Jak se v Pekařově narodila hudba aneb Hrátky s hracími stroji (flašinety ve VM Šumperk)

Kam a jak jedeme?

V úterý 10. prosince zahájilo šumperské Vlastivědné muzeum slavnostní vernisáží v Hollarově galerii další letošní zajímavou a originální výstavu. A tentokrát se jednalo opravdu o expozici, která - ač nevelká – pro mnohé výrazně překračuje hranice regionu. Při zahájení výstavy padaly i takové výrazy jako je zápis do Guinessovy knihy rekordů a úžasná akce, která zde sedmdesát let neměla konkurenci. A vše se točilo kolem historie výroby flašinětů v pekařovské dílně Franze Kolba, založené roku 1863 a zaniklé v roce 1939 (některé informační prameny však uvádí až rok 1945). Muzeum tak vzdalo čest slavné firmě, od jejíhož založení letos uplynulo již 150 let (příští rok toto jubileum pro změnu oslaví první vyrobený flašinet). Firmy z malé vesničky Pekařov na Šumpersku, jejíž adekvátní konkurencí se mohla pochlubit jen Praha a Chrastava u Liberce.

O významu výstavy svědčí i počet významných hostů. Vernisáže se totiž zůčastnili nejen zástupci technických muzeí v Praze, Brně a Liberci, ale také prezident všech flašinetářů, pan Vondra z Prahy. Při vernisáži čekaly zúčastněné ukázky hry na některé z vystavovaných exponátů i pár slov odborníků. Právě tehdy bylo řečeno, že těch 11 vystavovaných flašinetů je na zápis do Guinessovky a že taková výstava zde neproběhla již přibližně 70 let. I tak mě však překvapila vysoká vernisážní účast široké veřejnosti. Možná někteří tušili, že takové množství hudebních ukázek už se v průběhu trvání výstavy zřejmě opakovat nebude. A sáhodlouhou kramářskou píseň o pekařovském mordu napoleonského důstojníka, kterou účinkující doprovázeli zoufalými výkřiky typu „Killer !“, si také neposlechnete každý den.

Za čím jedeme?

Výstava s názvem „Jak se v Pekařově narodila hudba aneb Hrátky s hracími stroji“ potrvá do 16. února 2014 a připravilo ji Vlastivědné muzeum v Šumperku ve spolupráci s Občanským sdružením Obnova kulturního dědictví údolí Desné. Díky tomu jsou zde prezentovány flašinety ze sbírek Vlastivědného muzea i tohoto občanského sdružení, ale také zápůjčky z moravských a českých muzeí, které pekařovské flašinety vlastní. K vidění zde jsou malé „žebrácké“ flašinety i ty velké a nádherně zdobené hrací stroje. Flašinety píšťalové i jazýčkové, pocházející z různých období fungování Kolbenovské dílny v Pekařově. Většina vystavených exponátů sice pochází z první třetiny minulého století, ale podíváme se i do století devatenáctého.

Uspořádání výstavy o působnosti dílny Franz Kolb & Söhne bylo plánováno již v rámci poslední fáze projektu obnovy pekařovské kaple Nanebevzetí Panny Marie. Již tehdy se nesly zprávy o tom, že firemní flašinety by se měly nacházet ve Vlastivědném muzeu v Olomouci a Šumperku a v Národním technickém muzeu v Praze. Navíc tyto flašinety byly velmi důležité pro pozdější varhanářskou výrobu (světově proslulé flašinety Kolbové vyráběli nepřetržitě od roku 1864, jejich první varhany pocházejí z roku 1875).

Ve studii Zdeňka Fišera se pak o začátcích pekařovské výroby flašinetů a o Franzi Kolbovi můžeme dozvědět, že první hudební znalosti si osvojil u vesnického muzikanta Eugena Gilga a že jeho talent byl prý tak velký, že si hned po poslechu hudby jednotlivé „kousky“ doma zasadil do svých kolovrátků, jejichž výrobou zahájil činnost svého podniku. Vyrobené tisíce kolovrátků následně exportoval – mimo jiné - do Německa, Polska, Ruska, Rumunska, Maďarska a Ameriky. Pekařovský flašinet se však objevil i u protinožců.

Výrobou flašinetů se Kolbové v podhůří Jeseníků zabývali po tři generace a zachované nástroje svědčí nejen o řemeslnické zručnosti výrobců, ale také o jejich výtvarném i hudebním vkusu. Na programy flašinetů byly zařazovány převážně polky, valčíky a lidové popěvky. V pekařovských dílnách byla vyrobena zhruba tisícovka kusů, ale – zejména díky novým reprodukčním technikám a německé okupaci – jich přežilo jen několik.

Šumperskou výstavu flašinetů doplňují dobové fotografie i četné odkazy a pozvánky na tradiční Pekařovskou pouť, kterou doprovází mezinárodní setkání flašinetářů. Ve Vlastivědném muzeu Šumperk je také možno zakoupit publikace o Pekařově a flašinetech i pohlednice, trička a kabelky s motivy pravidelného pekařovského flašinetářskému randeu-vous.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jako domorodci jsme výstavu absolvovali "o hladu a žízni". V okolí je podniků poskytujících stravovací a ubytovací služby více než dost, my jsme se spokojili s tradičním vánočním punčem na Točáku.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Vlastivědné Muzeum v Šumperku má poslední dobou "šťastnou ruku", která dokáže "vytáhnout z klobouku" zajímavá témata. Navíc bývají tyto výstavy uspořádány vysoce vkusnou a nenásilnou formou, což výstava „Jak se v Pekařově narodila hudba aneb Hrátky s hracími stroji“ opět plně potvrdila. Proto - nejen my - chodíme do šumperského muzea často a rádi.

Tentokrát jsme to měli navíc s neplánovaným bonusem. V Rytířském sále Vlastivědného muzea právě finišovala příprava na čtvrteční zahájení - z Brna zapůjčené - výstavy "Jak se rodí večerníčky". A tak jsme opatrně jedním očičkem také nakoukli ...

Ostatní informace

Pokud jsem si vše zapamatoval správně, tak vstupné je za dvacku (děti, důchodci, ZTP atd. za polovinu), publikace o Pekařovu, obnově tamní kaple a flašinetech za 40,- a 80,- Kč, pohlednice k Pekařovské pouti a mezinárodnímu srazu flašinetářů za 5,- Kč a trička za 180,-. A ten punč na Točáku byl za pětatřicet ...