Výhledy nad Starým Městem z cesty do Stálkova
Silnice do Stálkova vychází z náměstí Starého Města pod Landštejnem sverovýchodním směrem a v délce několika stovek metrů ji doprovází rovněž červené značení tur.trasy směřující do Slavonic.
V místě, kde se oddělí, zdolá silnice prudce stoupající terén několika serpentinami. Poté pokračuje stále do svahu (v celkové délce asi 1 km) mezi pastvinami až k okraji lesa ležícího na úbočí vrchu Uhliště (702 m). Už od toho prvního převýšení se na okolní líbeznou krajinu České Kanady otvírají moc pěkné pohledy. Česká Kanada je charakteristická svou „opuštěností“ a pokud si odmyslíme zástavbu „Staráku“ pod námi a markantní stopu civilizace v podobě asfaltové komunikace, vidíme už jen okolní táhlé kopce s rozsáhlými pastvinami a remízky, sousedícími s hlubokými lesy, v nichž se ukrývá bezpočet skalních útvarů v podobě žulových skalek a balvanů.
Nejcharakterističtější prvek oblasti, podle něhož obdržela své jméno, odsud ale žádný nevidíme. První vodní plocha obklopená lesem je skryta pod hradem Landštejnem, vzdáleným asi 3 km odsud, a je nepřístupným přehradním jezerem. Množství dalších „jezer“, vyskytujících se ve velkém množství v České Kanadě – ať už jsou to vodní plochy skryté ve hvozdech anebo vystavené na odiv lidským očím na okrajích pastvisk – jsou ve skutečnosti všechny toliko rybníky.
O něco výš horizonty krajiny poporostly blíž k nebesům a já na jednom ze zalesněných návrší v dáli uviděl i siluetu landštejnské velké věže (celkovou dispozici hradu jsem pak spatřil nejprve dole ve Staráku v podobě perfektního modelu na jedné zahradě… a v reálu o den později, kdy jsem naň vyrazil i s manželkou) a dále pak rozsáhlou oblast česko-rakouského příhraničí.
Krátký oddych po úvodním stoupání učiněn naproti ve stinném hvozdu, kde se poblíž silnice pod stromy ukrýval starý germánský kříž z roku 1888. Skládá se z kamenného soklu a nádstavby v podobě klasického litinového kříže s plastikou Krista a úplně dole je na něm ještě umístěna maličká skulptura jeho plačící máti – Panny Marie.