Kaplička Panny Marie v Podůlšanech

Všeobecně se tvrdí, že tento zděný hranolovitý objekt s nízkou oplechovanou jehlanovitou střechou, jež je zakončena železným křížem, byl vystavěn až na počátku 20. století, ale to není vůbec pravda. Tehdy prošel pouze opravou a některými úpravami. Spolu s druhou kapličkou na rozcestí cest do Starých Ždánic, zdemolovanou při dopravní nehodě v roce 2022 (viz https://pardubicky.denik.cz/nehody/v-podulsanech-u-pardubic-narazil-ridic-do-kaplicky-na-miste-zemrel-20220710.html), totiž existovala již v 18. století, což prokazuje I. vojenské mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c112).

Vzhledem k tomu, že se od svých počátků nacházela na obecním pozemku, tak musela být vybudována nákladem obce a samozřejmě za podpory místních, ať již finanční v podobě sbírky, tak v podobě prací, poskytnutí některých stavebních materiálů a jejich dovozu. Jinak se o ní mnoho informací nedochovalo. Pouze se soudí, že původně byla dřevěná a mohla zde stát již před vybudováním dřevěného předchůdce zdejšího kostela sv. Mikuláše, tj. před roky 1664-1665, kdy byl vedle kostela (tehdy pouze jako kaple, jejíž základní kámen byl položen osickým farářem P. Josefem Krištofem Hájkem 28. září 1664) zřízen i nový hřbitov, obojí na původním Vinařovském gruntu. Se hřbitovem byla úzce spjata právě zničená kaple na křižovatce, což dokazuje citace z článku "Procházky po bývalém panství Pardubském", který publikoval dašický administrátor P. Josef Nechvíle v roce 1877: "Na konci vesnice nalezá se kaple malá odevřená s klekátkem a plochou vyšší jako oltářní. Na otázku, co by to bylo, řečeno mi, že zde stávala původně kaple a kolem ní hřbitov."

Otázkou však je, proč nebyla zaznamenána v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CHR336018400) a v jeho reambulaci z počátku 70. let téhož století, v níž je zachycena pouze výše jmenovaná kaplička u rozcestí, a to jako zděná stavba, když podle zmínek v osických, opatovických nebo staroždánických farních knihách tehdy existovala. Vždyť koncem 19. století došlo k její úpravě, a to v souvislosti se zřízením kamenného kříže v roce 1878 a sochy sv. Václava roku 1890, kdy došlo k obnově a ozdobení všech zdejších sakrálních staveb, aby během oněch slavností nehyzdily jinak rozjásanou a natěšenou ves. K její poslední opravě došlo v 1. desetiletí 21. století, což je stále vidět i na přiložených snímcích. Výborné je také to, že se dochoval její interiér téměř ve stejném stavu jako v minulosti, takže mu dodnes vévodí kamenná socha Panny Marie. Některé původní devocionálie zde již však nenajdeme. Přesto je krásné, když se lidé o odkaz předků tak krásně starají.