Vybudování Masarykovy jubilejní školy v Černilově v letech 1930-1931

Dosavadní školní budova čp. 2 přestávala stačit svým účelům již na přelomu 19. a 20. století, ale vybudování nové bylo doslova během na dlouhou trať, protože c. k. okresní školní rada v Hradci Králové zažádala obec přípisem č. j. 1235 z 21. května 1910, aby nechala vystavět novou školní budovu. Ale jednání o tom bylo vedením obce odloženo. Teprve v prosinci 1911 bylo jednáno o tomto problému, a to z toho důvodu, že c. k. okresní školní výbor nařídil redukci vyučování pro 2. třídu, jež měla mít vyučování pouze 2,5 dne v týdnu. Zároveň se všechny okolní obce, jež byly přiškoleny k Černilovu, vyslovily pro to, aby zde byla zřízena měšťanská škola. Pouze Újezd se zdráhal a byl proti takovémuto kroku.

Nedostatek místa se projevil již 1. března 1912, kdy byla zřízena pobočka při 3. třídě a místnost pro ni musela být najata v českobratrské evangelické škole, a to za 200 K ročně. O výstavbu nové školní budovy se tehdy nejvíce snažil obecní starosta a předseda místní školní rady Jan Holeček, jehož prvním úkolem se stalo hledání vhodného místa k umístění novostavby. Když se zjistilo, že řada míst není k tomuto účelu vhodná, bylo rozhodnuto zakoupit dům čp. 35 od Karla a Anežky Horákových za 26 200 K. K provedení tohoto plánu však došlo až v roce 1913.

Přípravné práce pokračovaly tím, že architekt Oldřich Liska byl požádán o vypracování definitivní skici novostavby školní budovy. Ta svým uspořádáním a moderním řešením zaujala řadu odborníků po celých Čechách. 10. února 1914 byl tento královéhradecký architekt pověřen tím, aby vypracoval definitivní plány, ale k jejich provedení však nedošlo, protože nastala všeobecná krize a rozhárané poměry na českém zemském sněmu vše oddálily. K tomu se následně přidala 1. světová válka a myšlenky všech mířily úplně někam jinam, než ke stavbě nové školy.

Koncem roku 1915 došlo k zavedení polodenního vyučování ve 3. a 4. třídě, protože došlo k dalšímu odvodu učitelů na frontu. Tak to pokračovalo až do konce 1. světové války. Tehdy se znovu obecní vedení vrátilo k výše zmíněnému plánu výstavby nové školní budovy. Plány dodané architektem Oldřichem Liskou byly prozkoumány 16. května 1918, ale to bylo zase vše, co se v této oblasti tehdy udělalo. Naopak začalo jednání o potřebě zřízení měšťanské školy a obec se začala zbavovat pozemků, jež získala od čp. 35. O tom píše obecní kronika toto: „Dne 23. března 1920 založeno bylo v obci „Stavební a bytové družstvo,“ které pak do roku 1924 postavilo 11 domků, a to čp. 182, 313, 314, 315, 316, 317, 318, 321, 322, 325 a 326. Kromě prvních tří byly ostatní domky postaveny na pozemcích koupených od místní školní rady, která měla pozemky ty koupené od usedlosti čp. 35 od manželů Karla a Anežky Horákových. Pozemky ty ležící na jih od kostela evangelického vedle veřejného stezníku, byly ponechány z kraje pro stavbu školy a ostatní prodány.“ Tím bylo přesně určeno místo, kde bude škola v budoucnu stát.

