Šumperk - Kostel Českobratrské církve evangelické
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
Je poměrně zajímavým faktem, že ačkoliv jsme mezi německy mluvícími národy často jako národ (tím myslím Čechy) označováni jako husiti, samotní Němci jsou vlastně rovněž Husovými následovníci. Zejména ti, kteří obývají tu severnější polovinu sousední germánské říše. Jako husiti nás asi spíš vnímají jižnější Bavoři, kteří vcelku ve většině holdují katolictví.
V době reformace, tedy v 15. a potom hlavně v 16. století na reformované náboženství přestupovalo obyvatelstvo českých zemí bez rozdílů jazyka, takže vedle různých utrakvistů, moravských bratrů, českých bratrů t bylo i dost různých luteránů, kalvinistů a vůbec evangelíků, jak se jim tak ve velkém říká.
V podstatě až po ukončení třicetileté války vládnoucí Habsburkové začali ve svých državách řádně prosazovat znovuzavedení všeobecného katolictví. Kdo nepřestoupil, musel odejít, týkalo se to ovšem pouze svobodných obyvatel. Poddaní se museli přizpůsobit vrchnosti. Ač se to nezdá, tajní evangelíci mezi obyvateli zůstali a když císař Josef II. vydal Toleranční patent, mohli opět praktikovat své vyznání veřejně (jednalo se ale o určenou formu protestantismu).
Evangelická obec se pomalu formovala i severomoravském Šumperku, tehdy převážně německy mluvícím Mährische Schönbergu.
První novodobá evangelická mše se konala v roce 1848 v místě manšestrové manufaktury továrníka Fridricha Ulricha (naproti hospody U Dacana, neboli Pod Kaštanem). Později se evangelické bohoslužby dle luterského vyznání konaly u hostinského Knapka, případě v dnes již neexistující budově střelnice (kde je dnes zcela nová hasičárna). Od roku 1863 byla šumperská obec evangelíků filiálkou brněnské obce. Svoji víru praktikovali podle pravidel evangelíků augsburského vyznání. V roce 1866 získali místo na stavbu vlastního kostela. C roce 1869 byl položen základní kámen. Místo tehdy na severním okraji města, dnes vlastně poblíž centra (nedaleko Hlavní třídy).
Projekt stavby vypracoval ing. Welzl Knapek, stavbu provedla firma místního stavitele Josefa Bayera. Kostel byl uveden do užívání 28.6.1874.
Novogotický kostel na půdorysu kříže byl vystavěn v podobě bez velké věže. Malá věžička byla nad křížením lodí. V roce 1887 byla přistavěna sakristie. Výbavu kostela navrhl Georg Bergr z Vídně.
Dnešní podobu kostel získal v roce 1908, kdy malou věžičku nahradila velká předsunutá věž.
Od roku 1946 je kostel v užívání Českobratrské církve evangelické.
U evangelických kostelů je vcelku běžné, že nejsou příliš zahlceny výzdobou. Je to dáno zčásti tím, že evangelíci se při mši soustředí na boží slovo a ne na vizuální efekt, a faktem je i že církev zase není tak bohatá, aby investovala do honosných ozdob.
Vnitřní vybavení kostela tedy není příliš bohaté, omítky jsou hladké, plochý strop je bez ozdob. Kněz je u mše u jednoduchého oltářního stolu bez větších ozdob.
Kůr kostela zdobí moderní varhany, které jsou asi nejcennější součástí inventáře.
Kromě vnějškové novogotické podoby je i venkovní architektura poměrně strohá.
Díky umístění na volné ploše bez bezprostředně blízké sousední budovy působí kostel mohutněji, než ve skutečnosti je.
Dnešní náměstí Svobody je poměrně zajímavým místem. Přes ulici ho zdobí honosná stavba ekonomické školy (bývalé německé gymnázium), protějšek tvoří funkcionalistický hotel Grand. Za socialismu náměstí zdobila socha Josefa Visarianoviča a to přes to, že jinde se po odhalení kultu osobnosti jeho pomníky bouraly. Ale v Šumperku jsme jiný pomník sovětských občanů neměli a v květnu bylo potřeba někam naklást věnce. Pomník byl přesunut až koncem 80. let do parčíku u tehdejší Mototechny a byl tam tak efektní, že jsme si dělali srandu, že je ve frontě na první favority.