Třebovětice (Cerekvice nad Bystřicí)

Tato lokalita byla osídlena již v době kamenné, ale největšího rozmachu bylo dosaženo v době laténské. Můžeme zmínit např. nález 2 žárových hrobů z roku 1937 při výstavbě stodoly Františka Kremlíka z čp. 14. První zmínka o vsi, jež nosila též pojmenování Trzewowyeczycz (1356), Trziebowieticz (1383) a Trziebowieticz (1407, 1447), které vycházelo od slova „třeby“ (pohanské obětnice), však pochází až z roku 1356, a to predikátem Příbka z Třebovětic. Jeho nástupcem se stal Vintíř z Třebovětic a po roce 1383 jeho synové Hereš a Jan. Od konce 14. století byly Třebovětice rozděleny na více částí s různými vlastníky. V letech 1405-1407 je doložen Oneš z Třebovětic a s ním Přibík zvaný Doubek z Třebovětic, po němž je k roku 1412 zmíněna jeho vdova Zdinka. Na sněmu v roce 1421 byl dále doložen Jan Biskupec z Třebovětic. Samotná tvrz byla listinně doložena až roku 1447, kdy Vaněk z Těšína prodal své dědictví v Třebověticích (tvrz, poplužní dvůr, orné i neorné luky, potoky, rybníky, pastviště a s části vsí Horních a Dolních Černůtek) Svatoboru z Chvalkovic. Tato tvrz se nacházela na návrší, kde stojí čp. 21, a v roce 1570 byla již uváděna jako zaniklá. Roku 1495 koupil Václav Záruba z Hustířan od Mikuláše z Hořic dědická práva na ves Černůtky a roku 1503 přikoupil tvrz v Hněvčevsi. Druhou část vsi zapsala v roce 1444 (v "Pozůstatcích desk zemských království Českého r. 1541 pohořelých" je však uvedena datace oné listiny až na 14. června 1457) jako své dědictví Kateřina z Třebovětic, a to svému muži Jiříkovi z Dobruše (zvanému též Jan Jirgl) a svým dětem, přičemž je zmíněn zdejší dvůr. Tuto část Třebovětic držel roku 1503 nejspíše Jan Rašín z Rýzmburka. Tehdy byla zmíněna druhá zdejší tvrz. Kolem roku 1530 sjednotil oba díly Třebovětic Václav Záruba z Hustířan, který měl tři syny – Zdeňka, Jana a Petra, přičemž první dva si po jeho smrti ves opět rozdělili. Zdeněk sídlil zároveň i na tvrzi v Cerekvici, kterou přikoupil někdy před rokem 1541. Na Třebověticích pak žil i Janův syn Jiřík, který však neměl dědice. Petrův syn Bohuslav Záruba z Hustířan po Zdeňkově smrti v roce 1570 (zemřel rovněž bez dědiců) opět sjednotil Třebovětice a někdy poté zanikla jedna z místních tvrzí. Bohuslav Záruba z Hustířan zemřel roku 1591 a jeho majetky si rozdělili synové Václav a Hertvik Zárubové z Hustířan. V roce 1601 byla zdejší tvrz popsána tak, že „je od kamene vystavená, nachází se v ní pokoje, světnice i komory k všelijakému pohodlí, včetně sklepa, nacházejícímu se naproti tvrzi pro chování všelijakého nápoje“. Václav mladší Záruba, svobodný pán z Hustířan, musel za svoji účast ve stavovském povstání převést své majetky v léno císaře Ferdinanda II. Mohl ho však užívat až do své smrti roku 1628. Třebovětické panství pak získal Albrecht z Valdštejna a připojil jej k tomu hořickému. Po jeho smrti ho získal Jakub Strozzi, hrabě ze Schrattenthalu. Jeho synové Petr a Oktavián prodali třebovětický díl v roce 1665 Václavu Zárubovi z Hustířan, který jej přičlenil k cerekvickému panství. Podle berní ruly z roku 1654 bylo v cerekvické části Třebovětic 8 pustých chalup a 1 chalupník, v druhé části bylo 7 pustých chalup, 3 sedláci a 7 chalupníků. Roku 1682 byla tvrz popsána tak, že byla „od kamene a vápna s dobrými a silnými zdmi vystavěna a šindelem pokryta, bylo v ní 7 pokojů, 2 komory a veliký palác, jehož půda byla trámy, prkny a všelijakým táflováním malována a okrášlena, dále se zde nacházely dolní světnice, komory, sklep, kuchyně a spižírna“. Někdy poté začala pustnout a zanikla. Tvrziště zvané „Podhrázská tvrz“ u hospodářského dvora a rybníka naproti domu čp. 33 bylo narušeno v roce 1921 při regulaci potoka. Při následném archeologickém výzkumu byly odkryty obvodové zdi tvrze a množství dalších věcí. Během výstavby královéhradecké pevnosti koncem 18. století se měl lámat potřebný kámen i v lomu u Třebovětic, alespoň podle Josefa Františka Jaroslava Schallera, autora rozsáhlého díla "Topographie des Königreichs Böhmen". Roku 1835 měly Třebovětice 553 obyvatel a 77 domů.

