Muráňská planina - sedlo Zbojská - naučná stezka zbojníka Jakuba Surovce

	1. Zbojnický dvůr		Šotolina	0,0 km
	NS samozřejmě začíná na salaši Zbojská, kde je úvodní tabule. Odchází se po červené ve směru Báňová, tj. přes silnici a po cestě na louce do kopečka.
	Jakub Surovec		Šotolina	0,8 km
	Na kopečku jen kousek od cesty je dřevěný Jakub Surovec v nadživotní velikosti, jak shlíží do svého údolí. Pokračuje se ještě kousek dál k lesu, stále ve stejném směru.
	2. Remetisko		Šotolina	1,0 km
	Další tabule je na kraji lesa. Remetisko je vrch, který místní spojují s tajemným mnichem, který tam dřív žil. Svahy kopce spadají na jedné straně k sedlu Zbojská, na druhé straně do Čertovy doliny, kudy později vede tato naučná stezka. Do skal tohoto vrchu je vysekaná trať pro zdejší vláček - ozubnici i silnice, kterou místní nazývají Masarykova silnice. Už tady se nám podařilo zabloudit. Koukli jsme na směrovku a vyrazili podle kraje lesa po široké cestě. To byla chyba. Zbojnický úzký chodníček vedl jen o kousek dál lesem a je značen klasickým zeleným značením naučných stezek.
	Jeskyně		Šotolina	1,1 km
	Cesta nás dovedla k jeskyni, která byla r. 2010 vyčištěna. Je dlouhá asi 12 metrů, na konci je malá síňka. Ukrývaly se v ní drobné šelmy, zejména lišky. Cestička prudce uhýbá vpravo z kopečka.
	3. Polovníctvo		Šotolina	1,5 km
	Najít tuto tabuli byl malinký problém. Cesta vyšla z lesa na louku, kde se najednou rozdělila. Rovně vedla k potůčku, druhá - ta správná vede vlevo, i když také k potoku. Kromě zbojníků tu žila i spousta zvěře, medvědi, jeleni, rysi, vlci, které mimo jiné odchytávali i pytláci. Nyní je zvěř chráněna stejně jako celá oblast. Cesta pokračuje dál podle potoka.
	4. Lesníctvo		Šotolina	1,8 km
	Dříve zde všude byly hluboké lesy, kde cesty střežili pouze zbojníci. Páni z toho byli nešťastní a mysleli si, že když oblast osídlí, zbojníky vyženou. Tak vznikla obec Pohronská Polhora. I dnes jsou v lesích více jak sto let staré jedle, smrky, buky, javory, lípy, .....
	Na silnici		Šotolina	2,0 km
	Cesta vás vyvede z lesa na silnici do Tisovce na tzv. Masarykovu silnici. Když jsme tady procházeli, bylo to velké staveniště, dělali novou silnici. Takže to byl další problém, kudy pokračovat. Cesta však vede podle potoka téměř přímo přes silnici a pokračuje dál až pod železniční most.
	5. Zubačka		Šotolina	2,3 km
	Tabuli najdete u kamenného pilíře mostu. Trať vznikla v 19. století, kdy se zde rozvíjela výroba železa. Zajišťovala přepravu surového železa z železáren v Tisovci do oceláren v Podbrezové. Kvůli velkému sklonu tratě bylo nutno na 5,8 km dlouhém úseku (z Pohronské Polhory přes Zbojskou do Bánova) použít ozubnicový systém. Údolí se překonává pomocí dvou obrovských viaduktů a několika tunelů. Jsme pod Čertovo viaduktem, trať ve výšce 31 m byla postavena na kamenných pilířích r. 1896. Nákladní doprava na této trati skončila r. 1966, když ukončila svoji výrobu tisovecká železárna. Trať je zapsána v seznamu technických památek. Cesta pokračuje zhruba stejným směrem podle potoka.
	Nenápadná odbočka		Šotolina	2,4 km
	Tuto odbočku jsme málem minuli. Cesta lesem podle potoka byla příjemná. Najednou jsem si vlevo za potokem všimla informační tabule. Takže kousek zpátky a přes potok.
	6. Čertova dolina		Šotolina	2,4 km
	Čertova dolina je jednou z dolin, kde se zbojníci ukrývali. Je špatně přístupná, plná skalisek, tmavých soutěsek. Lidé tam neradi chodili, o dolině se vyprávěly strašidelné příhody. A přesně to vyhovovalo zbojníkům. Cesta se vzdaluje od potoka a vede vzhůru do kopce. Cestou se jsme minuli šipku vlevo do Čertovy doliny. Nějak jsme si nevšimli, že tam vede i naučná stezka, a pokračovali dál vzhůru. Tentokrát jsme udělali dobře.
	Čertova jeskyně		Šotolina	2,6 km
	Po chvíli poměrně prudkého a krkolomného stoupání, posilňováni nádhernými zralými malinami, jsme došli na planinku před jeskyní. Cesta tady končila. Čertova jeskyně je přírodní památka. Je dlouhá 232 metrů, má několik pater a zajímavou výzdobu. Byly tam nalezeny důkazy antropologického vývoje. Jeskyně je pro veřejnost uzavřená. Takže hezky stejnou cestou opatrně zpátky a vydat se ve směru šipky do Čertovy doliny.
	Do Čertovy doliny		Šotolina	2,7 km
	Zhruba uprostřed doliny to byl ten nejhorší úsek, ale závěr doliny ten nejhezčí. Začátek byl fajn, bylo na co se dívat, ale pak se nějak cesta ztrácela. Kdesi vpravo nad potokem se zdálo, že nějaká cestička vede, ale když přestala být schůdná, raději jsme se vrátili dolů ke korytu potoka. Nějakou stopu jsme tam zahlédli, tak jsme se vydali pro změnu korytem. Potok byl naštěstí téměř bez vody. A to byla ta správná cesta tiesňavou. Najednou jsme objevili žebříky, vodopády, klády s vysekanými schůdky, prostě malý Slovenský ráj, prostě paráda. A pak ještě kousek do prudkého kopce a najednou jsme byli na planině.
	7. Ovčiarstvo a zbojníci		Šotolina	3,5 km
	Po příjemném chladu v lese u potoka a v soutěskách jsme se ocitli na planině a u poslední informační tabule. Tady najednou bylo vedro k padnutí. Ovce se zde pasou od 15. století, kdy se sem začali stěhovat Valaši. Z mléka se vyráběly sýry, zpracovávala se vlna, kůže, obchodovalo se i s masem. Přes hory vznikla obchodní stezka a téměř současně se rozmohlo i zbojnictví. Ovce se zde chovají stále, i ty sýry se vyrábějí. A když tu nejsou živí zbojníci, mají tady aspoň zbojnickou stezku. Dál se už nedalo zabloudit. Byla tu jen jediná cesta.
	U bači		Šotolina	3,9 km
	Po pěšině jsme došli k chaloupce, kde přebývá bača. Mysleli jsme, že se s ním dáme do řeči, ale skoro ani na pozdrav neodpověděl, tak jsme raději šli dál. Vede okolo něho prašná silnice, takže doleva a na Zbojskou.
	Zbojnický dvůr			4,8 km
	Jsme v cíli, spokojení, že jsme to zvládli, že jsme se úplně neztratili. Ale také hladoví. Na trasu dlouhou 4 km jsem si vzala jen trochu pití, Ota ani to ne. Jenže se nám to trochu protáhlo. Vrátili jsme se skoro za tři hodiny. Ale prozkoumali jsme při tom i stavbu silnice (Otu vždycky všechny stavby moc zajímají a stavaři nás ze staveniště nevyhazovali), poctivě jsme si pročetli všechny informační tabule a samozřejmě jsme ani nepospíchali. Vlastně svačili jsme - otrhali jsme všechny maliny cestou k jeskyni.

