Valašskosenická kaple sv.Cyrila a Metoděje
Túru ze Zděchova přes Hajdovy paseky a Senické lúky jsme s ženou zakončili na busové zastávce obce, která dostala jméno podle říčky Senice a přídomek Valašská nese až od roku 1924.
Do odjezdu spoje zbývalo dostatek času i zamířil jsem ještě sólo k nedaleké zajímavé sakrální stavbě, která krášlí centrum obce za říčkou Senicí. Poněvadž byla pomalu zapadajícím sluncem velmi hezky nasvícena, obešel jsem si ji téměř ze všech světových stran. Když jsem pak stál před proskleným vchodem s namalovanými bílými pásy kříže a marně se snažil mezerami mezi nimi přes sklo vyfotit interiér, viděl jsem jak v zrcadle, že sem přijela žena na kole (samozřejmě s ochrannou rouškou) a se slovy - „Chcete sa podívat do vnitřku?“ - dveře do kaple k mé velké radosti otevřela.
Díky hodné paní jsem si tak mohl v klidu prohlédnout a nafotit, vše, co mme zaujalo... a s vámi, milí čtenáři, se samozřejmě podělím nejen o obrázky, ale i o historii tohoto novodobého sakrálního objektu.
Ještě než začaly normalizační šrouby po „pražském jaru“ svobodu občanů více utahovat, došlo v některých valašských obcích (až do té doby k naprosto nemyslitelným počinům) - ke stavbě kostelíků (např.Lačnov) a kaplí. Tu si moc přáli i obyvatelé Valašské Senice, neboť obec kromě dřevěné zvoničky v havarijním stavu dosud nic takového neměla.
Roku 1969 zde byla založena Lidová strana a po jednání s místním národním výborem byla dohodnuta výstavba kaple. Pro její umístění byl nakonec vybrán pozemek naproti kříži za říčkou Senicí, a to i přesto, že se zde napřed musel vybudovat nový krátký most.
Projektovou dokumentaci vypracoval Jan Ptáček z Valašských Klobouk s tím, že dílo přijde na 143 tisíc korun a bude financováno ze sbírek od občanů a z příspěvků MNV.
Stavební povolení bylo vydáno před koncem roku 1970 a začalo se stavět. Díky dobrovolným brigádám občanů rostl moderně pojatý a členitý sakrální objekt téměř před očima. Věž byla pokryta měděným plechem, dlažba mramorem a čelní stěnu kaple ozdobilo sgrafito moravských věrozvěstů, jehož autorem se stal akademický malíř Alois Baránek z Valašských Klobouk. Kaple měla rozměry 10 x 6.5 m a výška věže dosahuje 15.5 metru. Vysvěcena byla v říjnu 1971 a zasvěcena sv.Cyrilovi a Metodějovi. Mše se zde měla sloužit vždy každou první neděli v měsíci a tradiční poutě byly naplánovány vždy na svátek věrozvěstů.
Bohužel – mezitím politicky přituhlo a pouť se následující rok uskutečnila jen ta jedna.
Zádrhelem totiž byl fakt, že se hlavním investorem stal místní národní výbor. (Tím pádem zůstal objekt až dodnes majetkem Obecního úřadu.) V době před „sametem“ to ale znamenalo, že se kaple smělo užívat jen jako obřadní síně. Takže v praxi např. jen rozloučení se zesnulými, ale vykonávaly se zde i májové pobožnosti.
Mše svaté se začaly pravidelně jednou za měsíc sloužit až po roce 1990. Kaple byla vybavena akumulačními kamny, novou elektroinstalací a novými lavicemi a roku 2001 prošla celkovou rekonstrukcí. Ke tradičním Cyrilometodějským poutím se slavnostní mší svatou, hudbou, kolotoči a stánkaři nakonec také došlo a dnes už je jejich okázale slavený svátek ve Valašské Senici tradicí...