Vlkoš u Přerova - Vávrův vodní mlýn
Na spoustu míst turistické značky nevedou, přitom i tam samozřejmě můžeme narazit na řadu zajímavostí či památek. Příkladem budiž malebná hanácká obec Vlkoš, která se může pochlubit např. dosti pompézním kostelem sv.Prokopa, hezky upravenou návsí s parkem Míru, historickou hasičskou zbrojnicí... a také významnou technickou památkou, jež byla do Státního seznamu zapsána roku 1958.
Je jí bývalý vodní mlýn na okraji obce, skládající se ze dvou velkých budov oddělených od sebe mlýnským náhonem. Ten k němu vede z několik kilometrů vzdálené Moštěnky a místní jej nazývají „Říkou.“
První dřevěný mlýn tady stál už roku 1348. Po zchátrání jej další dřevěný nahradil těsně po polovině 17.století, plán na něj vypracoval biskupský písař Tomáš Santorini. Na barokní byl přestavěn za olomouckého biskupa a kardinála Wolfganga Hannibala ze Schrattenbachu LP 1726. Mezi lety 1928 až 1966 v něm byla i funkční pekárna. Mlýnský náhon odtud prochází středem obce, je lemován chodníkem pro pěší se zábradlím a je sám o sobě zajímavostí.
Na štítu prvního mlýnského stavení je v kartuši ze stylizovaných květů vyveden dnes již těžko čitelný nápis, který byl ale rozluštěn odborníky a je tohoto znění: Vystavěn je tento mlýn za kardinála A.W.Schrattenbacha 1726.
(Jen tak mimochodem – za tohoto biskupa byl přibližně ve stejné době zbudován i místní kostel.)
Ve mlýně se zachovalo kompletní podkolí s palečním převodem a zařízením pro mechanický převod hnací síly (transmisí), mlecí kamenné zařízení a v bývalé lednici pod přepadem dřevěná hřídel vodního kola, které kupodivu mělo dosti malý průměr. Mlecí stolice byly demontovány.
Prvním známým mlynářem byl Jan Stračina, který zde mlel od roku 1594. Za třicetileté války mlýn poničen, zpustl a nový dřevěný vystavěn až roku 1658.
Posledním mlynářem se stal roku 1914 Josef Vávra (po němž dnes nese své jméno) a ten po první světové válce mlýn opravil a přistavil k němu obytná stavení.V jednom z nich se nacházela velká přízemní místnost využívaná bezmála 10 let jako místní sokolovna. Po druhé světové válce přišlo v padesátých letech znárodnění a mlýn byl i s pekárnou v dalším desetiletí zrušen.
Dle pověstí je podzemní chodbou spojen s klášterem v Přestavlkách a další „zaručené“ ústní lidové svědectví, předávané z generace na generaci, dokládá existenci místního vodníka.
Mně osobně se technická památka velmi líbila, jen mi přišlo líto, že náhon není „oživen“ replikou dřevěného vodního kola, jimž by se atraktivita tohoto místa ještě zvýšila...