Živanice

Podle nálezů kamenných industrií byla tato lokalita osídlena již v mezolitu, ale první doklady o existenci vsi pocházejí až z roku 1131. Ohledně původu jejího názvu bude nejlépe otevřít dílo "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl IV. S-Ž" od profesora Antonína Profouse:

"Živanice (lid. ty Ž., Živaňák, Zivaničák, živanický), ves 6 km vsv. od Přelouče: 1131 Siuanici, Lozici, Crekoucih, CB. I, 121 12; 1226 or., Gwal cum uxore domui Doxan. villas Siwanic et Luhinnic contulerunt, CB. II, 283 8 a 285 12; RDP. 90 dec. Gradicen.: r. 1352 až c. 1405 Zywanycz; 1436 Žiwanicze, Přelowice, AČ. 4/175; 1488 lesy naše živanské a semtínské, AČ. 4/190; 1496 Neratov, Živanice, Opatovice, AČ. 4/475 z reg. rybnič.; 1523 Žiwanicemi, Přelowicemi, AČ. 4/220; 1544 (1501) w Ziwaniczych, w Przelowiczych, w Czerne u Bohdancze, DZ. 6 A 23; 1560 Soprzecz, Ziarawicze ..Ziwanicze, Przelowicze, DZ. 54 F 7; 1654 Ziwanicze, BR. 14/41; 1789 Hft Pardubicz: Žiwanicze, Schal. XI, 49/47; 1837 Žiwanitz, Som. V, 66; 1848 Živanice, PalP. 167.

Ž. = ves lidí Živanových. Srov. OJ. sch. Živan, Rad 82, 92; MJ. Živanj, Živanovići, Rečnik 530; polab. MJ. Živań, 1232 Syuan, Trautm. EO. I, 124."

Původně patřila ves opatovickým benediktinům, aby se po zániku jejich kláštera dostala do rukou Diviše Bořka z Miletínka. Poté vystřídala řadu vlastníků, aby se v roce 1491 stala majetkem Viléma z Pernštejna, čímž se dostala natrvalo součástí pardubického panství, v jehož rámci vydržela až do období, kdy došlo ke zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. 24. června 1496 vyjednávali panští úředníci Jan Zdechovský a Pavel Kabát z Bohdanče s 9 držiteli pozemků, jež byli poškozeni Živanským rybníkem. V roce 1537 byla u zdejší rychtářky poprvé zaznamenána ručnice "s kolem" a roku 1541 byl oběšen "rybní zloděj" Jíra z Živanic. V roce 1588 bylo v Živanicích 25 usedlých lidí a ke zdejší rychtě náležely vsi: Živanice, Přelovice, Bukovka, Habřínka, Bělá, Vyšehněvice a Neratov. Z roku 1620 pochází první zmínka o zdejším vodním mlýnu. V roce 1645 tábořilo ve vsi švédské vojsko, které vyrabovalo a zrekvírovalo vše, co jen šlo. Roku 1775 se zdejší obyvatel Chvojka zúčastnil selského povstání, za což obdržel trest ve výši 8 let těžkého žaláře. V roce 1780 podepsali kontrakt o vykoupení z robot za Živanice Matěj Šafařík a Venzl Hlásný. Roku 1789 bylo vyučováno v čp. 15, pozdějším to obecním domě. 12. dubna 1792 lehlo popelem 9 stavení (čp. 2-9 a 39). Při tomto požáru shořely všechny staré obecní zápisy a účty. Téhož roku byla založena nová obecní pamětní kniha. V roce 1796 byla vystavěna nová dřevěná škola. Roku 1819 vyhořela 4 stavení. V roce 1836 byla dokončena výstavba silnice z Kutné Hory do Hradce Králové. Roku 1843 měla ves 53 domů a 447 obyvatel.

Roku 1849 se staly Živanice samostatnou politickou i katastrální obcí. 13. července 1863 vyhořelo 17 stavení (čp. 1-9, 23-29 a 64). V roce 1865 byla škola rozšířena na dvoutřídní. V červenci 1866 se zde utábořilo na 6 neděl 40 pruských jezdců. O 3 roky později byla zřízena evangelická škola helvetského vyznání. Roku 1877 byla zbořena původní dřevěná škola a na jejím místě byla postavena nová jednopatrová školní budova, jejíž náklad činil 16 200 zlatých. 15. července 1879 se otrávila 3letá dívka, když považovala arsenik za cukr. V roce 1898 byla zbořena stará střídeň, zařízení na zpracování lnu. 27. srpna 1899 se uskutečnila v místním hostinci schůze pro regulaci Labe, kterou svolala pardubická Selská politická jednota. 15. února 1901 vznikl SDH a 16. května téhož roku i TJ Sokol. V roce 1905 byl ustaven Spořitelní a záložní spolek pro Živanice a okolí. V letech 1907-1910 byla provedena regulace řeky Labe (firma Kruliš a spol.) Roku 1908 došlo k založení továrny na výrobu cihel, tašek a jiného pískového zboží Františka Chvojky, první svého druhu v kraji. 4.-6. února 1909 se rozvodnilo Labe a následná povodeň strhla u obce prozatímní most firmy Zelenka a Kruliš. 18. ledna 1917 byly zrekvírovány 2 zdejší zvony. Z front 1. světové války se nevrátilo 24 ze 120 odvedených mužů.

