Pomník padlým v 1. světové válce v Suché

Rozpoutání 1. světové války vyvolalo v obci velké vzrušení a to tehdy ještě zdaleka místní nevěděli, co všechno zlé je čeká a jakých věcí se dožijí. Hmotné a majetkové ztráty se vždy dají nějak nahradit či alespoň zahladit jejich stopy, ale ztráty na životech, kdy se z front nevrátili dědové, otcové či synové, již ani náhodou.

Nebylo tedy překvapením, že i v této obci se objevily požadavky o zřízení trvalé vzpomínky na místní spoluobčany, jimž nebyla dána možnost se vrátit ve zdraví zpět a prožít život se všemi jeho radostmi a strastmi. Z války se totiž nevrátilo 9 místních mužů - Jan Bednář z čp. 62, Josef Bednář z čp. 44, Václav Bednář z čp. 69, Josef Jásenský z čp. 51, Antonín Pokorný z čp. 5, Josef Rám z čp. 13, Josef Šmatolán z čp. 19, Josef Štyler z čp. 28 a Josef Zeman z čp. 4.

Všichni tito se díky výnosu sbírky mezi místními občany, u jejíhož počátku stáli obecní starostové Josef Bednář (1897-1919) a Václav Šulc (1919- 1923) s místním učitelem Janem Rybínem, a z dalších dobrovolných příspěvků dočkali v roce 1920 pomníku, který byl vztyčen na viditelném místě zdejší návsi. Zhotoven byl v podobě 5 m vysokého leštěného žulového pylonu (obecní kronika hovoří o labradoritu, tato nepřesnost je způsobena tím, že tiská žula byla dříve známá pod starším názvem český labradorit) na pískovcovém odstupňovaném soklu. Ten měl na svém vrcholu sokola s rozepjatými křídly o rozpětí asi 150 cm (občas vydáván za orlici, ale autorem byla plastika zpracována tak, aby připomínala sokolský znak), který držel v drápech hada, pod ním reliéf prezidenta Tomáše G. Masaryka a dedikační nápis: "NAŠIM PADLÝM HRDINŮM ZA SVOBODU VLASTI VE SVĚTOVÉ VÁLCE 1914 - 1918 VĚNUJÍ OBČANÉ V SUCHÉ" (později zredukován na: "NAŠIM PADLÝM HRDINŮM 1914 - 1918 VĚNUJÍ OBČANÉ V SUCHÉ"), pod nímž byl výčet zdejších padlých: " JOSEF BEDNÁŘ ČP. 44 STÁR 38 R. JAN BEDNÁŘ ČP. 62 STÁR 38 R. VÁCLAV BEDNÁŘ ČP. 69 STÁR 42 R. JOSEF JÁSENSKÝ STÁR 26 R. ANTONÍN POKORNÝ STÁR 33 R. JOSEF RÁM STÁR 22 R. JOSEF ŠTYLER STÁR 36 R. JOSEF ŠMÁTOLÁN STÁR 30 R. JOSEF ZEMAN STÁR 42 R." a dole byly informace o vzniku pomníku, jehož provedením byla pověřena firma "Kamenoprůmysl Ant. Mejstřík, řezání i broušení kamene elektrickým pohonem Nechanice u Hradce Králové": " POSTAVENO 8-9 1920. NAVRHL PROVEDL A. MEJSTŘÍK NECHANICE".

K 10. výročí vzniku ČSR 28. října 1928 pak byly na pomník zasazeny ke jménům padlých jejich podobenky, jež věnovali jejich příbuzní. I tato věc se stala významnou událostí a při odevzdání této úpravy pomníku do ochrany veřejnosti pronesl slavnostní řeč učitel a ruský legionář František Bednář. Drobné škody si na pomníku vyžádala známá vichřice 4. července 1929, ale ty byly ještě v témže roce úplně zahlazeny, protože by bylo ostudou ponechat pomník nějakou dobu poškozený. 16. června 1940 vyšel výnos protektorátního ministra vnitra, který oznámil, že "do 1. července 1940 musí být v celém protektorátu odstraněny symboly ČSR, tj. sochy, nápisy, obrazy, vlajky a vše, co jakkoli připomíná československou státnost, legionáře atd." Stalo se tak i v Suché, i když nejprve byl Masarykův reliéf zakryt, později stejně jako vrcholová orlice odstraněn a uschován, aby se na pomník hned po osvobození navrátil.

Roku 1948 byla zřízena nová podezdívka plotu okolo pomníku, a to v rámci tzv. "národní směny vítězství". O 2 roky později byly k pomníku přemístěny od domu čp. 42 Boží muka, jež byla na původním místě vztyčena již v roce 1864. V tomže roce byl trojicí dělníků z patronátního závodu Mileta 02 z Hořic postaven zdarma plot kolem pomníku. V letech 1951-1952 byly kolem pomníku vysazeny květiny, okrasné stromky a keře. Roku 1961 byl kolem pomníku postaven nový plot a prostranství osázeno růžovými keři. O rok později byl onen plot natřen místní mládeží. V roce 1967 strhla silná vichřice z vrcholu pomníku sokola a ten se poškodil. Od té doby byl pouze uložen a na pomník se již nevrátil. Obdobná údržba pomníku pokračovala de facto až do počátku 90. let 20. století.

Na závěr musíme ještě zmínit to, že Masarykův reliéf přežil nejen německou okupaci, nýbrž i období komunistického režimu, a tak ho můžeme téměř v původní podobě obdivovat i dnes, kdy byl pomník před více než 15 lety opraven a jeho nápisy vyzlaceny. Škoda jen, že se na jeho vrchol nenavrátil rovněž výše zmíněný sokol či jeho kopie, ale na druhou stranu se nedivím, protože by se stal téměř určitě cílem různých nenechavců či vandalů.