V roce 1849 se staly Třebovětice samostatnou politickou obcí. V letech 1850-1851 byl cerekvickým velkostatkem vybudován v Třebověticích cukrovar. 14. listopadu 1863 bylo c. k. místodržitelstvím povoleno na období 5 let vybírání soukromého mýta na lepší údržbu okresní silnice z Hořic do Smiřic, přičemž jedno z jeho stanovišť se nacházelo v Třebověticích. Za prusko-rakouské války sloužil zdejší dvůr a 1 statek jako vojenský lazaret. Roku 1872 byla obec přiškolena do Cerekvice nad Bystřicí. 14. září 1880 uhodil blesk do 1 statku. Škoda dosáhla 2 000 zl., poškozený však byl pojištěn jen na 1 360 zl. O 2 roky později začaly jezdit vlaky z Hradce Králové do Ostroměře. Jízda byla zahájena 19. března 1882. Zároveň došlo ke zřízení stanice Cerekvice-Třebovětice. V roce 1888 byl založen čtenářský kroužek. 27. června 1890 se zastřelil 59letý sedlák Josef Čížek, otec 12 dětí, z toho ještě 9 nezaopatřených. Roku 1895 byla založena Čtenářsko-ochotnická beseda, jež byla v roce 1903 přejmenována na Hospodářsko-čtenářskou besedu. 8. listopadu 1897 shořela stodola Josefa Mindla. Roku 1905 byla vybudována silnice Třebovětice - Horní Černůtky. V roce 1906 bylo založeno Vodní družstvo. 12. září 1909 zasáhla obec ničivá povodeň. Zahynulo 9 lidí a z 81 stavení bylo 44 zaplaveno, 6 zbořeno a 13 polozbořeno. Císař František Josef I. věnoval postiženým ze své soukromé pokladny 10 000 K. 5. června 1910 Pomocný komitét pro povodní postižené v Třebověticích vyhodnotil přihlášky do ofertního řízení na jejich stavbu. Zničené budovy byly postaveny ještě v témže roce na vyvýšeném návrší, jemuž se začalo říkat „Zbuzany“. V téže době se začalo s vyjednáváním okolo uvažované regulace místního potoka. V dubnu 1917 prorazila velká voda hráz železniční dráhy u zastávky Třebovětice, odplavila násep v šířce 3 m a rozlila se po louce. Z front 1. světové války se nevrátilo 20 místních mužů.

