. V červnu 1931 uhodil blesk do skladiště černého prachu v Semtíně, což způsobilo velký výbuch, který v obci zničil snad všechna okna. V roce 1932 byl opraven zchátralý obecní domek a v přístavku u čp. 11 byl opět otevřen obchod smíšeným zbožím, naposledy v něm před 6 lety prodávala předchozího roku zemřelá Josefa Hejská, kterou nahradila Antonie Bajerová. 25. srpna 1932 vyhořelo stavení Josefa Kalhouse čp. 38. V roce 1933 byla vykopána nová školní studně. 29. července 1933 uhodil blesk do stavení Josefa Hrubého čp. 15, jehož kryt úplně shořel. 30. října 1933 shořela stodola Františka Hrubého z čp. 5. 8. prosince 1933 shořely hospodářské objekty V. Havelky z čp. 9. Začátkem srpna 1934 byla vichřicí vyvrácena zvonička, jež prorazila střechu hasičské kolny. Obojí muselo být opraveno. 14. srpna 1934 vyhořel dům Josefa a Františky Perných čp. 23 a 13. listopadu téhož roku stavení Josefa Hrubého čp. 2. 25. května 1935 vyhořel dům Václava Proroka. Za německé okupace nesla obec pojmenování Sirch. Počátkem roku 1945 se ukrývala v lese Rozkoši skupina sovětských vojáků, jež uprchli ze zajetí. 9. května 1945 se zastavili v obci rudoarmějci. 26. května 1945 došlo k založení místní organizace KSČ. V letech 1945-1946 odešlo z obce 13 rodin (53 osob), které dosídlily Němci opuštěné pohraničí. Někteří lidé se později domů vrátili. V letech 1947-1950 byl návesní rybníček přebudován na zděnou vodní nádrž. V roce 1950 byl zřízen místní rozhlas a otevřena prodejna Jednoty jako náhrada za dvojici uzavřených soukromých obchodů. Obdobně dopadly hostince čp. 35 („U Havelků“) a čp. 3 („U Horáků“), z nichž byl zachován pouze první, který převzala Jednota. Roku 1951 byla pro SDH pořízena motorová stříkačka. 10. září 1957 bylo ustaveno JZD, které bylo o 3 roky později sloučeno s družstvy v Pohránově a v Srchu. V noci z 21. na 22. června 1958 došlo k vloupání do prodejny Jednoty. 17. února 1958 došlo k explozi v Semtíně a „obvyklým“ škodám na oknech a střechách. O 2 roky později došlo k melioracím některých pozemků a byla vystavěna nová hasičská zbrojnice. Ze staré se stal sklad prodejny Jednoty. Následujícího roku byla zrekonstruována elektrická síť a místní rozhlas. V roce 1962 byla zbourána obecní pazderna čp. 6. K 1. září 1965 byla zrušena zdejší škola a děti převedeny do ZDŠ v Ohrazenicích. V letech 1966-1967 proběhla generální rekonstrukce školního objektu na prodejnu smíšeného zboží, tělocvičnu TJ Sokol a byt pro předsedu JZD. Kromě toho došlo ke generální opravě hřbitova a provedení části kanalizace. V letech 1967-1968 bylo veřejné osvětlení zaměněno na výbojkové. Roku 1968 byla vybudována u transformátoru nová autobusová čekárna. V roce 1971 byla stará požární zbrojnice upravena na veřejný mandl a následujícího roku došlo k přístavbě sálu hostince a opravě vodní nádrže. V roce 1973 byla vyasfaltována silnice na Malém Hrádku. V letech 1976-1977 byla upravena silnice obcí, zřízeny chodníky a autobusová zastávka před čp. 46. Od 1. května 1976 je Hrádek součástí obce Srchu. O rok později byla zrušena organizace svazu zahrádkářů. Roku 1978 byl opraven objekt občanského výboru. V roce 1981 byl adaptován místní hostinec. 28. května 1984 zasáhla obec tlaková vlna od výbuchu v Synthesii Semtín. 23. listopadu 1984 přešla přes obec velká vichřice. V letech 1985-1986 byl vybudován vodovod a roku 1987 zrekonstruováno veřejné osvětlení. O rok později vznikla zahrádkářská osada, jež se dále rozšířila v letech 1991-1992. V roce 1990 zanikla místní organizace Čs. červeného kříže. Roku 1992 byl zřízen telefonní automat a JZD se transformovalo v akciovou společnost. V roce 1994 byl položen telefonní kabel. V noci na 15. listopadu téhož roku byl z telefonní budky ukraden telefonní přístroj i s mincemi. V letech 1994-1995 došlo k plynofikaci obce. V roce 1996 byla pořízena nová ústředna místního rozhlasu a hasičská zbrojnice přebudována na společenskou místnost (její úpravy byly dokončeny až po 2 letech). Získala tak i novou fasádu. O rok později přestaly do obce jezdit meziměstské autobusy, jež byly nahrazeny linkou pardubického dopravního podniku. Roku 1999 byl vyčištěn a opraven návesní rybníček. 16. srpna 2001 došlo k požáru obilného pole nad rybníčkem. Téhož roku byla prodána do soukromých rukou školní budova, v letech 2001-2002 zřízeno nové veřejné osvětlení, v letech 2002-2003 zrekonstruovány chodníky a v roce 2005 vybudováno dětské hřiště.

Ze zdejších pamětihodností je třeba zmínit: kamenný kříž před čp. 2, který byl posvěcen v roce 1826 a naposledy opraven roku 2015 a pomník padlým v 1. světové válce z roku 1946 (slavnostně odhalen při tryzně za padlé 4. května 1946), jehož základem je pamětní deska z roku 1923. K nim je nutno ještě připočítat památný tzv. Katastrální dub, který je památkově chráněn od 30. listopadu 1978 a jako hraniční je zmíněn již v josefinském katastru, a dubovou alej po hrázi bývalého rybníka „Rozkoše“ vedoucí k Lázním Bohdaneč, jež získala památkovou ochranu 14. dubna 1997.