WACHAU RAKOUSKO

WACHAU 2010 a 2021

 

Díky Honzovi a Alce,   tahounům a "studnicím nápadů" na výlety, se nám v červenci 2010 podařilo  na kolech pobrouzdat  částí  Národního parku Wachau,  vyhlášenému cíli  nejen turistů, ale  i znalců  vín  a  gurmánů.  

Dunaj (druhá nejdelší evropská řeka)  protéká Dolním Rakouskem v délce 260 km. Oblast  Wachau  s neuvěřitelnou koncentrací  zřícenin (taktéž mezinárodně významný  vinařský region) získala titul  jednoho z nejlepších historických míst a  patří   k nejkouzelnějším z   říčních údolí. Svá sídla  si tu kdysi budovali  významní panovníci, církevní hodnostáři i umělci. Ani se  nedivím, musela tu být  radost bydlet

Okolní kláštery (Dürnstein, Melk, Göttweig nebo Klosterneuburg) po   léta   formovaly kulturní  a hospodářský  život na Dunaji, hrály  též významnou  roli ve vývoji pěstování vína. Církev  vlastnila  už koncem 15.   stol.  cca 3/4 zdejších  vinic. V klášteře Klosterneuburg byla v druhé pol. 19. stol. založena první vinařská škola.

Vinné révě  se tu velmi  daří. Vysázená  je v úrodných půdách mnohdy až na neuvěřitelných místech - strmých terasovitých svazích, zpevněných zídkami. Nechápali jsme jak je možné  se v takovém terénu o rostliny  starat. Vínka (zvlášť zeleného  veltlínu,  ryzlinku a dalších) z této prosluněné oblasti, díky  podnebí a  poloze při  Dunaji,   si prý  cení znalci z celého světa.  A my tenkrát  ani nekoštli.

 

Do městečka  Kremsu (Kremže), proslavenému historií, vínem, ale třeba i  krémžksou hořčicí, jsme se dostali z ČR  auty. Odtud  jsme   pak volným tempem na kolech  jeli cca 40 km po jednom břehu  a dalších  40 km  (zpět  do Kremsu)  po druhém břehu  řeky.

Po obou stranách Dunaje vede  síť značených cyklostezek (prochází  tudy  i dálková dolnorakouská Podunajská stezka). Celou trasu jsme kopírovali tok řeky  Dunaje. Nebylo se  kde  ztratit. I když jsme  ujeli celkem asi 80 km,  cesta byla  "bezbolestná" a  celý výlet    pastvou  pro oči  i duši.  Nerozházely nás ani tři bouřky, které se oblastí  přehnaly.

Cestou  z Kremsu směrem k   Melku  jsme si (téměř bez civilizace) užívali ticha. Projížděli jsme vinicemi a meruňkovými  sady.  V  dálce  po levé  ruce  jsme nejdříve shlédli  klášter Göttweig  z roku 1083 a  před  vesnicí Aggstein na kopci stejnojmennou zříceninu   Později jsme přibrzdili u  kláštera  Schönbühel.

Otočka zpět do Kremsu proběhla na mostě    přes  Dunaj pod městečkem Melk.  Na skalnatém výběžku nad  Melkem se pyšnil  benediktinský klášter (největší  svého druhu v  Evropě).  

Po druhém břehu Dunaje  (po proudu toku) směrem zpět na  Krems jsme vychutnávali   atmosféru pohádkových   městeček  středověkého rázu, míjeli  opevněné kostely, zříceniny  a jiné historické památky  a také krásně upravené  domy s bohatou květinovou výzdobou a  hospůdky. I na hřbitově jsme se stavili.

Z pravé strany  Dunaje jsme všechny  vyjmenované  skvosty měli jako na dlani.   Za  zmínku stojí  určitě  obec Willendorf, významná  arecheologickým  nálezem  vápencové obézní  sošky ženy ze  straší doby kamenné. Venuše z Willendorfu, jejíž stáří je  datováno cca 25 000 let  př.n.l., je  o něco mladší, než  naše,  Věstonická. Pěkný pohled byl i na  Spitz (s  pozdně gotickým farním kostelem), nacházející se uprostřed vinic. Projížděli jsme také  obcí  Weissenkirchen.

