Vyškovská radniční věž
Se svými 57 metry výšky je spolu s radnicí nejdominantnější stavbou hlavního městského náměstí. Jenže když jsem ji poprosil o „intervjů“, chtěje se více dozvědět o historii nejen její, ale i o dějinách konšelského domu, zapýřila se a nevyrazil jsem z ní ani slůvko.
To už byl mnohem sdílnější jeden renesanční šutr, jehož obrysy v přízemí nepatrně prosvítaly ven z bílé omítky: „Víte, ona se chuděra trochu stydí, protože se nemůže pochlubit takovým stářím jako moje maličkost, která je zde usazena od samého začátku. To já bych toho mohl vyprávět, že by to vydalo na celý román... aha, vy nemáte tolik času... dobře, budu tedy mnohem stručnější.
Vyškovští konšelé původně sídlili naproti přes náměstí ve staré radnici, která měla na dvoře pivovar, takže se jim tam žilo blaze. Když ale za největší prosperity města začali ostatní obyvatelé poukazovat na její málo reprezentativní vzhled (a na to, že radní propadli truňku), naštvali se a nechali na tomhle místě v roce 1569 vystavět novou radnici i s vysokou věží. Ta tvoří střed radnice a jestli jste si všiml, trochu vystupuje do plochy rynku.
Dobrým nápadem ale nebylo ve věži zřídit skladiště a umístit do něj na dvě tuny střelného prachu, což se jim vymstilo hned na začátku dalšího století: při velké bouřce do ní uhodil blesk, zapálil i prach... a radnice spolu s několika sousedními měšťanskými domy vyletěla do luftu!
Samozřejmě ne celá, jen její část – vždyť jak jinak bych vám tohle všechno mohl vyprávět, že?
Poté byla radnice pochopitelně opravena, i věž provizorně zastřešena, ale moc dlouho se z nové podoby neradovala, neboť přišlo 18.století a spolu s ním i dva strašlivé požáry, které ji velice poničily.
V roce 1884 přišla novorenesanční „oprava“, při níž byla na věži nad poschodím s hodinami vytvořena římsa (nesly ji konzoly) a zděné jádro s ochozem. Provizorní „čepici“ na vršku věže nahradila plechová helma s vysokým jehlancovitým ukončením.
Poslední velkou škodu jsme utrpěli za obou světových válek, přičemž při té druhé nám střechy poškodila osvobozující Rudá armáda, vyhánějící pryč z města Němce.
Brzy poté přišel architekt Klaudius Madlmayr s návrhem upravit věž tak, aby se co nejvíce přiblížila ke své staré renesanční podobě. Přitom bylo sneseno patro s okny, ale hodiny z roku 1753 naštěstí zůstaly. No a od roku 1951 je věž spolu s radnicí chráněnou kulturní památkou a...“
„Moc děkuji za bezvadnou historickou přednášku,“ skočil jsem mu do řeči, dívaje se přitom na rafičku hodin, „je mi to moc líto, ale musím se už rozloučit a odejít k vlaku.“
„I já děkuji za pozornost,“ odvětil kámen, „jen bych vás chtěl ještě upozornit, že je ochoz věže od roku 2017 přístupný od rána až do večera veřejnosti, takže si nahoru na věž při vaší příští návštěvě nezapomeňte vylézt! Vždyť je to je 152 schodů... a to je pro vás brnkačka, ne?“