Všeminské pomníky padlým
Tak jako téměř v každém našem městě či vesnici, nechybí pomníky padlým ani v obci Všemina. Přístupový chodník vedoucí ku vchodu do kostela sv.Jana Nepomuckého lemuje zleva kamenný kříž a napravo socha Ježíše. Kristus stojí na vysokém úzkém soklu, v jehož spodní části se nachází reliéf raněného vojáka s andělem a nad ním je umístěna deska s medailonky a jmény Všemiňanů, kteří své životy v první světové válce položili za císaře pána. Nevím, kolik obyvatel měla tahle velká valašská dědina mezi lety 1914 – 18 (dnes jich tu žije přes 1100), ale tehdy ztratila 29 svých spoluobčanů. Což je na takovou vesnici poměrně vysoké číslo. A to se nikde neuvádí, kolik se z té nešťastné války do svých domovů vrátilo mrzáků či mužů psychicky zlomených...
Úplně nalevo od chodníku místní zrobili jakýsi parčíkový koutek, jemuž dominuje pomník obětí nacismu. Zde je uvedeno „jen“ šest jmen. Jeden z nich, Jan Vičík, pocházel přímo ze Všeminy, zbytek vyplňují iniciály neštastné rodiny Oškerů z nedalekých pasek. Rodiče František a Františka Oškerovi a synové Bohuslav, Josef a Alois. Ten poslední, teprve šestnáctiletý, býval partyzánskou spojkou, jenže byl vyzrazen. Nelidské mučení spolu s výhružkou likvidací celé jeho rodiny nevydržel a slíbil Němcům spolupráci. Ti toho využili při razii v Prlově, kdy Alois označil partyzány a jejich pomocníky (totéž učinil i jeden maďarský poručík, jemuž se podařilo z partyzánského zajetí uprchnout) a fašisté všechny označené osoby zastřelili a jejich domy zapálili. Nešťastný Alois se tak stal jedním z viníků tragédie, při níž bylo zavražděno 21 Prlovčanů... a aby toho nebylo málo, nezachránil tou zradou ani sebe ani životy svých nejbližších. Němci všechny Oškerovy převezli na vizovický zámek a tady je na 1.máje 1945 večer ranou do týla po jednom popravili.
Zasypaný příkop s jejich ostatky a tělem šesté oběti, Janem Vičíkem, byl nalezen až v polovině měsíce května.