Litovelské Pomoraví – už v plném květu

Kam a jak jedeme?

Přišlo jaro. Snad o něco dříve než loni. Na přes rok třeba přijde později. Na vzdory člověku to příroda nějak srovná (ač se nám to asi někdy moc nelíbí, ale v jakém je stavu je i naší zásluhou). Není se čemu divit, že na turistických trasách i cyklotrasách je už spousta jak opěšalých, tak okolovaných, nejnověji i okoloběžkovaných výletníků. Tak tedy dohustit pneumatiky a můžeme na výlet.

U nás na západní a mírně severní Moravě je to často okolí Litovle.

Za čím jedeme?

Proč zrovna Litovel je nasnadě. Okolí města je dostatečně ploché, takže kdo v zimě nejezdí třaba na běžky, tomu leckdy zdolání kopce s převýšením několika desítek metrů dělá problém. No a druhá příčina je okolí města, tedy Litovelské Pomoraví což je přímo chráněná krajinná oblast, takže tu jde o probouzející se přírodu.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

O občerstvení naštěstí i koncem března naštěstí není nouze, a jak je teplo, pracovní dobu uspíšily i občerstvením která by mohla otevřít později. Inu když jde o kšeft, kalendář není zcela rozhodující. Pravda rybářský hospoda u Nových Mlýnů je ještě zavřená (tam tedy ještě spí), ale objevil jsem celkem obsazený hostinec ve Třech Dvorech (což je kousek od Litovle), ano a značně obsazeno již bylo i v bufetu a restaurantu v Sobáčově (o samotné Litovli se ani není potřeba rozepisovat).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Když jsme s partou do Litovelského Pomoraví zavítali loni (a to už byl duben), víc jsme se věnovali pohostinství než přírodě, takže tentokrát se víc věnuji té přírodě. Když vjíždíme do Pomoraví od nás od severu, začíná oblast někde od Úsova a Moravičan. Tentokrát tedy od těch Moravičan, takže od Nových Mlýnů. Jak už bylo naznačeno, tak rybářská hospoda je zatím zavřená, ale přeci jen se chci více věnovat tomu porostu, takže hned u kraje lesa potěší v podrostu modré kvítky podléšek (tedy jaterníku trojlaločného). Směrem od Nových Mlýnů k Litovli je krajina mírně zvlněná, dá se řící že poměri Pomoraví i „kopcovitá“. Nakonec této morfologie využili Černohorští z Boskovic, kteří si tu v 16. století postavili lovecký zámeček. Ovšem daleko více se tu zapsali Lichtenštejnové, kteří skromnější stavbu nahradili vcelku rozsáhlejším kalsicistním zámkem. Ten dominuje svému okolí hlavně honosným průčelím s korintskými sloupy. Jak měli Lichtenštejnové ve zvyku, proměnili i část zámeckého okolí v krajinu, kterému se říká komponovaná. Ostatně v celé míře to učinili v okolí Valtic a Lednice (kde ovšem sídlili déle a Nové Zámky bylo pouze občasné sídlo pobočné větve velkorodu). Vlastně zámek až do zestátnění v roce 1945 byl spíš sídlem kanceláří a správy okolních majetků.

Z komponované krajiny toho v okolí něco málo zbylo, ale příliš patrné to není, např. od zámku bývalo vidět přes údolí Moravy k vrchu Třesín, kde na jeho úbočí stávala Rytířská síň, taková replika antického chrámu, z kterého zbylo jen pár sloupových patek a trochu dlažby. Pod stejným kopcem se nachází romantický Čertův most nebo umělá jeskyně Podkova. Nad Moravou se dá najít altánek zvaný Templ neboli Chrám Přátelství. Ten pravidelně bývá opatřen opraveným nátěrem omítky, načež během sezony tento pravidelně nějací blbečci posprejují. No a do výčtu ještě spadá kamenný obelisk, to je tedy to co se dá z komponované krajiny objevit.

Na zámku je sídlo sociálního ústavu, takže pokud nejsme příbuzní asi se dovnitř nepodíváme, ale můžeme do parku. Ten je sice ohrazen plotem, ale přes plot vlastně volně navazuje na lesy a louky Pomoraví.

Vlastně hned u cesty od zámku k Mladči je chráněné území, tedy na jedné straně přírodní památka Pod Templem, na druhé straně přírodní rezervace Hejtmanka. Projevuje se to hned v lese, který je poněkud divočejší a v podrostu i zelenější. Od Nových Mlýnů k Novým Zámkům není žádná rezervace a je to poznat na lese kde se daleko více těží a vlastně je les poněkud zdevastovaný (a to tu zrovna kůrovec moc nehrozí). Ještě jsem stihl poslední sněženky. Jinde se opěvují záhony bledulí, Litovelské Pomoraví, to je na počátku jara ráj právě sněženek. Sice jsou už v posledním stadiu květu, ale dá se odhadnout, že když kvetou samy, bývá tu dosti bílo. Teď už skromnou bělobu nahrazují pestřejší barvy. Jako i jinde, je ti pno dymnivek, což je vlastně takový lesní nezmar. Bílou sněženkovou nahrazuje bílá sasanková, těch tu bude postupně tak dost. Do toho žluté blatouchy nebo orseje. A ač se to nemá, zjara se dá přikrmit medvědím česnekem. Je to takový první místní vitamín. Sice se vlastně v rezervaci trhat nesmí, ale pokud si hu utrhne člověk do pusy, snad to tak nevadí.

Litovlí napoprvé jen projedu, loni jsem chtěl dojet do Střeně, kde to zas tak neznáme, tedy zejména Pomoraví na levém břehu v oblasti rezervace Ramena řeky Moravy. Ona je to taky nejceněnší část Pomoraví (je to přímo národní přírodní rezervace). Ovšem funguje to podobně jako u Nových Zámků, kde není rezervace, tak se les dosti kácí (za Stření je u velkého mostu taková nenápadná asfaltka). Takže vlevo je les rozježděný technikou a všude je hromada klád, vpravo je víc divočina, pokud nějaký strom padne nechá se ležet.

Jízdu k jihu končím u zajímavé dřevěné lávky, kterou se dá překonat poměrně mohutný tok Moravy. Vlastně přímo k těm ramenům (je tu jedno slepé). K již zmíněným kvítkům přibude nějaký ten plicník a určitě by se tu daly popsat i další druhy, které ani neznám.

Na zpáteční cestě můžu konstatovat, že směrem k Litovli po červené magistrále přibylo hřiště a zcela nový Most přes bahenku, co jsme jeli touto trasou někdy posledně (tak 3 nebo 4 roky), tak od Šargounu do samotné Litovle je asfaltka (bývala polní), inu Litovelsko to je cykloráj na Střední Moravě.

Ostatní informace

O zpáteční cestě se ani nebudu moc rozepisovat, vítr foukal z jihu, takže pěkně do zad. Žádné památky se nekonaly, takže ušetřený peníz posloužil v Lošticích k tvarůžkovému dortíku a jednomu českému pivu. Konkrétně 11° Kosíři z Čech pod Kosířem.