Lanškrounsko

Kam a jak jedeme?

Ta část východních Čech, která přímo sousedí se zemí moravskou, se stává cílem našich výletů poměrně často a takřka pravidelně. A není se co divit, protože se jedná o půvabnou lokalitu spojující krásy Matky přírody s pozoruhodnými historickými památkami. Jednoho pozdně letního dne jsme takto již po několikáté vyrazili i my. Naše šumpersko – olomoucká skupina si za místo oficiálního startu vybrala Krasíkov, což je moravská obec nacházející se ve východních Čechách, a za dopravní prostředek bicykly.

Za čím jedeme?

Rovněž naše první zastávka byla zcela tradiční a navíc jen pár metrů vzdálená. Byla jí totiž zřícenina kostela někdejšího kláštera Koruna Panny Marie, která se nachází v sousedním Třebařově a které familierně říkáme Stodola.  A od někdejšího gotického kláštera jsme se přesunuli k někdejšímu renesančnímu zámku. Ten vznikl v roce 1606 zásluhou Žerotínů, nachází se v nedaleké vesnici Tatenice, původně byl šternberskou tvrzí a dnes obecním úřadem. A protože byl den pracovní, nahlédli jsme krátce nejen na venkovní kamenné portály a erby, ale i na zajímavou původní interiérovou klenbu se štukovou výzdobou. U kostela sv. Jana Křtitele (r. 1716 – 1723, arch. D. Martinelli) jsme už takové štěstí neměli – kostel byl tradičně zavřený a pan farář nepřítomný i nedostupný (asi jako obvykle něco vyřizoval ve Vatikánu). A tak jsme vyrazili o dům dál.

Za stále se zlepšujícího počasí (no prostě azurro bez mráčků) nás čekala Sázava, což je malá víska, kterou protéká Moravská Sázava. Za zmínku zde stojí kaple sv. Prokopa z roku 1858 na jejíž stavbu prý finančně přispěl sám císař Ferdinand a kvalitní sousoší Piety pocházející z let 1681 až 1683.

No a po chvíli už jsme slavnostně vjížděli do Lanškrouna, který byl největším – ne však hlavním cílem -  našeho poznávacího cyklovýletu. A i když jsme se snažili moc nezdržovat, nějakou dobu jsme tady prokochali. A to jsme se téměř ani nevzdálili z hlavního náměstí J.M. Marků (a ten název nás potěšil, protože obvyklého tatíčka či mír zde nahradil renesanční lékař, matematik a fyzik, lanškrounský rodák známý jako Jan Marcus Marci z Kronlandu). Stačí, když zmíníme budovu renesanční radnice (r. 1582), pseudorenesanční Okresní zastupitelstvo (počátek 20. stol.), kašnu s delfíny (polovina 19. stol.) nebo Castelliho morový sloup (r. 1684)

Samozřejmě jsme si neodpustili ani možnost nahlédnout (bohužel jen přes mříž) do děkanského kostela sv. Václava (postaven v I. polovině 14. stol., vedlejší loď přistavěna r. 1653 a dominantní věž r. 1768, mobiliář převážně barokní) a minout bez povšimnutí jsme nemohli ani zdejší renesančně – barokní zámek, což je v podstatě přestavěná část někdejšího augustiniánského kláštera.

A potom již nastal čas, abychom vyrazili k onomu hlavnímu cíli naší výpravy. Tím byly téměř dvoutisícové Rudoltice, resp. barokní Nový zámek na Zámeckém vrchu nad obcí. Tady už se dá skutečně hovořit o „drsném“ podhůří Orlických hor, protože se nacházíme v nadmořské výšce 435 m. Z celého původního monumentálního zámku Liechtensteinů (r. 1698 – 1712, arch. D. Martinelli a A. Salla, inspirace stavbami římského arch. C. Fontany) sice zbyla jen jedna nárožní věžice, ale tu prostě musí zblízka vidět alespoň jednou každý, kdo tudy (ne)pravidelně projíždí vlakem mezi Moravou a Prahou.

Nový zámek (původně čtyřkřídlý, třípatrový a s průčelím o poschodí vyšším) byl asi od počátku prokletý. Poprvé vyhořel dva roky po svém dokončení a když ho ihned provizorně opravili, zaplápolal v roce 1718 znovu. Nám se tu ale moc líbilo, navíc jsme si „vyžádali“ skvělou průvodkyni, která záchraně zbytků zámku věnovala pořádný kus života a na vlastních zádech vynosila z barokních zámeckých sklepení tuny suti a zeminy. Do těch sklepení jsme, samozřejmě, nahlédli i my a přímo ve věžici jsme si prohlédli např. fragmenty klasicistní výmalby.

Po rozloučení s naší průvodkyní jsme se vrátili do Lanškrouna a chvíli se věnovali hostinci s poetickým jménem Krčma. Činili jsme tak ovšem pouze ze zájmu o historii, protože se jedná o objekt zájezdního hostince z poloviny 16. století, který dnes ovšem vidíme v podobě z II. poloviny 18. století.

A potom už nás nečekalo téměř nic. Jen nějak dojet těch více než 40 km domů a v cíli si dát zasloužené a vítězné pěnivé.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ke konzumaci jsme využili místa, které nabízelo nejvíce možností. A tím byl jednoznačně téměř desetitisícový Lanškroun.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Jednalo se o akci vysloveně vydařenou, takže se nebojím říct, že všechno. A to i přesto, že kromě Nového zámku – alespoň pro mě – bylo všechno notoricky známou záležitostí. A navíc nám tentokrát vyšlo počasí takřka ideálně.

Nelíbilo: -

Ostatní informace

Kromě vstupného a pár drobností na Novém zámku jsme už utráceli v podstatě jen za takové ty podružné záležitosti, jakými jsou např. zaplnění žaludku a dodržování pitného režimu. A v době uskutečnění tohoto výletu v popisované podobě také za kuřivo – a to všichni.

Zcela na závěr ještě jedná drobná poznámka. Tento tip na výlet doprovázejí oskenované fotografie 13 x 9 cm ze září roku 2007, kdy jsme náš výlet uskutečnili přesně v popsané podobě. Od té doby jsme tuto lokalitu projížděli několikrát a nemáme pocit, že by se až tak moc změnilo. Pro ostatní, které tento článek inspiruje, mohou být zajímavým srovnáním.