Všechny obce byly malebné. Nejvíce však zaujal  kočičími hlavami dlážděný  Dürnstein.  Věž klášterního kostela s modrobílou fasádou symbolizuje městečko samotné i celý kraj Wachau. Okolí  střeží pevnost. Podle historických legend zde byl při svém návratu z křížové výpravy na několik měsíců vězněn anglický král Richard Lví srdce.

Vizuálním zážitkem také musí  být projížďka  některou z výletní lodí, brázdících Dunaj údolím Wachau mezi městy  Krems a Melk.

Tento kouzelný vinařský kraj byl v roce 2000  právem zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.



V roce 2021  jsme  se do této atraktivní   turistické a vinařské oblasti Dolního Rakouska vrátili. 

 Tentokrát    jsme  cyklovýlet   započali od kláštera  Göttweig. Trhly jsme se pak s kamáradkou a vyrazily  po vlastní  ose. Sjely jsme  z kopce    přes   městečka Furth bei Göttweig a Mautern a.d. Donau ke starému železnému mostu, klenoucímu se  přes  ohromný Dunaj. Za mostem jsme  odbočily doprava a vnořily se do historického  centra   Kremsu. Tento jsme   ale brzy  opustily a vydaly  se od mostu  doleva  zeleně  značenou cyklostezkou proti proudu  Dunaje.

Po cca  8 km  jsme dorazily  do Dürnsteinu. Seskočily  jsme z kol,   brouzdaly křivolakými uličkami  a užívaly si  nádherného  historického  městečka.  Pokračovaly jsme  do obce Weißenkirchen. Zdejší Muzeum kraje  Wachau jsme  oželely.

Projely jsme Wösendorfem a zastavily  až  u římsko-katolického kostela sv. Michaela s kostnicí, zachovalým opevněním a věží. Stavby patří pod  farnost Wösendorf. Na nějaký čas  jsem se  ztratila  na květinami prorostlém  hřbitově, obklopujícím kostel a zavzpomínala na první návštěvu. Atmosféra tu byla stejně neskutečná jako v roce 2010.

Po dalším kilometru pohodové jízdy jsme se  dostaly do městečka  Spitz, odkud se pár  bláznů  z našeho zájezdu vypravilo prudce  vzhůru  do přírodní  rezervace Jauerling. Bohužel sjeli z trasy a dali si po lesních cestách fest do těla, než samotný vrchol zdolali  (960 m./ převýšení cca 700  v.m.). Chvála  borcům a borkyni !!!  Tuto sebemrskačskou variantu jsem po třech letech nesezení na kole  s pokorou oželela  a  kochala se dál  krajinou a  půvabnými podunajskými městečky. Projely jsme Schwallenbach, Willendorf, Groisbach Aggsbach Markt, Grimsing a  Gossam.

V Emmersdorfu  jsme po mostě  přejely  řeku a  spanilou  jízdu zakončily na parkovišti nad  Melkem, kde na nás  čekal dostavník. Poslední hodinku pobytu   jsme strávily rychlou prohlídkou  venkovních prostor  benediktinského kláštera,  jedné z nejvýraznějších rakouských barokních  staveb. Na přilehlý zahradní pavilon  už nezbýval  čas. Seběhly jsme  tedy  na  malou chvíli  do historického  centra  Melku. Lidé seděli  v kavárnách, vychutnávali,  kávu, vínko i dortíky. Vládl  zde  klid a pohoda.

Domů jsme   všichni  odjížděli v příjemném rozpoložení, lehce opálení a  plni dojmů z návštěvy tohoto  krásného kraje Dolního Rakouska.

 Poděkování za společnost: Mirce, Olči, Gabči, Jirkovi, Alešovi a Mirkovi

WACHAU