Gradental – údolí vodopádů, smaragdových jezírek a horských scenérií

Kam a jak jedeme?

Gradental patří do Vysokých Taur (Hohe Tauern), části Schobergruppe. Vychází z údolí Mölltal, kterým motoristé, zvláště motorkáři, směřují od jihu na známou Grossglockner Hochalpenstrasse.

Za čím jedeme?

Převýšení údolí od hlavní silnice v Putschallu (1.050 m n. m.) k horské chatě Adolf Nossberger Hűtte (2.488 m n. m.) je přes 1.400 metrů. Necelých šest set výškových metrů lze ušetřit vyjetím na parkoviště Standorf (1.640 m n. m.). Toho také využíváme.

V Putschallu za kostelíčkem odbočujeme z hlavní silnice vlevo a začínáme nabírat výšku. Úzkou asfaltovou silnici brzy vystřídá pomalejší kamenitá cesta. V dolních serpentinách rychlost jízdy určují rigoly vymleté vodou. Prostřední část cesty je v relativně lepším stavu, můžeme jet i povolenou rychlostí 30 km/ hod. Na pravé straně sledujeme vodní díla regulující divoký tok Gradenbachu. V závěrečném úseku cesty opět pomalu přejíždíme vodou vymleté rigoly. Občas trnu, zda podvozkem nebo výfukem nechytneme o vyčnívající kámen. Konečně jsme na parkovišti. Několik aut zde již parkuje. Patří převážně ubytovaným v Adolf Nossberger Hűtte.

Z parkoviště vycházíme po kamenité cestě proti proudu Gradenbachu. Po jednom kilometru cesta končí, jsme u Gradenalmu. Na protějším břehu se krčí několik chatek. Nad nimi hučí vodopád, který je součástí levého přítoku Gradenbachu. Míjíme pasoucí se a polehávající kravky. Zvonce na jejich krku vytvářejí typickou zvukovou kulisu.

Noříme se do řídkého lesa a pomalu stoupáme. Po několika stech metrech se nám vpravo ukáže v kaskádách padající Gradenbach. Po vystoupání nad hranu vodopádu se nám otevírá překrásný pohled na náhorní planinu Gradenmoos (1.913 m n.m.). Usedáme na lavičku a vychutnáváme si tu jedinečnou podívanou. Planinu s meandrujícím potokem a pasoucími se koni dokreslují sluncem zalité modříny. Nad nimi se tyčí masiv Petzecku, kterému dává vyniknout sytě modré nebe. Planinu na konci uzavírá mohutný skalnatý val se skupinou vodopádů.

Po krátké přestávce pokračujeme dál. Přecházíme lávku, míjíme kamenný úkryt a obcházíme planinu po jejím pravém značeném okraji. Cesta vede po rovině až ke skupině vodopádů, dál mírně stoupá k turistickému rozcestníku. Pro překonání valu s vodopády se nabízejí dvě turistické stezky. První s číslem 816 vede vlevo blíže k vodopádům. Druhá, pojmenovaná Wiener Höhenweg, má číslo 818 a vede vpravo. Odbočujeme vlevo k vodopádům.

Stezka stoupá příkře krátkými serpentinami. Pohledy zpět na Gradenmoos a vrcholy v dáli patřící do Goldenberg gruppe jsou s nabývající výškou stále působivější.

Nad skupinou vodopádů je stoupání již mírnější. Kousek od stezky nahlížíme na smaragdově zbarvené jezírko Vordersee. Dál pokračujeme podél dravého Gradenbachu. S dalšími metry se otevírají úchvatnější pohledy na všechny velikány lemující kotel Gradenu. Přicházíme k dalšímu smaragdovému jezírku Mittersee. Fotoaparát nezůstává v klidu.

Na dohled je již Adolf Nossberger Hűtte, původní cíl našeho výstupu. U chaty se nachází jezero Gradensee. A jaká je jeho barva? No přeci smaragdová.

Výstup od parkoviště k chatě jsme zvládli za 3 hodiny. Tolik udává i turistický ukazatel. Času máme dost, ale ne zase tolik, abychom vystoupali na Keeskopf (3.081 m n.m.), který se nabízí, je takřka na dosah. Rozhodneme se ještě chvíli stoupat a podívat se na chatu a jezírka z ptačí perspektivy. Vydáváme se vzhůru směrem do sedla Niedere Gradenscharte. Značení na kamenitém a skalnatém svahu vede nejprve podél vodopádu, po chvíli se od něj odklání vlevo. Rychlost stoupání je vzhledem k náročnosti terénu pomalejší. Vystoupáme a vylezeme necelých 400 metrů nad chatu a jezero Gradensee. Z výšky 2.850 m n.m. se kocháme zpětnými pohledy do údolí a na všechny okolní vrcholy. Vpravo je Hoher Perschitzkof (3.125 m n.m.), Kruckelkopf (3.181 m n.m.), Petzeck (3.283 m n.m.), Grosser Friedrichskopf 3.134 m n.m.), nad námi vrchol Keeskopfu (3.081 m n.m.), vlevo potom velikáni Klammerköpfe (3.155 m n.m.), Kleiner a Grosser Hornkopf (3.194 a 3.251 m n.m.) a další. Je tu krásně, překrásně, počasí je ideální, viditelnost úžasná. Posloucháme bekání steinbocků a pískání dravých ptáků. Slunce se pomalu sklání.

Zpět sestupujeme stejnou značenou cestou až k Adolf Nossberger Hűtte. Odtud, abychom vyzkoušeli jinou trasu, pokračujeme vlevo po Wiener Höhenwegu ke Gradenmoosu. Cesta je vzdálená od té, po které jsme stoupali, jen několik set metrů. Procházíme kolem jezírka, které není smaragdové, ale výjimečně spíše černé. Strmější sestup k rozcestí nad Gradenmoosem je jištěný lany. Ta dodávají spíše pocit jistoty. Úsek není nebezpečný, jištění využije asi málokdo.

Od rozcestníku nad Gradenmoosem už postupujeme rychleji. Zastavíme se ještě u koníků, poté vcházíme do lesa a klesáme ke Gradenalmu. Zdejší mlsné kravky se během dne přesunuly od potoka do lesa na borůvky. Dbají na rozmanitost stravy. Z Gradenalmu jdeme necelý kilometr po pravém břehu Gradenbachu k parkovišti.

Návrat autem zpátky po kamenité cestě přes rigoly nelze uspěchat. V horním úseku mám nohu stále na brzdě, pouze motorem se sjezd ubrzdit nedá. Totéž platí místy i o dolním serpentinovém úseku horské cesty. V Putschallu se napojujeme na kvalitní asfaltovou silnici. Jízda po ní je absolutním komfortem.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Občerstvení je možné pouze na Adolf Nossberger Hűtte.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Příroda je zde krásná, okouzlující. Fotografie nenahradí osobní vjem. Gradental určitě stojí za návštěvu. Je jedním z nejkrásnějších údolí, které jsem ve Vysokých Taurách prošel.

Ostatní informace

Celá túra od parkoviště k Adolf Nossberger Hűtte a zpět se dá zvládnout za 6 hodin. Ti, kteří občas sundají prst ze spouště fotoaparátu, budou rychlejší. Mnoho lidí zde nepotkáte. Jen pár ubytovaných na Adolf Nossberger Hűtte.

Kdo chce vystoupat na třítisícový Keepkopf, musí ráno vyrazit trochu dříve. Ukazatel u Adolf Nossberger Hűtte udává dobu výstupu dvě a čtvrt hodiny.

Parkoviště Standorf v nadmořské výšce 1.640 metrů je bezplatné.