Skály s reliéfy u Radouně

Zdejší širá krajina bývá nazývána jako Dubská plošina nebo Polomené hory, protože je převážně složena z pískovců středního turonu a typickým je pro ni velké rozbrázdění hlubokými a sráznými zářezy potoků o hloubce 50-100 m a délce i přes 10 km, přičemž skály mezi nimi mají přímo až bizarní tvary. Liběchovským dolem je pak rozdělena na západní a východní část, přičemž odvodňována je zejména Pšovkou a Liběchovkou. Území je značně zalesněno, a to ve vyšších polohách zejména borovicemi a modříny (původně se zde nacházely dubohabrové háje a borové doubravy) a v roklích buky, jinak je nevalně úrodné a jeho nadmořská výška se pohybuje od 160 m n. m. (niva Liběchovky u Liběchova) až po 614 m n. m. (Vlhošť). Její část u Chcebuzi a Radouně je pak nižší se schůdnějšími stráněmi. Není tedy divu, že se zde na mnoha místech lámal kámen. Jeden z takových lomů se nacházel též u Radouně na stráni mezi kopcem Brotky (234 m n. m.; odtud se říkalo i zdejšímu lesu "Brotken", protože zdejší skály připomínaly místním obyvatelům kupu chlebů) a lokalitou "Na střelnici", za níž se již nachází obec Chcebuz. Po těžbě, ukončené ještě v polovině 19. století, tu vznikla řada skalních reliéfů, z nichž se do dnešní doby dochovala trojice nejznámějších - Had, Netopýr a o kus dále jihozápadním směrem Medvěd. Kdo je vytvořil, tak to není prokazatelně jasné, ale vzhledem k tomu, že nedaleko odtud působil amatérský sochař Václav Levý, tak můžeme soudit, že mohl být tvůrcem i těchto reliéfů, což by třeba tvar Hada dostatečně naznačoval. Je však možné, že to byl nějaký jeho následovník nebo spolupracovník, to se již sotvakdy dozvíme, ale podívat se na tato díla při cestě po modré turistické značce z Radouně k Veselí stojí za to, stejně tak na skály, na nichž vznikaly, vždyť dvojice z nich vytvořila jakousi bránu a dnes je skutečně nazývána jako Malá skalní brána. V polovině 19. století se pak přesunulo lámání kamene jihovýchodním směrem a tento lom je zakreslen ještě v indikační skice stabilního katastru z roku 1843 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=LIT432018430), kdy tato lokalita náležela radouňské obci. V této době bylo na katastru obce 97 arů a 61 m2 kamenných lomů, jejichž postupný úpadek pak nastal počátkem 20. století.