Velké Losiny - kostel sv. Jana Křtitele

Kostel sv. Jana Křtitele ve Velkých Losinách byl postavený v letech 1600 – 1603 Janem mladším ze Žerotína. Původně luteránský svatostánek byl v roce 1624 převzat katolickými faráři, kteří začali s postupnou rekatolizací interiéru kostela a jeho vybavení. Tyto úpravy, od zhotovení nových bočních oltářů (1637 a 1674), přes zakoupení varhan (1648, 1722, 1768), pořízení nové barokní Kazatelny (1734), až po úplnou přestavbu presbyteria a obměnu kultovního mobiliáře (1784), vedly ke vzniku velmi zajímavé architektonické synthese. Mezi tím byla také v roce 1725 ke kostelnímu jednolodí přistavěna Janem Ludvíkem hrabětem ze Žerotína barokní kaple sv. Kříže s novou rodinnou hrobkou Žerotínů. V průběhu 19. a 20. století nedošlo na samotné stavbě kostela již k žádným zásadním stavebním úpravám. Zachovala se nám tak zajímavá stavba postavená původně ve strohém pozdně gotickém slohu s renesančními prvky v interiéru, která prodělala rozsáhlou barokizaci, nese prvky luteránského i katolického sakrálního stavitelství a vytváří tak dohromady zcela jedinečný architektonický monument.

První oficiální zmínku o losinském kostele lze vystopovat ze dne 12. dubna 1351v listině papeže Klimenta VI. Z tohoto dokumentu vyplývá, že farnost vlastnila kostel a faru. Tehdejší farnost patřila pod nově zřízené litomyšlské biskupství. Ve vlastivědné literatuře se traduje, že původní kostel byl velmi rozsáhlý, celý vystavěn ze dřeva. Když prý byla stavba v roce 1599 na příkaz majitele panství Jana mladšího ze Žerotína zbořena, dřevěných částí se později užilo při stavbě dvou dřevěných kostelů v losinském okolí, a to maršíkovského a novoveského (žárovského). Tato hypotézta není ovšem důvěryhodně ověřena, můžeme tedy o tom pouze spekulovat. Co víme jistě je, že nejstarší část stávajícího kostela – mohutná hranolovitá věž stála již před rokem 1599. Při stavbě byla jen částečně přestavěna a zvýšena. Podle hranice zachované sgrafitové omítky na východní straně věže je možno konstatovat, že stavba byla před rokem 1599 vyzděna asi do výšky 24 metrů, to jest o 9,5 metru níže než současná. Věž měla původně patrně šest pater včetně nejvrchnějšího zvonového. V prvním, druhém a třetím poschodí se nacházelo na volných stranách (na sever, západ i jih) vždy jedno čtvercové okno s pískovcovým lemem. Před rokem 1599 stál na místě dnešního kostela poněkud menší jednolodní zčásti zděný kostel. Budova kostela byla v hřebeni Vysoká 18,5 metru. Při rekonstrukci podlahy pod emporami v roce 2003 se podařilo odkrýt torza Kamenných základů, která dávají podnět k zajímavé hypotéze. Obvodové zdi kostela mohly stát právě v místech základů emporových sloupů (stavitelé jen využili starý základ a vystavěli na něm empory). To by znamenalo, že kostelní loď byla asi 9 metrů široká a 27 metrů dlouhá. Obvodové zdi byly do výšky 6 metrů vyzděny z kamení a cihel, zbývajících 5,5 metru tvořila dřevěná nástavba. Zdi byly vně opatřeny na každé straně asi čtyřmi opěráky. O podobě východního průčelí se nám žádné doklady nedochovaly. To samé lze konstatovat o existenci dříve předpokládaného dřevěného kostela.

V roce 1624 byl na losinskou faru dosazen první katolický kněz Franz Albani. Rekatolizačně působící faráři v Losinách se často dostávali do konfliktu s místním luteránským panstvem i s většinou poddaných. V roce 1643 v době pobytu švédských vojsk na Šumpersku a Uničovsku zbit a ztýrán na cestě z Maršíkova do Losin zdejší katolický farář Elias Alberti (na tomto místě stojí dodnes Boží muka z roku 1651). Naopak katoličtí kněží znesnadňovali život panstvu neustálými stížnostmi k olomoucké konzistoři kvůli podpoře Luterství.

