Chcebuz (Štětí)

Stejně jako u mnoha dalších pojmenování našich měst a obcí, tak i zde bude nejlepší otevřít dílo profesora Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. II. díl. CH-L", kde nalezneme následující vysvětlení původu tohoto našim uším až prapodivně znějícího názvu:

"Chcebuz, něm. Zebus, ves 4 1/2 km sv. od Štětí: 993 sp. 13, Boleslaus II. monio Brevnov. donat eccl. in Chocebuz, CB. I, 349 1; 1295 Martinus et Witko filius eius de Chyczebuzie, RB. II, 719; 1296 Bonifatius VIII. de eccl. in Czepus, t. 737; 1341 Joh. episc. ecclesiam in Choczebus prope Melnik monio Brevnov. incorporat, RB. IV, 404; RDP. 82 decan. Melnic.: r. 1352-69 Chczebuz, 1384 Czebus; 1406 in Chocebuz (Chczebuz), eccl. in Chcziebuz, DRC. 152 a 175; 1406 in villa Tzebuze Joh. de ib. decessit, proclam. in Mielnik - - Zdon de Zechczebuzi defendit hered. in Tzebuzy, AČ. 35/129 č. 82; 1413 Zdon de Chczebuzie, t. 139 č. 98; 1424 Janek ze Chcebuze, RT. II, 191; 1525 Ladislav Brocanský z Brocna a ve Chcebuzi, AČ. 33/432; 1597 ves Chczebuz, ves Medonosy, DZ. 173 A 3; 1603 Kaplířové Vosterští na Sebuzi, VUSp. 1898 I, 74; 1615 Voldřich Vosterský Kaplíř z Sulevic a na Radujně a Scebuzi, Rozvrž. sb. 68; 1627 tvrz Radaune - - ves Medonosy, ves Sczebuz, DD. 68/34; 1720 Tzebus, Müller; 1787 Czebus, Choczebus, Schaller V, 277; 1833 Zebus (Cebus, Chocebus), Sommer I, 389.

Jm. Ch(o)cebuz vzniklo přivlastňovací příponou -jь z os. jm. *Ch(o)cebud a znamenalo *Ch(o)cebudův, t. dvůr. Pův. bylo totožné se jm. Chotěbuz, jenže má assibilátu c za ť podle praes. stč. ch(o)cu, ch(ó)ceš, ch(ó)ce, srov. též jm. Chotěbudice!"

Vzhledem k položení tohoto místa, tak i zde bylo osídlení již od neolitu a v průběhu času se zvětšovalo, což dosvědčuje nález halštatské keramiky v roce 1806. Právě zde můžeme jít díky dochovaným pramenům mnohem hlouběji do historie této vsi, neboť první zmínka o ní pochází již z roku 993, kdy její část s kostelem daroval kníže Boleslav II. břevnovskému klášteru. Zbytek osady byl naopak propůjčen manským vazalům. Jména některých z nich se dochovala až do dnešních dob, např. v letech 1290-1295 víme o Martinovi z Chcebuze a jeho synu Vítkovi, kteří zasedali v komisi o směně panství mezi králem Václavem II. a pražským biskupem Tobiášem. V roce 1406 byl jeden ze zdejších lenních dvorů propůjčen králem Ctiboru z Hrádku, který tak nahradil předchozího držitele Markuse ze Chcebuze. Roku 1415 přijal Jan ze Chcebuze jako spolumajitele svého léna královnina maršála Mikuláše z Tuhanzlů. O 3 roky později víme o mělnických manech Zdenovi, Jankovi, Vojslavu a Jírovi ze Chcebuze, v roce 1419 vypověděli nepřátelství pražským husitům Ctibor a Janek z Chcebuze. Potomky některých z nich by mohli být Dovolové z Chcebuze, kteří se objevují v kraji na přelomu 15. a 16. století. V té dob ě však byla větší část chcebuzského léna svobodným panstvím, protože roku 1485 propůjčil král Vladislav II. rytíři Albrechtovi ze Sulevic na Brocně jako svobodné dědičné panství dvory v Chcebuzi s vinicemi, poli, pastvinami a vším ostatním příslušenstvím, jak to předtím spadalo jako léno pod melnický hrad, čímž náležela Chcebuz Kaplířům ze Sulevic až do roku 1683, kdy ho koupila Matylda Pachtová z Rájova. Chcebuz byla poničena nejvíce za třicetileté války, jen 15. listopadu 1636 zde způsobili Gallasovi polští jezdci škody za 265 zlatých a 47 krejcarů. Škola zde existovala již roku 1667, protože tehdy vedl zdejší matriky nějaký čas chcebuzský učitel. Po smrti Karla Daniela Pachty z Rájova v roce 1729 došlo ke spojení chcebuzského a liběchovského panství. Roku 1785 byla vystavěna nová školní budova. V roce 1786 měla Chcebuz 81 domů, roku 1843 105 domů a 690 obyvatel, v roce 1857 122 domů a 767 obyvatel a roku 1880 123 domů a 672 obyvatel. 25. července 1812 zasáhla obec velká bouře s vichřicí, která pobořila řadu budov a způsobila velké škody. V roce 1832 zasáhla obec cholera, roku 1837 chřipka a v roce 1840 neštovice.