Poté byla opět dána přednost jednání o zřízení měšťanské školy. 8. července 1920 proběhla společná schůze obecní rady a místní školní rady, kde bylo usneseno, aby byly podniknuty všechny kroky ohledně dosažení měšťanské školy. Nedostatek místa měl být řešen tím, že pro učebny měšťanské školy měly být upraveny místnosti „prostřední“ evangelické školy. V červenci 1921 se uskutečnila komise v této záležitosti a v prosinci téhož roku došel místní školní radě zamítavý výnos. 8. ledna 1922 byla uspořádána protestní schůze, ale na výsledek neměla žádný vliv. Koncem téhož roku Českobratrská církev evangelická neprodala svoji školu obci, a tak se začalo jednat o přístavbě k obecné škole. Ale ani k ní nakonec nedošlo. 2. února 1923 zamítla zřízení měšťanské školy také zemská školní rada. Když nevedlo jednání o výstavbě nové školní budovy k cíli, byl opraven v roce 1924 dosavadní objekt čp. 2, a to vysokým nákladem. Tím opět usnul nejen plán na vybudování nové školní budovy, ale také na zřízení zdejší měšťanské školy. Následně se do problému vložil opět okresní školní výbor v Hradci Králové, který 6. června 1929 nařídil obci stavbu nové školy a toto nařízení bylo 4. července 1929 schváleno výnosem zemské školní rady v Praze. Kvůli tomu se 27. září 1929 sešlo obecní zastupitelstvo a usneslo se na tom, aby byla škola postavena, přičemž do obecního rozpočtu na rok 1930 byla vložena částka 1 500 000 Kč, jež měla být uhrazena půjčkou. Proti stavbě školy hlasovali: Josef Adamíra z čp. 126, Václav Kubišta z čp. 228 a Václav Reichrt z čp. 252 a ti následně podali spolu s dalšími 10. října 1929 protest na obecní rozpočet, za kterým stál ve skutečnosti zejména MUDr. Arnošt Pekař a podepsalo ho 182 občanů z Černilova, 13 z Libřic, 14 z Divce a 6 z Librantic. Ten však okresní úřad zamítl. Stěžovatelé se však proti výměru okresního úřadu č. j. 53795/29 z 11. prosince 1929 odvolali 26. ledna 1930 k zemskému úřadu v Praze, ale ani zde nakonec nepochodili.

Vedle toho však obecní starosta Václav Hojný, předseda místní školní rady Jan Holeček, řídící učitel Josef Dídek a učitel Václav Vaněk připravovali vše potřebné pro výstavbu školy. Stavební plány a rozpočty byly zadány místní školní radou architektu Oldřichu Liskovi z Hradce Králové. Následně bylo vypsáno ofertní řízení a 28. července 1930 byl stavbou školy pověřen stavitel Václav Jelínek z Hradce Králové. Stavební dozor byl svěřen zdejšímu mistru zednickému Jindřichu Jandíkovi. Řemeslné práce byly zadány 30. července 1930 a 4. srpna téhož roku byly zahájeny první práce na výstavbě školy, jejíž výzdobu navrhl akademický malíř Josef Heřman z Hradce Králové. K její kolaudaci došlo 26. srpna 1931 a se schválením prezidentské kanceláře byla pojmenována jako „Jubilejní Masarykova škola“, jež byla slavnostně otevřena 30. srpna 1931.

Tohoto dne v 10.30 hod. byl před školou přednesen pěvci spolků „Vlastimil“ z Kuklen a „Smetany“ z Hradce Králové „Chorál Čechův“ od Arnošta Prause, jejichž vedení měl na starosti dirigent Jan Pochyba. Úvodní slovo tehdy měl předseda místní školní rady Jan Holeček a slavnostním řečníkem byl okresní školní inspektor Jindřich Štál, po jehož řeči přednesly výše zmíněné pěvecké sbory skladbu Karla Bendla „Svoji k svému“. Za bývalé žáky učinil projev odborový rada ministerstva školství a národní osvěty PhDr. Jaroslav Nýdr. Dále následovaly projevy zástupců různých úřadů a místních spolků. Po Smetanově sboru „Věno“ bylo provedeno odevzdání budovy správě školy v čele s řídícím učitelem Josefem Dídkem a zdařilá slavnost byla ukončena státními hymnami. Mezi 12.00 a 14.30 hod. se uskutečnila prohlídka novostavby a v 15.00 hod. byla v ústřední síni školy uspořádána pěvecko-hudební akademie, na níž vystoupili tito umělci: Královéhradecké smyčcové kvarteto (Karel Hršel, Oldřich Vendler, Josef Šmída, Antonín Borůvka), tenorista Josef Klimeš, pěvkyně Zdenka Tikmanová z Hradce Králové, sólo na housle měl Karel Hršel a za klavírem byla jeho manželka Marie, učitelka hudby na Pražském Předměstí u Hradce Králové.

