Most přes Labe stával přibližně v těchto místech již od nepaměti, aby měly Lochenice spojení se Skaličkou a s dalšími obcemi na levém břehu řeky. Vždy však býval dřevěný a mnohdy podléhal zkáze díky častým povodním. Jeho položení nám krásně ukazuje I. vojenské mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz
http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c096). Nepřímo můžeme usuzovat, že most v této lokalitě stával již ve 14. století, protože brod se v těchto místech nacházet skutečně nemohl. Doložen je však z řady listin až o století později, kdy v roce 1469 Tluksa z Čechtic prodal své dědictví v Lochenicích, včetně řeky Labe a mostu přes ni, městu Hradci Králové.
Novodobý dřevěný most byl postaven roku 1816, ale již v letech 1834 a 1838 byl poškozen povodní, takže do něj muselo být investováno více, než se jen počítalo. Jeho umístění můžeme vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1840, která byla vyhotovena adjunktem 1. třídy Antonem Dilgem a geometrem 2. třídy Wenzlem Löschnerem (viz
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA272018400). V té době se za ním na levém břehu od ruseckých pozemků k lochenickým a předměřickým nacházel městský les Rozháj, jenž byl též nazýván Rohájem. Roku 1834 měl výměru 17 jiter, 157 čtverečných sáhů a byl při něm městský hajný. V roce 1846 bylo v Rozháji poraženo mnoho stromů, zejména dubů, a to v souvislosti se stavbou dráhy z Prahy přes Pardubice do Brna. Roku 1865 se královéhradecké městské zastupitelstvo usneslo na tom, že les Rozháj o výměře 16 jiter 1240 čtverečných sáhů bude postupně vykácen a vzniklá plocha bude využita na louky.
Drobné škody přinesla povodeň 22. ledna 1856. Velké poškození však most utržil teprve během prusko-rakouské války. Za bitvy na Chlumu 3. července 1866 byl most připraven k zapálení tím, že jeho sloupy byly ovázány slámou. 6 pionýrů s poručíkem, kteří most hlídali, bylo pruskými jezdci zastřeleno, takže k jeho zničení nedošlo. Téhož dne však nevydržel nával od Chlumu prchajících rakouských vojáků a jeho polovina se zřítila do Labe. Kvůli tomu byl vedle něho provizorně vybudován pontonový most. O jeho opravě se lochenická kronika zmiňuje takto: „Po válce bylo půl mostu labského rozházeno. Proto sehnáno dříví od Haka, č. a most primitivně upraven, ač bylo nebezpečno s nákladem po něm přejeti. Byl též úzký, jen co se projelo.“
Přestože byl tedy provizorně opraven, již během povodní v letech 1872 a 1897 byl znovu poškozen. Takže nakonec v roce 1890 došlo k výstavbě nového, který byl opraven roku 1904 nákladem obce ve výši 226,56 K. Ale ani on na svém místě nevydržel dlouho. Roku 1915 se začalo s regulací Labe, a to při hranici lochenického a předměřického katastru, kde byl proveden průkop ostré zátočiny na Stračinku, čímž byl hlavní tok Labe zkrácen. Tehdy se zjistilo, že dřevěný most je nejen zchátralý, ale svojí krátkostí, šířkou i výškou nevyhovuje novým poměrům, jež vzniknou regulací řeky. O rok později byl prováděn průkop nad mostem, v němž byly založeny pilíře pro nový železný most. Při kopání základu pro pravý pilíř byl odkryt hrob šestice pionýrů s poručíkem, kteří tu byli 3. července 1866 zastřeleni. Jejich ostatky byly vyzvednuty a nedaleko odtud byly pohřbeny v malé truhličce. Stavba mostu byla provedena v letech 1915-1917 a vyšla na 74 410 K, přičemž obec a okres na ni přispěly po 4 000 K. Pilíře s příjezdovými rampami postavila firma Kress v Praze a železnou konstrukci dodala mostárna Fanta a Jireš v Nuslích. Některé zajímavosti o něm i regulaci řeky v těchto místech můžeme objevit v knize Zdeňka Bauera „Stroje na stavbách. Stavby, stavitelé a jejich stroje v Českých zemích a na Slovensku 1849-1948“.
Od té doby, kdy byl 13. června 1917 přezkoušen a předán obci, ho tu tak můžeme obdivovat prakticky v nezměněné podobě, protože v následujících letech docházelo jen k drobným opravám a nátěrům, pokud nepočítáme jeho rekonstrukci, jež proběhla od května do září 2000 podle projektu Projekční kanceláře PRIS spol. s r. o. (důvodem bylo to, že v roce 1999 došlo na konstrukci k propadu vozovky a hrozilo dokonce jeho stržení). Realizací tohoto plánu byla pověřena společnost MADOS MT, s. r. o., která odstranila stávající mostovku z mostnic ZORES a nahradila ji železobetonovou deskou spřaženou k podélníkům a příčníkům mostovky. Slavnostně byl pokřtěn a otevřen 15. září 2000.
To však má za následek, že technicky není most úplně v kondici a zasloužil by si kompletní opravu, případně být nahrazen kvůli množství dopravy jiným a být přesunut jinam, kde by mohl nadále sloužit. Jeho existence a údržba je totiž zároveň velkou zátěží lochenického obecního rozpočtu. Z tohoto důvodu byla v roce 2017 zahájena jednání o jeho převzetí Královéhradeckým krajem, a to spolu s místní komunikací do Skaličky, k čemuž dosud nedošlo, i když bezúplatný převod byl obecním zastupitelstvem schválen již 7. prosince 2017. Problémem je i to, že nebyl realizován požadavek, aby přes most nemohly jezdit těžké nákladní automobily. Přestože jsou finanční možnosti obce omezené, tak se o most snaží vzorně starat, čehož důkazem může být rok 2022, kdy byl most opraven a natřen a na něm byla nově zřízena lávka pro pěší, přičemž levá dřevěná strana ve směru na Skaličku byla kompletně vyměněna a na pravé straně byly namontovány pozinkované rošty. Pár historických fotografií mostu nalezneme zde:
https://www.obeclochenice.cz/most/gs-1005.