Roku 1849 se stala Chcebuz samostatnou politickou obcí a jejím prvním starostou se stal Anton Christ. 29. září 1873 vyhořela čtveřice domů, čímž byla způsobena škoda 9 200 zlatých. V témže roce došlo k ustavení SDH (jinde se uvádí, že se tak stalo až v roce 1877). 18. července 1874 vyhořelo 6 domů. Roku 1874 vznikla místní kampelička (něm. Zebus-Brotzner Spar- und Vorschussverein), která v roce 1886 přijala 76 525 zlatých a 75 krejcarů, vydala 73 380 zlatých a 35 krejcarů a její rezervní fond obsahoval 9 553 zlatých a 40 krejcarů. V letech 1874-1875 došlo k výstavbě nové školní budovy, jež byla slavnostně posvěcena 17. října 1875. Roku 1880 byl rozšířen hřbitov a o rok později ustaven spolek válečných veteránů. V roce 1883 vzniklo provaznictví Josefa Küchlera a místní skupina Schulvereinu. O rok později dolo k založení chudobince školního krejcarového spolku. 23. září 1884 skočila z nešťastné lásky do studny 31letá Theresia Richterová z čp. 6. 8. března 1898 zemřela 65letá Theresia Mikschová z čp. 4, která se koncem prosince 1897 píchla při psaní rezavým perem do prstu. Přes lékařskou pomoc zemřela na otravu krve. V roce 1900 si zde otevřel obchod smíšeným zbožím Carl Pick. Roku 1901 došlo k epidemii záškrtu, kterým onemocnělo 21 obyvatel. 1. října 1902 došlo k otevření poštovního úřadu. V roce 1911 byl založen zahradnický a okrašlovací spolek a místní skupina německého spolku pro péči o slepce. Z font 1. světové války se nevrátilo na 10 místních mužů (ve skutečnosti jich bylo víc, protože hodně rodáků žilo v okolí, ale protože šlo o Němce, jde špatně je všechny jmenně dohledat).

