Zábranské rybníky

Tato trojice bohdanečských lesních rybníků se nachází v místech, kde dříve bývaly pouze zamokřené louky a lužní lesy, ale žádná vodní plocha tu nebyla zřízena. To z toho důvodu, že šlo o úzký pruh země mezi Bohdanečským rybníkem a dnes již neexistujícím rybníkem Rozkoš (jeho zřízením zanikly vsi Březina či Bystřec a Nivčice, k rozparcelování jeho 1 462 měřic došlo roku 1865), kudy tekl v roce 1513 dokončený Opatovický kanál a podél něho zároveň vedla cesta ke Starým Ždánicím a k Dolanům.

K tomu však musíme ještě zmínit ojedinělý názor profesora Em. Vl. Milbauera, že původní Bohdanečský rybník končil až Opatovickým náhonem. Tento svůj postoj zhmotnil např. do své Mapy s historicko-statist. přehledem bývalého dominia Pardubického z roku 1890, takže pokud by měl pravdu, tak se v těchto místech rybniční hladina skutečně nacházela. Vše však nasvědčuje, že tomu tak nebylo, což podporuje jak listina Jaroslava z Pernštejna z 30. března 1549, v níž se mj. píše: "...Vyznávám tímto listem přede všemi, kdež čten nebo čtouce slyšán bude, jakož jest nebožtík pan Jan z Pernštejna, dobré paměti pan otec můj milý a pánův bratří mých, ráčil udělati dáti rybník nad městečkem Bohdanči slove Rozkoš a pro škodu podmokáním na tom městečku tím rybníkem činěnou, ráčil tejmž bohdanečským o to se podvoliti, že struhu pod hrázi téhož rybníka na svůj náklad udělati dáti dá, a na budoucí čas tu struhu, i tu struhu, kteru od téhož rybníka Rozkoše mimo městečko Bohdaneč voda teče, i s svými potomky, že cejditi na svůj náklad má...", tak Generální mapa c. k. komorního panství Pardubice z roku 1780 od Jacoba Schmidta. Protože se však nedochovaly podrobné polohopisné zprávy z období vzniku Bohdanečského rybníka, tak nemůžeme vyloučit ani jednu z dříve jmenovaných možností.

Když nebudeme přihlížet k výše zmíněným Pernštejnským rybníkům, tak stejně starým jako ony byl rybník nedaleko obou bohdanečských mlýnů, který je dnes nazýván jako Bašta. Tento stav můžeme vidět jak z mapy II. vojenského mapování z roku 1853, tak z vojenských kartografických děl z let 1913-1929, kde jsou místa dnešních rybníků zakreslena pouze jako mokřady.

Zábranské rybníky, jež obdržely svoje pojmenování po názvu zdejší lokality "Zábranský" (zaznamenán např. v indikační skice stabilního katastru z roku 1839 od adjunkta 1. třídy Johanna Rebla a geometra 2. třídy Josepha Grunda; odvozen od toho, že se tato místa nacházela daleko za městskými branami, jež byly nazývány jako Bělská a Hradecká), jsou však mnohem mladšího původu. Nejstarším z nich je Horní Zábranský rybník, který vznikl ve 30. letech 20. století, kdy byl zván pouze jako Zábranský. Krátce po něm byl založen počátek Nového Zábranského rybníka, což můžeme vidět z leteckého měřického snímku z roku 1937. Tehdy však šlo o 2 malé rybníčky a na místě Dolního Zábranského rybníka byla stále ještě jen louka. Naopak v topografických mapách z let 1935-1947 jsou tyto vodní plochy spojené do jedné, ale vzhledem k dochovaným leteckým snímkům tu jde o chybu a nikdy tedy spojený a jediný Zábranský rybník neexistoval, pokud nepočítáme řadu povodní, při nichž byla tato místa kompletně zatopena, i když např. Hana Papežová ve své bakalářské práci "Analýza historického vývoje rybníků na Bohdanečsku" s jeho existencí počítá a hovoří o tom, že v období zpracování III. vojenského mapování měl plochu 6,1 ha.

V místech mezi Dolním a Novým Zábranským rybníkem se od 20. let 20. století nacházela chata pplk. Karla Tillera, italského legionáře a velitele náhradní korouhve jezdeckého pluku č. 8 v Pardubicích, jež vešla do dějin našeho národního odboje tím, že v ní byly v roce 1942 uschovány zbraně a trhaviny, které byly určené pro sabotážní akce v semtínské Explosii. Téhož roku se tu krátce ukrýval i se svojí vysílačkou "Libuše" svobodník Jiří Potůček-Tolar, příslušník paravýsadku SILVER A. Tillerova chata vyhořela a zanikla ke konci německé okupace (viz https://www.rybnicnihospodarstvi.cz/assets/silver-a-bohdanecsko-01.pdf či https://www.idnes.cz/pardubice/zpravy/leonardo-da-vinci-most-lazne-bohdanec-opatovickykanal.A210608_611920_pardubice-zpravy_skn).

Rybníky v současném stavu můžeme vidět poprvé na leteckém měřickém snímku z roku 1946. Podle vojenské topografické mapy v měřítku 1 : 10 000 od F. Floriána z roku 1961, kdy náležely Státnímu rybářství Litomyšl, byla jejich tehdejší maximální hloubka 1,5 m. V roce 1975 se objevil návrh, aby byla o Zábranské rybníky rozšířena roku 1951 vzniklá Státní přírodní rezervace Bohdanečský rybník, k čemuž však nedošlo. Dnes má Horní Zábranský rybník přibližně plochu 3,84 ha, Dolní Zábranský rybník 3,25 ha a Nový Zábranský rybník 2,48 ha, ale uvedená čísla je třeba brát s rezervou, protože všeobecně se udává, že tyto rybníky mají 2,8 ha, 3,1 ha a 2,1 ha. Všechny tyto vodní plochy vlastní a spravuje Rybniční hospodářství, s. r. o. z Lázní Bohdaneč, jež ho využívá k chovu ryb.

Přestože se svojí rozlohou nedají srovnávat s jinými bohdanečskými rybníky, tak po botanické a zoologické stránce se jim vyrovnají. Důkazem toho je řada zde provedených průzkumů a zařazení rybníků do Ptačí oblasti Bohdanečský rybník, která vznikla k 6. prosinci 2004 (viz https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-608 a http://www.vcpcso.cz/ptaci-oblast-bohdanecsky-rybnik-a-rybnikmatka/). Na závěr musím poznamenat, že já sám raději pravidelně zavítám k těmto vodním plochám než k mnohem známějšímu a navštěvovanějšímu Bohdanečskému rybníku, protože díky zdejší divoké přírodě a menší návštěvnosti jsou pro mne ideálním místem pro relaxaci, i když stále se rozšiřující kopřivové porosty dokážou člověka mnohdy potrápit.

Zábranské rybníky na mapě