V roce 1920 byla založena Lidová škola hospodářská. O rok později došlo k elektrifikaci obce. 23. září 1922 navštívil obec prezident T. G. Masaryk, který se zastavil ve zdejší sokolovně. Roku 1923 se rozešla Hospodářská beseda. V letech 1930-1932 byl opraven vnitřek i vnějšek kostela. 16. července 1933 byla slavnostně odhalena v místní škole pamětní deska francouzskému legionáři Františku Raisovi, ruskému legionáři Františku Pařízkovi a ruskému legionáři Josefu Chvojkovi. 29. ledna 1934 vyhořela místní sokolovna, jež byla pořízena z materiálu bývalé pardubické karantény nákladem asi 180 000 Kč. 29.-30. června 1935 byla slavnostně otevřena nová sokolovna, tentokrát již zděná. Zároveň s tím se uskutečnilo okrskové veřejné cvičení. Za německé okupace nesla obec název Schiwanitz. V roce 1941 vznikl klub ledního hokeje SK Živanice. 28. října 1946 byla v sokolovně odhalena pamětní deska 2 obětem německé okupace. Téhož roku vzniklo 1. hokejové hřiště u Živanického potoka. V roce 1953 bylo vybudováno 1. fotbalové hřiště. V roce 1958 byl založen fotbalový oddíl. 14. února 1959 se uskutečnila ustavující schůze JZD Živanice. O rok později vzniklo 2. hokejové hřiště, a to za sokolovnou. Roku 1961 došlo ke zřízení 2. fotbalového hřiště a byl vyčištěn Návesní rybník. V roce 1962 bylo k sokolovně přistavěno levé přísálí a zvětšena navazující, původně divadelní šatna. 8. července 1968 došlo ke krádeži 30 000 Kčs z jednoho z poštovních pytlů při jejich dopravě z pošty. Vše měl na svědomí tamní zaměstnanec. V letech 1968-1969 došlo k přístavbě kabin, sociálního zázemí a zřízení společenské místnosti. V roce 1974 vznikla pionýrská skupina se 4 oddíly s 83 pionýra a jiskrami a 6 vedoucími. Roku 1975 došlo k ustavení tenisového oddílu a loutkového souboru Živaňáček. Zároveň byla zahájena výstavba nákupního střediska. 30. července 1977 proběhl 1. ročník branné automobilové soutěže na počest 150. výročí vynalezení ruchadla bratranci Veverkovými a u příležitosti 60. výročí VŘSR. 1. a 2. září 1978 se v obci uskutečnilo 13. mistrovství ČSSR v orbě. V letech 1980-1985 byl zřízen venkovní parket s podiem. Roku 1982 byl při ZŠ založen přírodovědný kroužek. V roce 1984 bylo otevřeno zdravotní středisko. O 2 roky později byl do provozu uveden nový družstevní velkokapacitní kravín pro 202 dojnic. 19. dubna 1996 došlo k loupežnému přepadení místní pošty a v noci z 28. na 29. října 1996 bylo provedeno vloupání do místního kostela. V letech 2001-2002 proběhla rekonstrukce sokolského areálu. 2. února 2007 byla slavnostně otevřena nová cyklostezka z Lázní Bohdanče do Živanic, jež byla opatřena novým veřejným osvětlením v roce 2018. V letech 2007-2009 byla provedena výstavba nového vodovodu a kanalizace. 19. září 2017 bylo otevřeno nově vybudované dětské hřiště u školy. Roku 2018 došlo k opravě a rozšíření veřejného osvětlení a rekonstrukce místního rozhlasu. V letech 2019-2020 proběhla rekonstrukce školní budovy.

Mezi nejvýraznější zdejší pamětihodnosti náleží: kostel Zvěstování Panny Marie, jenž byl již v roce 1350 farním a od roku 1650 je filiálním k Lázním Bohdanči; barokní brána z poloviny 19. století u čp. 193; kamenný kříž, který byl naposledy zrestaurován v roce 2020; škola z roku 1877; pomník padlým v 1. světové válce z roku 1920; sokolovna z roku 1934, která vznikla na místě původní z roku 1921, jež vyhořela. Z místních rodáků zmiňme např. ředitele pardubické hlavní školy Matěje Kučeru (18. srpna 1823 Živanice - 1893 Pardubice), řídícího učitele Václava Hlásného (10. prosince 1848 Živanice - 13. prosince 1885 Žďárky), protifašisického bojovníka Josefa Bahníka (2. června 1901 Živanice - 28. července 1941 Drážďany) a vojenského letce Oldřicha Reise (22. března 1915 Živanice - 30. května 1938 Praha).

Živanice na mapě