Jana mladší ze Žerotína nechal v letech 1600-1603 vybudovat novou loď. Za možného stavitele Antonia Thomu s jeho zednickým mistrem Andreasem Walterem a tesařským mistrem Michaelem Hilbertem, kteří budovali v roce 1608 velmi podobný svatostánek v Sobotíně. Ale jde pouze o hypotézu, nemůžeme to s určitostí potvrdit, protože se nám bohužel nedochovali záznamy o výstavbě nové lodi. Kostel, jak již bylo výše uvedeno, byl původně luteránskou svatyní, zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Uvnitř se kostel vyznačoval striktní strohostí. Na severní, jižní a západní straně byla loď lemována emporami, Ochozy zvětšujícími prostor kostela, které byly typickým prvkem evangelických svatyň. Empory vedly až za původní oltář do míst, kde jsou dnes umístěny oratoře. Z prostoru presbyteria byly přístupny dvěma schodišti. Vstupovalo se na ně také točitými schodišti po stranách věže, z nichž severní je dodnes zachováno a jižní slouží jako zpovědnice. Věž stavitelé zvýšili v závislosti na výšce střechy lodi asi o 8 metrů (měla tedy asi 32 metrů i se střešní římsou). V této době byla patrně věž razantně přepatrována, většina původních oken na ní přezděna. Nově vyhotoven byl blíže neurčený počet oken ve dvou nejvyšších zvonových patrech, o jejichž vzhledu a poloze se nám nedochovalo bližších zpráv. Nezvýrazněné presbyterium bylo proti dnešku vysunuto dopředu a jeho hlavním monumentem byl mohutný pískovcový oltář. Na oltářním obraze vytesal neznámý mistr ve spodní části „Zmrtvýchvstání Krista“ po stranách se čtyřmi evangelisty, v horní části „Křest Krista ve vodách Jordánu“ (tento fragment oltáře se dodnes uchoval zazděn do východní stěny kostela). Nad obrazem byl vytesaný krucifix po stranách s Pannou Marií a se sv. Janem Evangelistou. Po obou stranách oltáře stály sochy Víry a Naděje. Oltářní obraz byl také vyzdoben erby pánů ze Žerotína a z Modřic a doplněn věnováním Jana staršího ze Žerotína a na Losinách.

V roce 1768 byly pořízeny nové varhany, které se dochovali dodnes.Varhany byly pořízeny za 1 400 zlatých u varhanářského mistra Johanna Georga Schwarze z Města Libavá. Jejich instalaci předcházely nutné stavební úpravy, z nichž nejdůležitější bylo probourání vchodu do věže, kde se zřídila komora s měchy.

K nejzásadnějším stavebním změnám v interiéru kostela došlo patrně v roce 1784. Došlo k k razantní přestavbě prostoru presbyteria. Empory původně sahající hluboko do presbyteria byly na obou stranách ubourány včetně schodišť vedoucích do lodi a polokruhovitě zakončeny. Heinzovu kazatelnu zedníci druhotně umístili na roh severní empory. Byly zřízené dvě nově oratoře. Jižní se označovala jako panská a severní byla určena vyšším panským úředníkům. Vybavení starého presbyteria bylo zcela odstraněno včetně mohutného kamenného hlavního oltáře. Velký oltářní obraz s motivem „Křest Krista ve vodách Jordánu“ byl přenesen na vnější východní stěnu kostela, umístěn do prostoru zazděného velkého okna, které se nacházelo za stávajícím hlavním oltářem a je dnes zcela zakryto oltářním obrazem. Presbyterium bylo poté zmenšeno, vyvýšeno do podoby stupně a také ohraničeno ohrádkou vyřezávanou ze dřeva. Na stěnu za oltářem byl umístěn uprostřed veliký oltářní obraz Sv. Jan Křtitele od brněnského divadelního malíře Pachmayera. Obraz daroval kostelu patron farnosti, poslední žerotínský majitel panství Ludvík Antonín ze Žerotína, který nesl tíhu většiny nákladů spojených s touto rozsáhlou rekonstrukcí. Při severní stěně u dveří do zákristie byla umístěna bohatě zdobená dřevěná křtitelnice, na jejímž poklopu je vyřezán výjev „Sv. Jan křtí Krista“. Křtitelnice se stylem řezbářské práce, výzdoby i štafírování poněkud liší od oltářů z roku 1784. Pochází patrně někdy z období let 1728 – 1750. Dle stylu řezbářské práce můžeme s velikou pravděpodobností usuzovat, že ji zhotovil autor Kazatelny Georg Anton Heinz. Patrně dva roky před rekonstrukcí, v roce 1782, byla zakoupena z dobrovolných darů a z nadačního kapitálu křížová cesta od prostějovského malíře moravského rokoka Franze Antona Šebesty – Sebastiniho. Čtrnáct obrazů bylo pověšeno na poprseň zkrácených empor a dodnes tvoří jeden z často citovaných, ale poněkud přeceňovaných monumentů rokokního moravského malířství. Jedna z posledních úprav vzhledu stavby kostela proběhla v roce 1787, kdy byla nákladem 20 zlatých a 20 krejcarů vystavěna jak severní, tak jižní předsíň u vchodů do kostelní lodi.

