Vilémov – kostel sv. Kateřiny
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
Obec Vilémov se nachází na okraji Drahanské vysočiny, asi 14 kilometrů jihozápadně od města Litovle. Zdejší nadmořská výška již lehce překročí i hranici 400 metrů. Písemně je obec zmiňována již v roce 1368 (jako Wylemow) a od roku 1629 se stala součástí chudobínského panství. Tou pak zůstala až do roku 1850. A nebyla to určitě obec bezvýznamná, protože v roce 1662 dostal Vilémov právo pečetit (v oválné pečeti je zobrazen pelikán, krmící krví ze své hrudi tři mláďata). Po roce 1848 se z Vilémova stává svobodná obec okresu Litovel. Po vzniku Československé republiky je v obci zřízen poštovní úřad a také záložna. Od roku 1956 je Vilémov součástí olomouckého okresu a v letech 1980 až 1990 i součástí Senice na Hané. V obci, která je od roku 2006 městysem, dnes žije necelá pětistovka obyvatel.
Skutečnou současnou dominantou obce je barokní Kostel sv. Kateřiny, postavený – na místě staršího kostelíka - v roce 1758. Kolem kostela se ještě nedávno nacházelo množství stromů, po jejich vykácení však dominantnost stavby konečně vynikla (a to jsem běžně proti nesmyslnému kácení stromů, ale tady to byl opravdu zřejmě spíše náletový lesík). Kostel sv. Kateřiny nechal postavit hrabě František Reginald. Jedná se o jednolodní podélnou stavbu, jejíž vstup je tvořen kamenným portálem se znakem chudobinské šlechty z rodu Andlern-Witten.
Kostel se sanktusníkovou věžičkou se zvonkem má v západním průčelí čtyřbokou hranolovou věž s trojicí zvonů a s cibulovou helmicí a lucernou. Nad okny věže se nacházejí hodiny. Jedná se o klenutou stavbu s oratoří nad sakristií. V interiéru se nachází hlavní oltář a dva postranní oltáře, zasvěcené sv. Floriánovi a sv. Janu Nepomuckému. Kostel sv. Kateřiny je jednolodní, s půlkruhovým závěrem a sedlovou střechou. Fasáda kostela je členěna lisenovými rámy a v horní části chrám obtáčí korunní římsa.
Nedaleko kostela sv. Kateřiny stojí kříž s Ukřižovaným z roku 1838 a budova fary. Vilémovská fara existovala již v roce 1390, ta současná ovšem pochází až z roku 1785.