Tillerova vila v Lázních Bohdaneč

Na místě současného objektu stávala již od dávných dob stará zástavba čp. 38, která roku 1839 náležela Janu Steinmannovi a v roce 1921 Františce Steinmannové. Původně šlo o roubené stavení, které již v 18. století bylo zděné, což je vidět z I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c129) a bez nějakých výrazných změn, doložených indikační skicou stabilního katastru z roku 1839 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CHR036018390) a reambulací téhož z roku 1877 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_341_10), tu vydrželo stát až do svého zániku, kdy se tato parcela dostala do rukou plk. Karla Tillera, jenž si chtěl nechat vybudovat honosnější rodinnou rezidenci, takže starý trojitý dům se šindelovou střechou se 4 bytovými jednotkami a pěknou zahradou byl zbourán, přičemž ještě v roce 1921 zde žila čtveřice rodin: zemědělského dělníka Josefa Štumra, dělníka v semtínské továrně na výbušniny Josefa Fialy, zemědělského dělníka Antona Kumpoše a zemědělské dělnice Barbory Špásové (celkem žilo v objektu 18 osob).

Vila téhož číslování byla vyprojektována a postavena v letech 1921-1922 stavitelem Vincencem Zeifertem pro podplukovníka Karla Tillera a jeho manželku Marii, rozenou Schneiderovou, kteří se hned po obdržení povolení k obývání do domu nastěhovali, i když domovské právo obdržel podplk. Karel Tiller až v roce 1931. Od počátku v něm pořádali různé společenské a kulturní akce, kde se scházela nejen místní smetánka, ale také významní lázeňští hosté. Ze všech jmenujme zejména významného pardubického architekta Božu Dvořáka, jenž patřil mezi úzké rodinné přátele Tillerových. Avšak i v původním a zbouraném objektu čp. 38 se scházely výrazné osobnosti té doby, např. v době, kdy náležel rodině Steinmannově, sem často zajížděl ředitel Slovanského gymnázia v Olomouci Jan Evangelista Kosina, jenž tu v době letních prázdnin pobýval s rodinou u svých tet.

Změnou do zaběhnuté praxe se stala německá okupace, kdy se manželé zapojili do odboje a jejich syn Miroslav uprchl do Velké Británie, kde se přidal k československému vojsku a našel si svoji manželku Beryl. V roce 1942 byli oba zatčeni a odvezeni do koncentračního tábora ve Svatobořicích, protože se účastnili akce "Hromádko-Beneš-Průcha-Tiller", v jejímž rámci byl např. opatřen plánek semtínské prachárny. Následujícího roku byl Karel Tiller odsouzen v Drážďanech pro velezradu na 10 let tvrdé káznice a jeho manželka zůstala v internaci ve Svatobořicích. Jejich vila jako majetek nepřátel Říše byla zabrána Němci.

Po válce byla vila navrácena rodině Tillerů, ale ta neměla možnost moc dlouho si ji užívat, protože přišel únor 1948 a Tillerovi byli příkladem pravé buržoazní rodiny. Aby nepřišli o všechno, rozhodli se krátce po únorovém převratu prodat nemovitost řediteli kladrubského rehabilitačního ústavu MUDr. Františku Pickovi a jeho manželce. Součástí trhové smlouvy bylo bezplatné užívací právo na byt ve vile a závazek ve prospěch Tillerových, krytý zástavou, na doplatek kupní ceny kupujícími manželi Pickovými. Zmíněné užívací právo na byt bylo manželům Tillerovým zrušeno výměrem MNV v Bohdanči ze 30. října 1952, kdy jim byl přidělen náhradní byt v Bohdanči čp. 86. Proti tomuto rozhodnutí se však Tillerovi odvolali a byt nadále užívali.

Téhož roku přidělil MNV v Bohdanči vilu OÚNZ v Pardubicích pro zřízení zdravotního střediska. Teprve poté byla uzavřena nájemní smlouva s manželi Pickovými, s nimiž se předtím vůbec nikdo nebavil. Nová vrchnost rozhodla a vlastníci objektu neměli možnost nějak tomu zabránit. Aby měli pokoj, raději navrženou nájemní smlouvu podepsali, i když se de facto stali ve svém vlastním domě téměř nechtěnými hosty. Hned poté byly provedeny stavební úpravy objektu na ordinace a byty. V roce 1956 manželé Pickovi raději dům pardubickému OÚNZ prodali.

Rodina Tillerova, původní vlastník budovy, tu nadále za velmi těžkých a nuzných podmínek žila. Jedinou změnou bylo to, že 31. ledna 1957 musela uzavřít nájemní smlouvu s novým majitelem vily – Okresním ústavem národního zdraví v Pardubicích. Z této nájemní smlouvy dostali výpověď k 1. říjnu 1959, přičemž nájemní vztah byl ukončen k 31. prosinci téhož roku. Následně se Tillerovi odstěhovali do Pardubic a v roce 1962 emigrovali do Velké Británie, kde jejich syn Miroslav zemřel již roku 1974, ale to vše je již podružná historie, neboť se již nedotýká čp. 38.

V letech 1962-1963 došlo k výrazným stavebním úpravám objektu, jež znamenaly velkou proměnu exteriéru a interiéru vily, jež byla zbavena mnoha svých ozdobných prvků. V podkroví budovy vznikl nově byt pro lékaře a dvojice poschodí sloužila jako ordinace lékařů, kteří zde fungovali až do závěru roku 1998. Od té doby byla nemovitost prázdná. V roce 2002 se stal objekt majetkem Pardubického kraje, ale ani tato změna vlastníka nijak nezabránila chátrání a devastaci vily. O 2 roky později byl dům prodán ve veřejné dražbě společnosti HELIANTHUS-C s. r. o. z Lázní Bohdaneč, která ho v letech 2005- 2006 nechala zrekonstruovat a 1. září 2006 v něm zahájil činnost Penzion Tillerova vila, který tu dosud působí. Více o něm zde: http://www.penziontillerovavila.cz.

Tillerova vila v Lázních Bohdaneč na mapě