Strakonice – Pomník zmizelých

Židé událostem v období 40. let minulého století říkají Jom ha-šo'a, jinak se tomu říká holokaust, nebo genocida. Jednoznačně se jedná asi o nejodpornější zločin 20. století, které jinak bylo na podobné výstřelky více než bohaté. A to masové vraždění není v neobvyklé i v jiných končinách, ale snaha vyhladit skupinu lidí, takřka celý národ průmyslovou metodou byl vskutku neuvěřitelným výplodem pokroku, který přinesl rozvoj vědy a techniky. Je sice pravda, že v některých případech byly absolutní čísla masového vraždění vyšší, ale to se většinou dělalo tak nějak „tradičněji“ (např. Japonci v Číně). Dodejme, že pomník odkazuje k mottu „Znalostí minulosti chráníme budoucnost“ (což mi ovšem bezděky připadá jako blbost, koho dnes historie vzrušuje, ale promiňte trošku filozofování).

Poměrně početné obyvatelstvo hlásící se k židovské (nebo hebrejské) víře žilo i v našich zemích. Až na výjimky (které se najdou všude) to bylo obyvatelstvo dnešními termíny integrované, vzdělané a nebýt faktu, že místo do kostela chodili do synagogy asi velký rozdíl mezi Čechem, Němcem a Židem (co u nás žili v předválečném období) nebyl. Jen mimochodem při psaní mě napadá fakt, že ne každý si to přizná, ale člověk je neobyčejná bestie, navíc opatřená chytrostí (slovo rozum se sem nehodí).

Působivý pomník vzpomínky na zmizelé potomky Abrahámovy, Jákobovy a Izákovy objevíme ve Strakonicích v parku na levém břehu Otavy. Sice poněkud problematické místo poblíž pivovaru zavdalo malým protestům (na louce se konávají pivní slavnosti). Toto míst asi bylo zvoleno, protože je nejblíž bývalému židovskému osídlení, které se rozprostíralo poblíž ústí Volyňky do Otavy. Dnes jsou tam tovární budovy (bývalé Fezko), obchodní dům aj. Část židů žila i na jižním okraji městského centra. Po uvolnění restrikcí v 19. století (do té doby se Židé nemohli po mocnářství pohybovat zcela volně) se sice počet obyvatel židovského vyznání snižoval z více než tříset na asi 170–180 ve 30. letech, nicméně řada z nich patřila k místním váženým občanům. Rodina Fürthů spoluzakládala proslulou výrobu fezů.

Vznik pomníku spoluiniciovali i studenti místního gymnázia kteří v projektu Zmizelí sousedé pátrali po obětech genocidy. Vytvoření pomníku podpořila i radnice, našli se soukromí dárci a všudypřítomné evropské fondy. Mimochodem, studenti k tomu vydali i publikaci, kterou předmluvil Arnošt Lustig.

Slavnostní odhalení proběhlo 7. 5. 2009. Pomník z převahou ocelového materiálu je umístěn na kruhové kamenné desce s vyrytou připomínkou zdejších ztracených obyvatel. Tvar samotného pomníku připomíná stylizovanou menoru, tedy sedmiramenný svícen. Střední „svícen“ je nahrazen velkým kamenem z Otavy. Autorkou předlohy je architektka Laura Jablonská. Celý monument má hmotnost kolem 5 tun, kámen z Otavy má připomínat židovskou duši a jeho delší strana má asi 140 cm. Celé dílo je široké 4 m, vysoké 2 m.