Roku 1918 se zdejší obyvatelstvo zprvu přihlásilo k nově vzniklé Provincii Německé Čechy (něm. Provinz Deutschböhmen). 2. září 1919 byla výnosem ministra školství a národní osvěty zřízena jednotřídní veřejná obecná škola s českým vyučovacím jazykem. 12.-15. července 1921 zastavili práci zemědělští dělníci na zdejším velkostatku, protože žádali vyšší mzdy. Roku 1921 bylo zaprotokolováno Hospodářské, nájemní, úsporné a stavební družstvo v Chcebuzi, které se o 2 roky později dostalo do likvidace. 30. března 1931 zahájila činnost zdejší vedlejší telefonní ústředna a veřejná hovorna místní sítě Štětí. V letech 1938-1945 byla obec součástí Třetí říše a nosila pojmenování Zebus. 29. března 1945 byly prohledány lesní komplexy u Chcebuze a Radouně, kde se pátralo po cizích výsadcích. V letech 1945-1946 došlo k odsunu německého obyvatelstva. V roce 1945 byla převzata do českých rukou místní kampelička. Pod českým pojmenováním Občanská záložna měla již následujícího roku přes 1,5 milionu Kčs vkladů. V roce 1946 vzniklo Hospodářské strojní družstvo pro Chcebuz a okolí, v jehož čele stálo šestičlenné představenstvo s předsedou Janem Verou z čp. 104 a místopředsedou Václavem Zlámaným z čp. 26. Roku 1947 byla zaprotokolována Zemědělská záložna ve Chcebuzi. V roce 1949 vzniklo JZD. Roku 1964 došlo k zavedení nové automatické telefonní ústředny. V noci z 11. na 12. července 1965 došlo ke vloupání do kostela, odkud zmizely: pozlacená monstrance, stříbrný kalich, pozlacený kalich, zlatem vyšívaná dečka a svíce. Škoda byla odhadnuta na 7 000 Kčs. V roce 1972 došlo k výstavbě věžového vodojemu. 1. července 1980 se obec stala součástí města Štětí. Roku 1982 byla dokončena výstavba nové prodejny se smíšeným zbožím. V roce 2008 vznikl Spolek Chcebuz. Roku 2009 byly provedeny stavební úpravy zdejší prodejny. V roce 2010 se v obci natáčel film Lidice (viz https://www.stredohori.cz/detail/naucne-putovani-loupeznika-stetky/8). V květnu 2013 byl z věže kostela ukraden hodinový stroj z 18. století. V letech 2013-2014 byly opraveny chodníky. V současnosti se chystá v obci výstavba kanalizace.

Mezi místní pamětihodnosti můžeme zařadit zejména: od 1. září 1964 památkově chráněný kostel sv. Petra a Pavla z let 1781-1784 (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-petra-a-pavla-14071049) s farou čp. 61 z počátku 19. století; od 1. září 1964 památkově chráněnou pseudorenesanční hrobku rodiny Laufke v podobě kaple z roku 1883 se souborem věcí v roce 1786 vzniklého hřbitova, v tom se sochami sv. Anny a sv. Mikuláše ze 2. poloviny 18. století (viz https://pamatkovykatalog.cz/hrbitov-1250319); od 1. září 1964 památkově chráněné sousoší Panny Marie, sv. Jana Nepomuckého a sv. Vavřince z přelomu 17. a 18. století (obnoveno v roce 1788; viz https://pamatkovykatalog.cz/sousosi-panny-marie-sv-jana-nepomuckeho-a-sv-vavrince-14072433) a od 1. září 1964 památkově chráněný panský hospodářský dvůr, jehož rozsah byl posléze několikrát revidován a celý areál je dnes v havarijním stavu (viz https://pamatkovykatalog.cz/zemedelsky-dvur-1250527) a mariánský sloup při cestě do Brocna. Zdejšími rodáky byli: podporučík praporu polních myslivců č. 1 Josef Pokorny (* 28. června 1811 Chcebuz - 11. února 1847 tamtéž) a major dělostřelectva Anton Adalbert Guth (* 27. června 1838 Chcebuz - 18. prosince 1891 Litoměřice), který prodělal řadu válečných tažení v Itálii (1859, 1866) a v Bosně, ale výraznou osobností byl též gruntovník a obecní představený Josef Guth, jenž byl v roce 1886 potvrzen císařem jako starosta okresního zastupitelstva ve Štětí. Vedle toho na místní faře provozovala od roku 1978 svoji činnost léčitelka, restaurátorka a bylinkářka Charlotta Hanselová (26. března 1913 Podbořany - 1987 Chcebuz). Mnoho zajímavého o obci se lze dočíst v knize "1025 let obce Chcebuz" od Miroslava Plačka, která vyšla v roce 2018.