Uvádí se, že zdejší židovská náboženská obec vznikla až v 18. století (uvádí se rok 1780), kdy sem přišli první Židé, ale když se podíváme do starých listin a záznamů, tak o jednotlivých židovských obyvatelích se dozvíme již z berní ruly, což byl první úplný soupis daňových povinností v Království českém z roku 1654. Avšak teprve v již jmenovaném 18. století zde žilo Židů větší množství, což vyvrcholilo v následujícím století, kdy měli velmi početní židovští obyvatelé vlastní školu a modlitebnu v čp. 94, k jejímuž zbourání mělo dojít roku 1980. Z konkursu na pozici rabína, učitele náboženství a kantora zároveň z roku 1896, vyhlášeného předsedou náboženské obce a obchodníkem Aloisem Fantou, se můžeme dozvědět to, že jeho roční plat činil 1 200 K a k tomu měl zdarma byt.
Přestože má židovské osídlení starší původ, tak zdejší pohřebiště na stráni Vinného vrchu (něm. Weiberg; pojmenování odvozeno od toho, že se zde ještě na přelomu 19. a 20. století nacházely vinohrady) vzniklo až v letech 1788-1789, a to nejen pro místní obyvatele tohoto vyznání, ale rovněž pro souvěrce z Dubé, Brocna, Hoštky, Chcebuzi, Snědovic, Štětí a dalších okolních osad. Vzhledem k tomu, že byl v pozdějších letech několikrát poničen a kamenné náhrobníky podléhají zkáze i kvůli atmosférickým vlivům, tak víme o nejstarším kameni z roku 1807 (někde se uvádí kámen z roku 1787), i když některé mohou být starší, ale jsou již prakticky nečitelné a jejich stáří se dá odhadovat jen podle zpracování či zdobnosti. Vedle toho se změnila dvakrát i výměra samotného pohřebiště, které nepostačovalo z kapacitních a hygienických důvodů, k čemuž došlo počátkem 19. století a pak ještě v prvních letech následujícího století, přičemž první rozšíření je vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1843 (viz
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=LIT432018430; původní hřbitov byl totiž pouze na parcelním čísle 1068, k němuž byla v 1. polovině 19. století přičleněna parcela s p. č. 1067 a v následujícím století přibyl ještě původně panský pozemek s parcelním číslem 1064; dnes je tato trojice pozemků sloučena v p. č. 1068 o výměře 2 505 m2, pouze pozemek pod obřadní síní o ploše 85 m2 má p. č. st. 142).
Zdaleka výrazně viditelným a dominantním objektem těchto míst je však osmiboká novorománská obřadní síň, občas nepřesně vydávaná za kapli, jež byla postavena v letech 1920-1922 místním pohřebním bratrstvem a dnes v ní nalezneme malou expozici místních židovských náboženských obcí. Již tehdy bylo pohřebiště cílem vandalů. Zmiňme jen noc ze 2. na 3. srpna 1924, kdy sem vnikli neznámí pachatelé a rozbili řadu tabulek, zpřevraceli náhrobní kameny a i jinak poškodili většinu hrobů. Na hřbitově se přestalo pohřbívat roku 1938, kdy se ve velkém začalo s jeho ničením (v roce 1939 byl hřbitov při likvidaci židovské obce odhadnut na 1 680 říšských marek a o rok později připadl i s pozemky obci, do té doby bylo jako vlastník vedeno Pohřební bratrstvo Štětí, něm. Beerdigungsbrüderschaft Wegstädtl), neboť sama obec byla v letech 1938-1945 součástí Třetí říše a ani po osvobození se s touto lokalitou příliš mnoho nezměnilo, protože většina místních Židů se již z koncentračních a vyhlazovacích táborů nevrátila, takže postupně podléhala zkáze v podobě útoků vandalů a někteří lidé využívali dokonce zdejší náhrobníky jako stavební materiál. Nic nepomohl ani zápis obřadní síně do státního seznamu kulturních památek 1. září 1964 (viz
https://pamatkovykatalog.cz/hrbitovni-kaple-18372294), což je vidět i z citace z evidenčního listu nemovité kulturní památky, zřízené v roce 1967: "Okna vymlácena, stěny probourány, zařízení zničeno, atd."
Tak se de facto dělo až do sametové revoluce, po níž se dostala místa do vlastnictví Federace židovských obcí v České republice. Postupná obnova pohřebiště pak začala v roce 2002 (v letech 2003-2005 došlo zejména k zbavení se náletových dřevin, později ke statickému zajištění obřadní síně, opravě její kopule a omítek; viz
https://litomericky.denik.cz/zpravy_region/20100726radoun_hrbitov.html) a ještě bude dlouho trvat, aby alespoň z části připomínalo svůj původní vzhled. Pokud nebude takových lidí, kteří se sem třeba podívali na podzim 2006 a poničili řadu vzácných náhrobků. Nevýhodou tohoto místa je totiž jeho položení daleko od vsi, takže případný vandal má až "volné pole působnosti". Člověk nechápe, co z toho může takový jedinec mít, že zničí něco, o co se nikterak nezasloužil a měl by se zamyslet i nad tím, že jednou bude na místě oněch pohřbených sám a určitě by se mu také nelíbilo, kdyby se kdosi jiný takto činil nad místem jeho posledního odpočinku. A hlavně, nezáleží nad vírou onoho člověka nebo jeho politickým přesvědčením, vždyť všichni jsme jen lidé, jimž byla do vínku dána až krátká pouť světem, které se říká život a každý z nás si zaslouží, aby se k němu ostatní chovali s respektem, natož po jeho smrti! Není to však jediná památka po židovském osídlení Podřipska a Českého Středohoří, což dokazuje tento malý průvodce před několika lety zřízenou židovskou stezkou:
https://www.stredohori.cz/files/zidovska_cesta_CZ.pdf.