Do Pomoraví přes Sluňákov

Kam a jak jedeme?

Není nikde psáno, že se musí daná akce pořádat stejným stylem, jako to děláme my, ale je již vcelku tradicí, že pokud se počasí vydaří, vyrážíme na první větší cyklistickou výpravu do Litovelského Pomoraví. A protože vždy nejsou účastníci zdatní cyklisté, dopomáháme si v části výletu hromadnou železniční Dopravou. Tedy jedeme vlakem. Výchozím místem je pak nějaká obec poblíž Olomouce. Bývaly to Hlušovice, pokud jsme použili vlak přes Uničov a Šternberk, Při jízdě po hlavní trati (přes Zábřeh) jsme povětšinou vysedali ve Štěpánově. To bylo ale v případě, že jedeme osobákem.

Pokud vyrážíme rychlíkem, vystupujeme až v samotné Olomouci, protože z určení vlaku vyplývá, že nestaví všude.

Za čím jedeme?

Hlavním cílem je nejen protažení údů po prodělané zimě, ale i vyzkoušení dvoukolových ořů před nadcházející sezónou, nakonec co nevidět se chystáme na první vícedenní zájezd, tak je potřeba prověřit aktuální výkonnost. To vše je rámováno čerstvou zelení v lužním lese kolem ramen řeky Moravy, která se rozlézá v rovině mezi Litovlí a Olomoucí.

Volba rychlíku byla zásadní, účastníků výpravy bylo tentokrát značné množství, a protože právě rychlíky mají možnost přepravy většího množství kol, nebyl s naložením větší problém. Jako osobáky dnes u nás jezdí nové regiopanthery a tam už je problém umístit cca 13 kol (tak silná skupina se ráno sešla na nádraží).

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Protože v plánu trasy byla návštěva ekologického centra Sluňákov (zařízení CHKO Litovelské Pomoraví), nejkratší směr k požadovanému objektu velí projet velkou část Olomouce, objíždíme městské centrum severním obloukem. Naštěstí v Olomouci není problém použít chodníky, tady tak cyklisté jezdí běžně podél frekventovaných hlavních ulic. Nakonec dobře zafungovala navigace, která nás perfektně navedla k cyklostezce do Horky (nad Moravou). Vlastně pak i přímo k dálkové cyklotrase Moravská stezka a u severního okraje leží Ekologické centrum Sluňákov. Dorážíme ještě před otevírací dobou, nakonec dlouho se tu zdržovat nebudeme, ale v rychlosti si projdeme areál s cihlovou lodí, altánem s vyhlídkou a dalšími atrakcemi a místy k poučení o přírodním životě. Akorát k otevření infocentra, tak i nakoukneme, co se tu nabízí.

Ale už je nejvyšší čas pokračovat k mostu na Mlýnském potoce (jedno z ramen Moravy). Odbočka poněkud zpětným chodem nás vede k důležitému místu, totiž Lovecké chatě, prvnímu hlavnímu občerstvovacímu místu. Jindy sem přijedeme přímo (z opačné strany Horky), dnes je to malá zajížďka ale vždy se nám tu líbí, koníčci, zvířátka, gulášovka, něco na zapití.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Letošní poslední dubnová sobota konečně přinesla pravé Jarní počasí a po téměř zimním týdnu předvádí počasí tu přívětivou tvář. Příroda se v Jarním rozvoji sice na chvíli zastavila, ale teď zase dohání vše plným tempem.

Od chaty pokračujeme tedy zpět k mostu a dál klasicky Moravskou stezkou (č. 51, červená pěší TZ). Cesta je pěkná lesní asfaltka (oprava by se už ale hodila), brzy jsme v Hynkově. Jak vidíme množství kol u hospody (Pod Lucernou), říkáme si, že jednou tu Loveckou vynecháme a zkusíme zajet sem. Tradiční zastávka je u mostu na začátku Mlýnského potoka a velkému jezu, kde se rameno odpojuje, a stále po Moravské stezce. Ve Lhotě nad Moravou je k vidění pěkná dřevěná zvonička, málem jak z Valašska.

K překvapení části cyklistů volím v rozcestí u mostu přes Bahénku rovný směr, tedy ne po červené a hlavní stezce ale lesní cestou (6027). Do Litovle je to v podstatě stejně daleko jako přes Šargoun, ale proč jednou neudělat výjimku.

Obvykle v Litovli chodíme na oběd, ale padl návrh pokračovat až do Sobáčova a zastavit až tam. Nakonec areál u rybníčku není špatný, mají tu plážové hřiště, ve stánku se udí různé klobásy, uzené apod, pivo z Litovle je taky pitelné, nicméně nic netrvá věčně. V Mladči se připojí ke skupině Tonda (jel ze Šumperka), všichni k Novým Zámkům. Liechtenštejnský zámek dnes slouží jako sociální ústav. Jak je patrné, nedávno dostal novou fasádu. Kolem zámku byla za aristokratických majitelů vybudována soustava podobných romantických staveb jako u Valtic a Lednice, ale přeci jen skromnějšího provedení. Liechtenštejnové zde měli jen vedlejší sídlo. Nicméně když si uvědomíme, že jim patřil i nedaleký Úsov, či ještě vzdálenější Velké Losiny, je patrné že to byli magnáti jako hrom.

U Templu, neboli Chrámu přátelství si část výletníků dopřeje pastvu na medvědím česneku, vitamínů jest třeba. Míjíme Koldovnu, neboli Rybářskou hospodu a objíždíme Mlýnský vrch, kolem Kačení louky, pod Stavenickým hradiskem a už jsme vlastně v našem domácím okrese. Tím vlastně máme Pomoraví za sebou, ačkoliv samotná Morava nás ještě bude nějakou dobu provázet. Kolem Kačení louky s e nám pár cyklistů ztratilo, tak na ně čekáme u vily Háj. Hospoda je bohužel zavřená, zavřené jsou i oba hostince v Třeštině (už by to zastávku chtělo, z těch lesních cest jsme dosti vykodrcaní). Naštěstí cesta po hrázi je méně hrbolatá, šlo by to i po silnici, ale to bychom měli dál do Leštiny, kde si konečně oddychneme ve výletní hospodě U Keprtů (neboli ve Stodole). Potkáváme další kamarády, dojezd domů je už takový volný, míjíme čarodějní zábavu v Lesnici a nakonec pár otrlých zastaví v Dolních Studénkách, kde mají vcelku velkolepou zábavu. Ale na vatru už nečekáme, přeci jen jsme dnes už vyježdění víc než dost.

Ostatní informace

Centrum na Sluňákově je otevřené od 10 hodin, vstupné je zdarma, veškeré další výdaje spolkla Doprava a občerstvení. Zážitek ze skvělého dne je ale k nezaplacení.

Pozorný čtenář bude pochybovat, zdali celých 70 km je vhodný pro rodiny s dětmi. To samozřejmě není účel projet všechno. Litovelské Pomoraví se celkem nenápadně přimyká k železničnímu koridoru, konkrétně v úseku Olomouc–Mohelnice (nebo ještě Zábřeh), tak není zas takový problém na některou stanici odbočit a cestu si ulehčit. Tak to nakonec udělal jeden tatínek se sedmiletým synem (vnuk jisté babičky), kteří se vraceli tuším z Moravičan.