Zřícenina hradu Zuvačov

Pro nás romantiky jsou ruiny hradů velmi atraktivními cíli, protože i když třeba z původní stavby příliš viditelného zdiva na místě nezůstalo, můžeme si dle zbytků trosek a terénu (i bez pomoci PC) „virtuálně“ v naší fantazii představit, jak to zde vypadalo a žilo v časech jejich největší slávy.

 

Jedním z takových hradů je Zuvačov (nesprávně Zubačov), vypínající se asi 1.5 km jihozápadně od Komně na výrazném návrší Bílých Karpat, jenž se zove se Hrádek. Ten je součástí dlouhého hřebene, který pozvolna klesá od Mikulčina vrchu k Bojkovicím. Bývalé feudální sídlo se vypínalo v nadm.výšce 419 m. Podle mínění archeologů byl Zuvačov hradem královským a přináležel k soustavě opěrných zeměpanských hradů vystavěných poblíž neklidné moravsko - uherské hranice.

Vznikl někdy po polovině 13.století. V tom následujícím přešel pod majetek světlovského panství, jež tehdy vlastnili Šternberkové. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1448, kdy ves Komňu spolu s „tvrzištěm“ Zdeněk ze Šternberka prodal Miroslavovi z Cimburka. V té době už byl hrad pobořen a nebyl využíván. Což dokládají i archeologické nálezy keramiky z období těsně před husitskými válkami, za nichž pravděpodobně zanikl.

Kunka z Cimburka vesnici a prázdný hrad prodala roku 1481 nazpět majiteli světlovského panství, kterým už byl v té době Ctibor z Landštejna. Léta Páně 1517 byl pustý hrad spolu s panstvím převeden na Buriana z Vlčnova.

 

 

Od zelené tur.trasy vedoucí od motorestu raSOVA klesajícím hřebenem až do Bojkovic, směřuje přes bezejmenný kopec (521 m) ku hradu tvarově značená odbočka dlouhá něco přes kilometr. (Já se ke zřícenině dostal od Bučníku a měl to k ní jen asi 400 metrů.)

Před hradem stojí informační panel, z něhož zjistíme, že se nacházíme v místech předsunutého opevnění, po němž zůstaly v okolním terénu stopy jen ve formě prohlubní. Poté už přicházíme na bývalé předhradí, kde stávaly dřevěné a hliněné objekty chráněné prostou kamennou zdí, která ale maltu nikdy neviděla. Zeď byla obklopena valem.

Jen o kousek dál se vypíná nad okružním příkopem lichoběžníkové hradní jádro o rozměrech 40 x 30 metrů, převyšující příkop o 17 metrů. Příkop byl na západní straně vysekán do skály a tady dosahoval šíře 12 m. Dnes je hluboký do tří metrů a na severu a na jihu zavalen spadaným kamením.

 

Na návrší hradního jádra se v jeho nejzápadnější části zachoval jediný viditelný kamenný prvek, dodnes vystupující nepříliš vysoko nad okolní terén. Stávala zde mohutná válcová věž (možná že i s břitem), která dosahovala celkového průměru 12.5 metru (!) a její vnitřní prostora byla široká šest metrů. Tím pádem byl tento bergfrit po věži na hradě v Břeclavi a brněnském Špilberku třetí nejrozměrnější okrouhlou věží té doby na Moravě!

Ze zbytků věže vyrůstá pozoruhodný javor klen, starý více jak 200 let. Je zvláštní svými dvěma kmeny: první dosahuje průměru 450 cm, druhý 160 centimetrů. Ve finále soutěže Strom roku 2022 se zuvačovský „Pan Klen“ umístil na pátém místě.

 

 

V roce 2010 provedla obec Komňa na hradě restaurační práce. Byly odstraněny náletové dřeviny, vyčištěn terén, původní zdivo věže získalo ochrannou nádstavbu a celá plocha bergfritu byla zakonzervována. Na přístupovém chodníku zřízeny nové jednoduché schody z dřevěné kulatiny a okolí přístupové pěšiny bylo osazeno kameny.

 

Jako velkému milovníku hradů se mi na Zuvačově líbilo a já litoval jen toho, že jsem jej navštívil v letním období, kdy jej skoro celý skrývala jednolitá zelená vegetace. Za brzkých jarních měsíců před jejím rozpukem bych toho viděl jistě daleko víc... a když si představím podzim, tož to bych se tady radostí nejspíš zbláznil, neboť vegetace kryjící zříceninu je převážně listnatá a v říjnu to tady musí barvami až marnotratně hýřit!