Pohled do údolí k salaši Zbojská  •  Fotografie (25)  • Foto: jircak

Vstoupit do fotogalerie (25 fotografií)

Jakub Surovec

Salaš Zbojská ještě jednou

Vstoupit do fotogalerie (25 fotografií)

Při naší dovolené na Slovensku jsme zajeli i do salaše Zbojská v národním parku Muráňská planina. Samozřejmě jsme museli vyrazit na výlet - na naučnou stezku, která nás skutečně zaujala.

Naučná stezka měří 4 km, je vedena divokou přírodou v okolí sedla Zbojská, vlastně takovou, kudy dřív chodívali zbojníci. Vede lesem, přes louky, podél potoka, příp. korytem potoka, po rovině i do kopce, dokonce určité úseky v soutěsce je nutno zdolat po kratších žebřících. Je zaměřena na zbojnickou minulost, dozvíte se, kdo to byl Jakub Surovec, seznamuje i s lesy, lovem, přírodními památkami, ochranou přírody, chovem ovcí. Na trasu si chce vzít pořádné boty, zvlášť po dešti může být cesta blátivá. Na jaře a v zimě je možná i neprůchodná.

Tuto naučnou stezku vymysleli, vyznačili a informačními tabulemi doplnili zaměstnanci, nebo dokonce majitelé salaše Zbojská. Domnívali se, že dál se o ni budou starat již správci parku Muráňská planina, jak tam bývá zvykem. Bohužel vede v nejvyšším pásmu ochrany a tak správci parku až tak moc nestojí o velkou návštěvnost. A tak musí sami značení čas od času obnovit, cestu vysekat, lávky a žebříky spravit, ale příroda stále vyhrává. Proto je prý trochu problém trasu bez průvodce projít. Pokud je větší parta, není problém se na salaši domluvit a děvčata s vámi rádi trasu projdou.

My jsme na trasu vyrazili netuše, co nás za problémy může potkat. Samozřejmě jsme i zabloudili, ale nakonec jsme ji celou prošli. Trvalo nám to pravda trochu dýl, ale bylo to fajn. Mapku trasy z informační tabule jsme si nafotili, k tomu jsem používala GPS v mapách.cz v tabletu, dost možná i proto jsme se pak zase našli. Naučná stezka však na mapě vyznačená není.

Byli jsme tam v době, kdy panovala příšerná vedra, ale v lese a v soutěskách bylo příjemně. Výše uvedené podrobnosti o vzniku NS jsme se dozvěděli až večer na salaši.

Autor: jircak

Další články autora: 1681

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli