Cholina, rodná obec stréčka Křópala a pupek Hané

Kam a jak jedeme?

Možná jste to až do této chvíle nevěděli, ale jednou z nejdůležitějších – ne-li vůbec tou nejdůležitější - metropolí úrodných hanáckých rovin je obec Cholina na Litovelsku. Jak říká klasik: „Můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu i protestovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat.“ Vždyť v této obci se nachází například Hanácké národopisné muzeum, kterému by se v roce 2013 v úctě poklonil i prezident Zeman, kdyby zrovna nesimuloval chorobu. Zřejmě dlouho dopředu tušil, že by jinak musel na neplánovaný výlet do JAR. Takto se musí Cholina zatím spokojit se slavným stréčkem – rodákem, přízní velkého cestovatele Emila Holuba a zájmem televizních kamer komerčních televizí i pořadu ČT Toulavá kamera.

Ale teď již zcela vážně. Vypravit se na téměř celodenní výlet do Choliny a jejího nejbližšího okolí je nápadem dobrým až prozíravým. Vždyť tato vesnice s hanáckými grunty, domky se sedlovými střechami a s přibližně 750 obyvateli – nacházející se asi 5,5 kilometru jihovýchodně do Litovle, na rozhraní roviny Hornomoravského úvalu a prvních výběžků Zábřežsko-Bouzovské vrchoviny – se může pochlubit historií, kterou jí mohou jiné obce jen a jen závidět. A to nejen proto, že první písemná zmínka o Cholině je již z roku 1131 nebo 1141. Vždyť jakýsi kronikář prý kdysi o této perle Hané napsal: „kdebes viděl milé bracho ten krásné kraj od Rampacho, poznal bes, že tento kraj je krásné, jak bel ráj“. Však tady také dlouhou dobu konala zdejší Panna Marie tolik zázraků, že se Cholina stala na dlouhou dobu nejvýznamnějším poutním místem na Hané. A to není zase tak málo …

Původ názvu vesnice je nejasný; existují však dvě hlavní varianty. Podle té jedné je odvozen od potoka Cholinka, který obec půlí – tedy kolí. Podle té druhé vychází ze  jména někdejšího majitele zdejší tvrze pana Choly. Dlouhá staletí pak Cholina patřila  olomoucké kapitule i městu Olomouc. Od roku 1850 pak byla samostatnou obcí okresu Litovel, dnes spadá pod okres Olomouc. A jak již bylo naznačeno v předchozím textu, najdete zde – kromě přátelských obyvatel a krásné přírody – neuvěřitelné množství historických památek. Stačí v rychlosti jmenovat alespoň kostel Nanebevzetí Panny Marie, barokní budovu fary na místě původní středověké tvrze, krásnou barokní sochu sv. Barbory, smírčí kříž nebo kapličku „Svaté vody" z. roku 1693. K tomu přidejte zdejší unikátní muzeum v budově obecního úřadu … a zdaleka to ještě nebude všechno.

Za čím jedeme?

Člověk by měl památky obce procházet řádně poučen, a proto doporučuji zahájit pobyt v Cholině návštěvou zdejšího Hanáckého národopisného muzea, o kterém jsem již na stránkách Turistiky psal. Při shánění průvodkyně mě posté jako poprvé fascinovalo, jak sympatická úřednice mluví s námi plynně spisovnou češtinou a do telefonu tak krásnou hanáčtinou, že jsem ani já téměř nerozuměl. Hned jsem si vzpomněl na kamaráda, který jezdíval za mlada k příbuzným na Hanou na prázdniny. Aby si zvykl na nové prostředí, tak vždy vyběhl na náves, mával nad hlavou dědovou holí a řval na místní děti: „Hoš hotěké hóprkem“. Vycházelo mu to až do chvíle, kdy kolem jejich stavení běžela sousedka a volala: „Jeněčko, hotěké. Hořé vám šebečák sláme“. Kamarád odpověděl: „Ja, ja, teta“ a mezitím jim shořela stodola.

V tomto „cizím“ jazyce pak probíhal i výklad v muzeu a … bylo to super. Muzeum ve dvoře statku, který je dnes objektem Obecního úřadu, je zde provozováno od roku 1974 a jeho základ položily rekvizity místního ochotnického spolku z 50. let minulého století. Za 30 korun zde najdeme neuvěřitelné množství exponátů, v čele s ojedinělou divadelní oponou, která je takovou malou cholinskou Slovanskou epopejí. Prohlédnete si zde také ukázky krojů, dobového domácího inventáře, školní učebnu nebo dary, které místní škole věnoval cestovatel Emil Holub, Část expozice je pochopitelně věnována místnímu rodákovi stréčku Křópalovi a jeho ansámblu. Zajímavé a příjemné místo, ale je potřeba pokračovat.

Přesuneme se k dominantě obce, tedy k původně románskému farnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Jedná se o jednolodní podélnou stavbu se čtyřbokou věží v průčelí, pocházející z I. poloviny 14. století. Loď rozšířují boční křídla vysokých kaplí a neogotické opěrné pilíře. Jádro kostela je sice stále středověké, ale současná – rakouské sakrální stavby připomínající - podoba chrámu je výsledkem neogotické přestavby z let 1859 – 1862, jejímž autorem je měrotínský stavitel Vincenc Vodička. Z původně gotického – a roku 1605 renesančně přestavěného – chrámu sv. Anny se dochoval jen presbytář. Hlavní oltář je neogotický. Zajímavostí je jistě socha Panny Marie nad vchodovou branou kostelního areálu. Už proto, že ji zdobí neobvyklý nápis „Zdrávas Hvězdo Mořská“. Vzácné figurální náhrobky pánů z Chudobína a z Haňovic v interiéru kostela pocházejí z období renesance. Areál chrámu obklopuje ohradní zeď, kterou zdobí zajímavá - a hodně moderní - křížová cesta.

