Dny evropského dědictví 2013, část 3. (Šumperk)

Kam a jak jedeme?

S plnými žaludky jsme opustili Postřelmov a vyrazili do poslední etapy sobotní výpravy za památkami Zábřežska a Šumperka, zpřístupněnými v rámci Dnů evropského kulturního dědictví. Vzhledem k tomu, že za chvíli se již bude všude zavírat, máme v plánu navštívit jen objekt Střední zdravotnické školy v Šumperku, která sídlí v někdejším Dominikánském klášteru. Předtím ještě stihneme zaparkovat u Radnice a na chvilku nahlédnout do prostor Geschaderova domu i klášterního kostela Zvěstování Panny Marie. A poté již vzhůru do kláštera.

Za čím jedeme?

Někdejší Dominikánský klášter běžně přístupný při různých šumperských památkových akcích nebývá. Já jsem sice budovu znal již z dob, kdy jsem ještě pracoval v OÚNZu Šumperk - i jeho následnících - a někteří kolegové z technického úseku se spolupodíleli na rekonstrukci objektu pro potřeby SZŠ … ale to už je celkem dávno. Tak jsem si to alespoň připomněl a Martina to měla jako novinku.

Bývalý Dominikánský klášter byl založen v roce 1293 vyšehradským proboštem Janem a byl tedy původně postaven – pochopitelně - v gotickém slohu. Průvodcem v klášteře nám byly krásné budoucí sestřičky a dr. Filipové, kunsthistorička šumperského muzea, která nám prozradila mnoho zajímavostí z historie Klášterního Areálu. Já budu ale stručnější. Šumperský klášter tedy založil žebravý řád dominikánů, jehož heslem bylo „Ora et labora“ neboli „Modli se a pracuj“. Původně zde bylo jen asi deset mnichů. Současný klášterní komplex je již barokní a až do roku 1792 se jednalo o budovu jednopatrovou. Klášterní kostel byl přistavěn ve 14. století a ve středu areálu kláštera byla založena rajská zahrada s původně otevřenými ambity. Ty jsou dnes již uzavřeny a místo modlících se řádových bratrů zde narazíte na – v posilovně – trpící budoucí neřádové sestry.

K barokní přestavbě kláštera došlo po velkém požáru Šumperka v roce 1669. V roce 1784 byl klášter – v rámci josefínských reforem - zrušen a následně klášterní budova sloužila postupně jako kasárna, muzeum nebo první česká knihovna. Od roku 1949 je bývalý klášter trvale sídlem střední zdravotnické školy. Prohlídkou kláštera končí náš náročný sobotní program a nezbývá nám, než se připravit - psychicky i fyzicky - na den následující.

Ten nám začíná hned v 9 hodin ráno, kdy se otevřou – v rámci Dnů evropského kulturního dědictví poprvé – dveře šumperského divadla a za hojné účasti zájemců je zahájena první prohlídka interiérů svatostánku Thálie. Městské divadlo v Šumperku bylo postaveno v letech 1901 až 1902 podle projektu vídeňského architekta Georga Bergera a svou podobou (jeviště v podobě čtyřboké věže s cimbuřím) mělo představovat nutnou obranu němectví proti slovanské rozpínavosti. České divadlo zde zahájilo svou činnost až v roce 1951. Dne 25.října 1994 vypukl v divadle – ůmyslně založený - požár, který zcela zničil interiéry a vážně poškodil i samotnou budovu. Obnovu divadla zahájilo olomoucké Sdružení architektů v roce 1995 a celá rekonstrukce a přestavba budovy byla dokončena slavnostním divadelním představením 7.října 2000.

Postupně jsme si prošli místa, která – coby nepravidelní návštěvníci divadelních představení – již známe, ale vyzkoušeli jsme si i prkna, která znamenají svět nebo pobyt v pánských i dámských šatnách. Závěrem prohlídky nás čeká i malá scéna zvaná Hrádeček, kde se zrovna nacházejí kulisy, silně evokující legendární desku a představení skupiny Pink Floyd. A pak už je konec. Právě včas, protože stihneme koncepčně nasednout na kola a dorazit na městský hřbitov.

Ten je s fundovaným průvodcem zpřístupněn také poprvé a pro mě je tato prohlídka o to zajímavější, že jsem všechny šumperské hřbitovy nedávno nafotil a článek o nich publikoval i na Turistice. Takto jsem objevil několik nových zajímavých funerálních artefaktů, potkal pár známých, které jsem dlouho neviděl a pořídil pár dalších slušných fotografií. A měl jsem zde – po dlouhé době – i kapku toho štěstíčka. Při focení jedné hrobky jsem totiž zaslechl zvláštní silné bzučení. Když jsem se pozorně rozhlédl, abych našel lípu, na které mi pilné včeličky sbírají suroviny na pohár medoviny, objevil jsem nad vou hlavou gigantické hnízdo sršáňů. Asi jsem o něj nezavadil a kluci měli ten den zrovna dobrý rozmar …

U vojenské části městského hřbitova se však musíme odpojit. Chceme totiž stihnout provázenou prohlídku hřbitova židovského. A tady nás čekalo lehké zklamání. Možná už jsme byli unavení nebo nepozorní, ale výklad nám tady přišel velmi zdlouhavý, dosti nesrozumitelný a místy až příliš osobní. Navíc jsme přišli dvě minuty před stanoveným termínem prohlídky a už se hovořilo. Do toho se neustále trousily další a další skupinky, dorazivší z městského hřbitova, a tak jsme prostě nějak nechytili nit výkladu. Škoda, dost jsme se na to těšili. A tak jsme si hřbitov prošli, prohlédli a něco i nafotili. Využil jsem i toho, že zde mohu při práci pozorovat fotografa profesionála. A pak jsme to prostě vzdali, připojili se k dalším „nespokojencům“ a odešli jsme pro kola.

Čekaly nás přibližně tři kilometry kolmo a pak už jen zastávka na Bratrušovském koupališti, kde probíhal nohejbalový turnaj šumperských hudebních seskupení, který skupina O5 a Radeček tradičně pořádá pod názvem Cíbova noha. Tady se k nám přídává i kamarádka Jana a dcera Petra a máme alespoň konečně možnost lehce oslavit vydařenou dvoudenní kulturně-historicky-společenskou akci. V každém případě se už ale těším na rok příští, kdy už si snad budu moct dát víc než jedno pivo a jednu kofolu …

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Naše sobotní odpoledne a následně i nedělní dopoledne proběhlo bez stravování. Pro mimošumperské postačí informace, že divadlo se nachází na šumperské Hlavní třídě, kde je příležitostí k občerstvení dosti a dosti. Například přímo v divadelní budově. Komu by to nestačilo, může využít gastronomických nabídek v nejbližším okolí Hlavní třídy.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Tentokrát vyhrála zřejmě divadelní budova, kterou jsme takto viděli poprvé. Nečekaně nás zklamal židovský hřbitov.

Ostatní informace

Kromě závěrečné krátké zastávky na Koupáku se jednalo o akci zcela beznákladovou.