Vznikla tak škola, o níž se zmiňuje F. Andrle ve své stati „Nová dílna lidskosti“, jež vyšla ve 2. čísle „Královéhradecka“ v roce 1931, takto: „Černilovskou školu projektoval (navrhl) hradecký architekt O. Liska. Způsob řešení stavby je nový, praktický a účelný. Škola je bez chodeb, které v jiných školních budovách jsou obyčejně v poschodích umístěny nad sebou. Z vestibulu (předsíně) vchází se do vzdušné ústřední síně, v jejímž průčelí je trvalé podium a poprsí presidenta Masaryka od akademického sochaře V. Škody z Hradce Králové. Po stranách jsou vchody do tříd a kabinetů, vzadu komora s projekčními (promítacími) stroji. Ústřední síně může se užíti ke společným shromážděním žactva i k slavnostním projevům dospělých. Po prvé jí bylo použito v den otevření školy při odpoledním koncertě královéhradeckého smyčcového kvarteta. Z vestibulu možno sejíti jednak do školní kuchyně a jídelny v podzemí, jednak vkročiti do moderně vybavené tělocvičny se šatnou a sprchami na teplou i studenou vodu. Z něho vede schodiště do prvního a druhého poschodí, kde jsou opět centrálně (dostředně) umístěny třídy, kabinety, kreslírna, dílna pro vyučování ručním pracem chlapeckým, síň pro ženské ruční práce, zvláštní třída pro živnostenskou školu pokračovací, ředitelna, sborovna a dostatečný počet záchodů se splachovacím zařízením. Budova v přední části dvoupatrová, v zadní jednopatrová, je vybavena ústředním topením, vlastním vodovodem i kanalisací. Třídy jsou nazvány jmény našich velikánů a opatřeny, jako všecky ostatní místnosti, pěkným a praktickým nábytkem. Před budovou nalézá se prostranné hřiště a cvičiště, kolem ní a vzadu je pamatováno na školní zahradu. Na jejím kraji nalézá se pěkná a dobře vyřešená vila pro řídícího učitele.“

Celkový náklad na stavbu s vnitřním zařízením i úpravou okolí nakonec dosáhl 2 079 013,40 Kč (bez pozemku), ale tyto peníze skutečně stály zato, i když pro obec znamenaly dluh ve výši 1 865 500 Kč. Ze stavebních nákladů ještě zmiňme, že předběžné výdaje místní školní rady vyšly na 9 393 Kč, bourání a uklizení čp. 35 v režii místní školní rady 11 586,05 Kč, úprava cvičiště a okolí 18 864, 80 Kč, plány a rozpočty od architekta Oldřicha Lisky 41 950,20 Kč, stavební dozor Jindřicha Jandíka z Černilova 19 500 Kč, stavitelské práce od Václava Jelínka 1 271 734,10 Kč, ústřední topení „Kaloria“ 155 160,65 Kč atd. 1. září 1931 se v nové školní budově začalo učit a tak tomu je dodnes, i když za dobu její existence došlo k řadě změn. Její složitý vznik si však zaslouží zmínit i dnes, po tolika letech od doby, kdy byla dokončena a stala se jednou z dominant centrální části Černilova, jíž snad bude i mnoho let po nás.