V roce 1896 byly pro kostel pořízeny tři překrásné kolorované mozaikové vitráže, které nahradily původní dřevěná klenutá okna v presbyteriu. Nová okna byla zhotovena ve vídeňské filiálce firmy Dr. Jelle & Comp. z Insbrucku za tehdy závratnou sumu 4 000 zlatých. Farní úřad sám nemohl ani pomyslet na možnost financování takového počinu. Nová bohatě zdobená okna s figurálními motivy zakoupili, jak hlásají nápisy ve vitrážích, patron farnosti Karel z Liechtensteina a Dr. Adolf Weiss z Tessbachu, slavný losinský rodák. Liechtensteinské okno se nachází nalevo od hlavního oltáře. Je bohatě zdobeno rostlinnými i architektonickými motivy. V horní části se nachází skvostná šestilistá růžice, pod ní dva portály kryjící křestní patrony rodičů dárce, a to sv. Karla Boromeiského a sv. Františku Římskou. Ve spodní části vitráže jsou umístěny dva štíty. Jeden s rodovým erbem Liechtensteinů a druhý s jednoduchým věnovacím nápisem(Gewidmet von Sr. Durchtlaucht Fürsten Carl v. Liechtenstein Patron d. Kirche – Daroval urozený kníže Carl von Liechtenstein patron kostela). Okno napravo oltáře darované Weissem von Tessbach je koncipováno zcela totožně. Zobrazení světci sv. Ignác z Antiochie a sv. Barbora byli křestními patrony Weissových rodičů. Vedle štítu s rytířským erbem se nachází taktéž pamětní nápis, tentokráte i s datací (Dem Andenken der Eltern Ignaz u. Barbara Weiss gewidmet von den dankbaren Kindern 1896 (V upomínku rodičů Ignaze a Barbory Weissových věnováno od vděčných dětí 1896).

Překotná stavební činnost začala až za jednoho z největších mecenášů výstavby v Losinách hraběte Jana Ludvíka ze Žerotína (1691 – 1761), ale také za jeho matky, pobožné Ludviky rozené z Lilgenau († 1738), která vlastnila panství od smrti svého manžela Jana Jáchyma v roce 1716. Jan Ludvík byl přinucen okolnostmi postavit novou hrobku, jelikož původní hrobka pod lavicemi v kostele byla již zaplněna. Kladnou odpověď od konzistoře pro stavbu nové hrobky dostal hrabě Jan Ludvík 17. srpna 1724 a během roku vyrostla při severní straně kostelní lodi ojedinělá barokní stavba s novou hrobkou. Stavba byla osmihranná, 9 sáhů Vysoká a 3,5 sáhu široká i dlouhá. Vchod do zádušní kaple s hrobkou byl probourán ze severní strany kostela. Hrobka byla umístěna v Ochozech kolem kaple, jenž byl zpřístupněn po obou stranách kaple. Ve stěnách Ochozu bylo oboustranně umístěno třicet čtyři pohřebních nik. Zemřelí byli pohřbíváni do výklenků v rakvích či schránách a zazdíváni. Zádušní kaple byla zasvěcena sv. Kříži. Bohužel se nám nedochovalo v dokumentech jméno stavitele kaple ani žádné zvláštní podrobnosti o stavbě.

V roce 1768 byly původní varhany vyměněny Johannem Friedrichem Matzkem za větší nástroj, který se dochoval dodnes. Varhany byly pořízeny za 1 400 zlatých u varhanářského mistra Johanna Georga Schwarze z Města Libavá. Jejich instalaci předcházely nutné stavební úpravy, z nichž nejdůležitější bylo probourání vchodu do věže, kde se zřídila komora s měchy.

Podle zemského stavebního řádu ze dne 25. ledna 1870, bylo nařízeno neudržovat dále hřbitovy v zastavěném centru. V průběhu roku 1873 byl starý kostelní hřbitov postupně rušen. Většina pomníků a náhrobků byla přemístěna na nový hřbitov. Náhrobky rodin bez žijících příslušníků byly z větší části rozprodány. Některé náhrobníky umístěné na nebo při zdi kostela, především na východní a severní straně lodi a na kapli sv. Kříže, zde byly ponechány a zdobí kostel dodnes.

O nice na východní stěně (zvané „Vogel‘sche Mausolaeum“) nacházíme první písemnou zmínku v konzistorní žádosti losinského faráře Hantschela o možnost pokrýt stříšku niky „šindelem z břidlice“ také až dne 23. října 186749). Jelikož Franz Vogel, jehož náhrobek stříška niky dodnes chrání, zemřel dle epitafu 28. prosince 1803 a náhrobek nechali zhotovit jeho synové v roce 1806, můžeme se domnívat, že tato nika byla zbudována někdy na počátku 19. století.

http://www.farnostlosiny.cz/?page_id=4055