Hoslovická rozhledna a pohádkový mlýn.

Kam a jak jedeme?

Cíl našeho výletu je obec v Šumavském podhůří, Hoslovice, kde je možné navštívit rozhlednu. Navíc nedaleko od obce je samota Podhoslovičky, kde stojí starý mlýn, o němž se psalo již v roce 1654. Vyjíždíme ze Sušice po silnici do Horažďovic, ze které odbočujeme před Rabím vpravo na Žichovice. Z větších míst následují Volenice a poté již okreskami přes Tažovice a Zvotoky se dostáváme do Hoslovic. Tady, na okraji obce je malé parkoviště, ze kterého máme rozhlednu na dohled.

Za čím jedeme?

Vycházíme cestou mezi loukami k nedalekému lesu. Nelze přehlédnout prosbu obyvatel luk, polí a lesů k turistům, ve které žádají o ohleduplnost a slušné chování. Z okraje lesa stoupá pěšina k rozhledně. Voní to tady černým bezem, který je v plném květu. Po necelých deseti minutách stojíme pod rozhlednou. Jsme na nižším, severním vrcholu ( 668 m.n.m.) návrší zvaném Vršky. Nedaleký jižní vrchol je o 6 metrů vyšší. Zbývá zdolat 152 schodů a končíme na vyhlídce telekomunikační věže ve výši 29 metrů nad zemí.. Vrchol věže je o 21 metrů výše. Otevírá se nám pohled na značnou část Šumavy, Šumavského podhůří a pohoří na severu a SV, kde je vidět Blatenská vrchovina a vzdálené Brdy. Dáváme jména horám, na které se díváme. Na jihu je vidět Boubín ( 1362 m.n.m.), Bobik ( 1264 m.n.m.) a jejich společníci. Jihozápadu vévodí Popelná hora ( 1075 m.n.m.) a pásmo hor v okolí Churáňova. Na západ je nejblíže k nám Kůstrý ( 837 m.n.m), o něco dál Javorník ( 1066 m.n.m.) a další vrcholy Javornické hornatiny. Sedlo ( 902 m.n.m.) s nejhezčí dřevěnou rozhlednou v celé oblasti je součástí Svatoborské vrchoviny. Na severozápadě je vrchovina Budětická s výrazným Kozníkem ( 635 m.n.m.), pod kterým svítí nezamyslický „Bílý kostel“. Sever patří Blatenské pahorkatině, v níž rozeznáváme Slavník ( 627 m.n.m.) a Stírku ( 706 m.n.m.). Na severovýchodě je Strakonicko a v dálce již zmíněné Brdy. Východu patří kopečky nad údolím řeky Volyňky. Viditelnost díky včasnému vstávání je dobrá a tak si to užíváme

Stejnou cestou se vracíme na parkoviště a odtud jdeme po zelené přes Hoslovice do údolí Hoslovického potoka. Ve vsi zaujme návesní kaple se štíhlou věží, před kterou stojí kříž a socha sv. Jana z Nepomuku. Nad ní je hospoda U starýho kance a v okolí několik selských stavení. Krátký úsek údolím končí u mlýna. Člověk má dojem, že překročil hranice do pohádky. Mlýn a okolní stavby jsou skutečně mimořádnou památkou. Bydlelo se v něm až do roku2005, poté byl restaurován a od roku 2008 je otevřen veřejnosti. Zajímavé bylo i mletí. K tomu se využíval rybníček nad mlýnem a mlelo se dokud byla voda. Další mletí nastalo až se rybník znovu naplnil. Popsat tuhle nádheru není vůbec jednoduché a tak to raději přenechám fotografiím. Dostavil se i „ mlynář “, pustil stádo koz a dal krmení králíkům. I když se jedná o muzeum, je tady vidět snaha o co největší přiblížení života ve mlýně v minulosti. V očekávání tropů se vracíme stejnou cestou k autu a náš výlet do pohádky končí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Najíst se a i ubytovat je možné v hospodě U starýho kance. V době naší ranní návštěvy bylo sice ještě zavřeno, ale hospoda je běžně otevřena.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Výhled z rozhledny snese i hodně přísné měřítko. Pohledy do všech světových stran jsou skutečně nádherné a blízkost parkoviště je velkou předností a pozváním k návštěvě. Mlýn, i když se opakuji je prostě pohádkový a samotná obec rozložená na svazích okolních kopců má také něco do sebe. Šumavské podhůří hodně často turistu mile překvapí. Nám se tady líbilo.

Ostatní informace

Celá cesta se vejde do 3 kilometrů s převýšením okolo 100 metrů. Rozhledna je volně přístupná. Mlýn je součásti strakonického muzea a bližší podrobnosti jsou na stránkách muzea. Hoslovice se najdou na mapách KČT č. 68 Pootaví a 69. Pošumaví – Vimpersko. Ještě něco k rozhledně. Jméno kopce se občas uvádí jako Čekanka nebo Hoslovický vrch, ale na mapě je nenajdete. Jediný název Vršky jsem našel na katastrální mapě a ten je pro celé návrší.