Roku 1919 vznikla TJ Sokol Cerekvice nad Bystřicí-Třebovětice. V letech 1920-1921 byl upraven a vydlážděn zdejší potok. Při jeho regulaci bylo objeveno základové zdivo staré tvrze na dubových roštech. Při zkoumání prof. Emilem Dufkem z Hořic došlo k odkrytí půdorysu celé tvrze a k nálezům řady částí keramiky, skla či železného nářadí. Období vzniku kachle s vyhnáním Adama a Evy z ráje bylo odhadnuto na dobu po roce 1500, většina nálezů však pocházela ze 2. poloviny 16. století. V červenci 1922 zasáhla obec velká bouře s přívalovými srážkami. V roce 1923 vzniklo Hospodářské strojní družstvo pro rozvod a upotřebení elektrické síly v hospodářství a živnostech v Třebověticích (stanovy schváleny 16. prosince 1923 a k zapsání do rejstříku společenstev došlo 11. ledna následujícího roku), jehož prvním předsedou byl hostinský Josef Hladík. Roku 1925 byla převzata okresem nová silnice Třebovětice-Lužní Mlýn. O rok později bylo definitivně povoleno provedení místních meliorací. 3. září 1926 zabil blesk při kopání brambor manželku zdejšího kováře Seiferta. V roce 1930 žilo v obci 367 obyvatel v 83 domech. 17. března 1938 byl ustaven SDH. Prvním starostou se stal František Kleček z čp. 34 a prvním náčelníkem Václav Petřík z čp. 10. Roku 1959 bylo zrušeno středisko STS. V roce 1965 došlo k vnitřní úpravě hasičské zbrojnice a vyčištění požární nádrže. V letech 1968-1970 zde působila místní organizace Svazu mládeže českomoravského venkova (JUVENA). V roce 1971 došlo k dokončení výstavby prodejny smíšeného zboží, budované v akci Z. 1. ledna 1981 se stala obec součástí Cerekvice nad Bystřicí. V letech 1985-1989 byla vybudována nová hasičská zbrojnice. Roku 1986 byla zahájena výstavba chodníku. V roce 1991 byla provedena výměna kolejí v úseku Třebovětice - Sadová. Roku 1996 byla dokončena plynofikace. V roce 2002 došlo k vybudování nového chodníku a k obnově parku ve středu obce a o 2 roky později byla opravena dvojice místních komunikací. 11. srpna 2018 byla slavnostně otevřena zrekonstruovaná hasičská zbrojnice.

Nejvýraznější pamětihodností je od 24. února 1964 památkově chráněná čtveřice smírčích křížů, nejspíše ze 17. nebo 18. století, jichž mělo bývat původně sedm, alespoň podle cerekvického řídícího učitele Antonína Tvrzského. Podle pověsti byly vystavěny naproti zaniklému statku u Půlpánků, v němž bývala velmi bohatá a krásná nevěsta, kvůli níž se navzájem ubilo sedm nápadníků. Ale verzí tohoto příběhu je vícero, záleží na prameni nebo autorovi. Dále stojí za zmínku kruhový pravěký rondel z doby laténské na okraji lesa jižně od obce Skála, kamenný kříž z roku 1892, který byl naposledy zrenovován v roce 2016, sousední dřevěná zvonička a pomník padlým v 1. světové válce, jenž byl slavnostně odhalen 30. července 1933. Kromě toho stávaly v obci dvě tvrze, z nichž starší bývala kolem roku 1392 sídlem vladyky Vintíře a mladší byla vybudována koncem 15. století Jiříkem z Dobruše a v roce 1503 ji držel Jan Rašín z Rýzmburka. Zdejšími rodáky byli: učitel, varhaník a sbormistr Josef Horák (10. května 1822 Třebovětice - 25. února 1901 Hořice), který v roce 1862 založil hořický zpěvácký spolek „Ratibor“ a roku 1883 byl vyznamenán stříbrným záslužným křížem s korunou; Antonín Bayer (21. srpna 1839 Třebovětice - 21. ledna 1891 Jičín), od roku 1865 tajemník jičínského okresního zastupitelstva; spolupracovník paravýsadku Silver A Josef Hrdina (29. srpna 1916 Třebovětice - 2. července 1942 Pardubice); baletní mistr Jaromír Petřík (22. listopadu 1931 Třebovětice - 29. ledna 2007 Praha).