Železniční stanice v Čeperce

Tato obec byla stejně jako ostatní vsi mezi Hradcem Králové a Pardubicemi spojena železniční tratí z Pardubic do Liberce, jež byla vybudována v letech 1856-1857 a provozována akciovou společností "C. k. privátní Jiho-severoněmecká spojovací dráha" (něm. "Süd-nord-deutsche Verbindungsbahn"), a to až do jejího zestátnění v roce 1909. V tomto období však Čeperka žádnou vlastní zastávku nezískala, neboť k jejímu zřízení došlo až před 1. světovou válkou, což nám dokazuje zmínka ve "Venkově" z 26. července 1914:

"Nová osobní zastávka »Čeperka«. Mezi stanicí Opatovicemi a osobní zastávkou Stéblovou na trati severozápadní dráhy (dřívější jihoseveroněmecké) zřízena je nová osobní zastávka, Čeperka, která dne 27. července 1914 předána bude veřejné dopravě osob a zavazadel. Jízdní lístky bude tu vydávati traťový strážník, jenž bude i přijímati zavazadla, vlakem."

K tomuto datu byla skutečně v Čeperce zahájena neomezená osobní doprava a výprava zavazadel za doplatek. Původně se tak mělo stát již roku 1912. Zprvu nebyla v zastávce žádná čekárna, ta byla doplněna až později. Ovšem po dobu své dlouhé existence byla zastávka absolutně nevyhovující. Docházelo pouze k drobnějších a nutným opravám a k výstavbě reprezentativnějšího objektu nedocházelo, na což byl kolikrát smutný pohled, neboť v Čeperce mnohdy zastavovaly i různé slavnostní vlaky, např. 26. června 1921 na sokolský župní slet v Trutnově. Nikdy tu nebyl také výpravčí a odjezdy vlaků byly vždy v režii vlakvedoucích. Do všeobecného povědomí se zastávka dostala až v souvislosti se železničním neštěstím u Stéblové 14. listopadu 1960. Změna přišla až v roce 1997, kdy byl vybudován nový objekt zastávky podle projektu královéhradeckého ateliéru Pridos, jehož autorkou byla Zdenka Rumánková. Její realizací byla pověřena pardubická společnost SPRINT s. r. o. a k jejímu uvedení do provozu došlo 18. července 1997. Této rekonstrukci navíc předcházela vlna kritiky, což můžeme vyčíst např. z "Pardubických novin", jež vyšly 26. února 1997:

"Zavřené závory několik let ztrpčují místním život

Děti si zvykly a zkracují si přes ně cestu do školy, zatím se tu nic nestalo

Čeperka - Život někdy tropí pěkné hlouposti. V Čeperce na Pardubicku například velice záleží na tom, na které straně železniční tratě bydlíte, i na tom, jak daleko od oficiální zastávky.

Mají tu totiž přesně troje závory, ale zpravidla se zvednou pouze jedny - ty přímo u zastávky. Zbývající dvoje zůstávají zatvrzele dole, takže si místní natolik zvykli, že zavřené závory automaticky přecházejí i přejíždějí na kolech. Děti si tak dokonce jednou trasou zkracují cestu do nedaleké školy. Nejvíce asi trpí řidiči. Protože ti si přece jen přes zavřené závory netroufnou. A tak místo aby jeli jen pár metrů, se zatnutými zuby objíždějí cestu k jediným otevřeným závorám. Všechny troje jsou totiž mechanické a z malé zastávky by je měl všechny zvedat ten železničář, který má právě službu. Jenže právě on si službu "ulehčuje" a vůbec nic nedá na prosby ani křik. Přitom dvě obyčejné kliky k ovládání všech tří závor jsou vedle sebe. Pravda, frekvence projíždějících vlaků je tu vysoká. Jednokolejkou z Hradce Králové či z Pardubic prý za čtyřiadvacet hodin projede kolem sedmdesáti osobních i nákladních vlaků, to znamená každých deset minut. Navíc tu jediný železničář prodává jízdenky... A stahovat a vytahovat všechny závory prý nestihne. Paradoxy všedního života šly až tak daleko, že dozorčí z nedalekých Opatovic, pod jehož kompetenci Čeperka spadá, loni vydal písemný příkaz - při delší vlakové přestávce se závory musejí zvednout! Vše opět písemně potvrzeno, že to pracovníci z Čeperky vzali na vědomí. Jenže dozorčí je zřejmě moc daleko, má jiné povinnosti a nemůže tu trávit hodiny a sledovat, zda se jeho příkaz plní. V Čeperce se zase pro změnu "šušká", že za ruční obsluhu závor dostávají železničáři příplatky a ty že berou, i když své povinnosti nedodržují. Papírů se stížnostmi se tak již popsalo pěkných pár balíků, ale na jednání železničářů se nic nezměnilo. Je jen velkým štěstím a náhodou, že tu nikoho vlak nezachytil. Zatím. Po mnoha letech se nakonec sama obec rozhodla a na vlastní náklady buduje nové nádraží. Letošním červnem by se tedy měla situace kompletně změnit. I se závorami.

DRAHOMÍRA POVAŽANOVÁ"

Spolu s nově zřízenou zastávkou tu vznikla ještě hláska a závorářské stanoviště, odkud byly ovládány již zmíněné mechanické závory. Vše zmizelo v souvislosti s rekonstrukcí a zdvoukolejněním železniční trati v letech 2014-2016, kdy se z hlásky stala čekárna pro cestující. Po dokončení stavby získala obec zmodernizovanou zastávku s podchodem a novým vnějším nástupištěm u koleje č. 1, protihlukovou ochranu, vyšší zabezpečení úrovňových přejezdů, modernizovanou stezku pro pěší podél trati s lávkou přes Opatovický kanál a zrekonstruované komunikace po stavbě. Detail dnešní stanice lze dohledat i s příjezdy a odjezdy na webu Českých drah: https://www.cd.cz/stanice/5456900.