Šumperk – Josef II.

Syn Marie Terezie a Františka Lotrinského, císař Josef II. Patřil po své smrti (1790) k nejoblíbenějším panovníkům, kteří trůnili nad středoevropským prostorem. Reformy, které prosadil nejdříve jako spoluvládce se svou matkou, později sám vedly proměně habsburských držav k modernějšímu směřování. Vždyť systém státní správy, který zavedli v dlouhé době přetrval do nedávné doby, jak se režimy a zřízení střídaly (okresy, katastry, daňové úřady apod.). Nakonec i systém císařských silnic můžeme stále tušit mezi dnešními prvotřídkami (rozuměj silnicemi). Rovněž jeho patenty o zrušení nevolnictví a toleranční patent umožnily pohyb obyvatel a rozvoj nových podnikatelských aktivit. Jak nás historie učí, mimoděk tak zahájil i české národní obrození, což ovšem nebylo jeho záměru.

Nakonec vždy byl uznáván spíše mezi německy mluvícími obyvateli habsburské monarchie než mezi Čechy. Když se v roce 1890 blížilo stoleté výročí úmrtí, řada měst se chystala uctít tuto památku vztyčením císařovy sochy. Poptávky využily blanenské železárny, které do své nabídky litinových soch zařadily právě tohoto panovníka. Pravděpodobným autorem sochy byl modelář Pavel Wewerka, za předlohu sloužil obraz Josefa Hickela, který dlouhá léta zdobil vídeňský Belvedér , dnes je k vidění ve vojenském muzeu ve stejném městě. Postava je v mírné nadživotní velikosti, jednu ruku svírá v bok, ve druhé drží listinu. Za sebou má podstavec s ozdobnou drapérií, na ní třírohy klobouk. Právě ve vyvedení listiny či drapérie se dá pozorovat, jak se sochy od sebe liší. Vyrobeny jich bylo relativně dost, někdy má císař listinu svinutou, někdy stočenou, někdy drží knihu. Liší se např. I provedení ornamentu na drapérii. Výrobou soch se nezabývali jen v Blansku, podobnou soch vyráběla i vídeňská slévárna Carl Turbains Söhne pod návrhu Antonína Břenka. Ta je k vidění třebas v Brně nebo Liberci.

Sochu z Blanska můžeme obdivovat v Josefově, nebo nedaleko od Šumperka v Uničově atd.

Ačkoliv císař nikdy město nenavštívil, rozhodli městští radní o zakoupení sochy právě k výše uvedenému výročí. Původně socha stála na nádvoří zdejšího zámku, dnes železničního učiliště.

V poválečných letech se kult panovníků příliš nepěstoval a socha zmizela v depozitáři Vlastivědného muzea (jehož je dodnes majetkem).

Dlouhá léta se na ní prášilo, až když 90. letech minulého století byla zahájena rekonstrukce šumperské pěší zóny, uvažovalo se jak obchodní centrum města vyzdobit.

Socha je umístěna na Hlavní třídě na malém náměstíčku, které tvoří odbočka ulice Krátké. Socha hledí volně do prostoru v podstatě jediného „bulváru“ ve městě. I místo samotné je poměrně zajímavé, místo obklopují tři honosné budovy, neorenesanční Eisenstennův dům (1882–83), bývalý hotel Schneider z r. 1852 (později Slovan) s prvky novogotiky a novorenesance a Schusterův dům, příklad nastupující secese z r. 1905.