Pozoruhodný je i příběh gotické sochy Panny Marie, která se stala takřka předmětem kultovního zbožnění a například v roce 1703 si ji za jediný poutní den prohlédlo více než deset tisíc věřících. Gotická polychromovaná Madona z lipového dřeva vesele konala desítky zázraků a počet poutníků, přicházejících do Choliny, neustále narůstal. Koncem 19. století byla soška dokonce umístěna do venkovní niky (ano, tam co je dnes Hvězda Mořská), kde setrvala až do roku 1935. Poté se opět vrátila na chrámový hlavní oltář, odkud byla roku 1996 ukradena. Po deseti letech byla objevena Interpolem ve vídeňském starožitnictví Alfreda Kolhammera. A další tři roky trvaly soudní tahanice, po kterých se konečně mohla tato cenná gotická soška vrátit na rodnou Hanou.

V okolí kostela si můžeme ještě prohlédnout barokní budovu fary z roku 1733, která připomíná spíše opevněný zámeček. Zdobí ji průčelní socha svatého Jana Nepomuckého a sluneční hodiny z poloviny 18. století, které jsou – bohužel – umístěny na průčelí, otočeném směrem do nepřístupné farní zahrady. Mezi farou a kostelem se nachází krásná pískovcová socha sv. Barbory. Jedna z nejcennějších památek obce pochází z roku 1715 a jejím autorem není nikdo jiný, než významný barokní sochař Jan Václav Sturmer. Předlohou této sochy je údajně Brokoffova sv. Barbora z Karlova mostu v Praze. Cholinská socha chránila poutníky, směřujících k cholinskému chrámu Nanebevzetí Panny Marie již od roku 1637. Za krátkou prohlídku stojí i návštěva obou zdejších hřbitovů. Ten „dolní“ se nachází hned nad kostelem a zdobí jej několik pozoruhodných náhrobků, „horní“ je převážně pseudoklasicistním urnovým hájem. A pokud se vydáte cestou kolem hřbitova dál a dál, dorazíte za nedlouho k zajímavé lesní studánce zvané „Svatá voda", u které se nachází kaplička, pocházející z roku 1693.

Při návratu do obce nás pak nejdříve čeká Záloženská dvorana z roku 1924. Jedná se o zdejší kulturní dům, který nechala postavit  záložna Raifansenka zejména pro potřeby spolku Orel a podobných sdružení, spjatých s lidovou stranou. Právě odsud pochází zmíněná malovaná opona od pražského malíře Camilla Daňka.

Příznivci drobných památek si zde také přijdou na své. Stačí uvést alespoň tajemný – a téměř bezramenný - smírčí kříž ve výklenkové kapličce u fotbalového hřiště, památník Svobody, několik klasicistních křížů, sloupové sousoší Piety z roku 1885 nebo zajímavá boží muka, z nichž minimálně jedny silně připomínají oblíbené trestadlo zvané pranýř.

Tím ovšem výčet zdejších zajímavostí zdaleka nekončí, takže čas odjezdu je potřeba ještě oddálit. V nejbližším okolí obce se totiž - kromě již zmíněné Svaté vody – nachází kultovní hora Rampach (ta je tady mnohem uctívanější než nějaké Hanácké Mont Blanc, tedy Velký Kosíř).  Nedaleko samoty zvané Cholinský dvorek najdete Lurdskou jeskyni se sochou Panny Marie Lurdské z roku 1933 ... a takových míst ukrývá les pod Rampachem víc; za zmínku stojí například kamenná mohyla, postavená  k 10. výročí československé státnosti v roce 1928, nebo zbytky valů základny švédských vojáků z dob třicetileté války.

A ten historický umělecký soubor stréčka Křópala a jeho rozvětveného příbuzenstva  je místním stále mnohem bližší než - mnohde radiem Haná proslavený - Pepin z Hané nebo hanácké Tři sestry, tedy bigbeatová skupina Stracené Ráj se svým hitem Nečoché, pojednávajícím o nevoňavých dolních končetinách.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Nabízí se cholinská restaurace U Patrika nebo větší množství podniků v nedalekém historickém městě Litovel.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Kdo bude chtít, toho pobyt v Cholině a jejím nejbližším okolí opravdu mile překvapí. Návštěva zdejšího muzea je nezbytnou - a milou -povinností a většina zdejších památek stojí alespoň za krátkou zastávku. K tomu si přidejte krásnou okolní přírodu a možnost výhledů do širých rovin Hané od Rampachu. Nenasytové si mohou přidat i návštěvu nedalekých atraktivit jako jsou města Litovel a Konice nebo Mladečské jeskyně. Mohu opravdu jen a jen doporučit.

Ostatní informace

Za návštěvu muzea zaplatíte zanedbatelných 30,- Kč, přičemž jako vstupenku obdržíte pohlednici obce. Muzeum nabízí ke koupi rovněž různé "propagační" materiály. Ostatní výdaje na tento podzimní výlet byly spojeny pouze se zahnáním pocitu hladu a nutným doplněním tekutin.