Loading...
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Pro zdatnější • Za sportem • Na hory
Cíl našeho dnešního putování je jasný lebo venku je kosa jak v Moskevské obývačce (šak je leden tož co ne), hrany sú nabrúšené a svíčka ohoblovaná až ke knotku. Tož jedem na lyže. Lebo su z loňska namlsaný, dyž sem brázdíl stráně tých evropských himalájú, tož sem sa ohlédál po nejakéj podobnéj příležitosti. Protože ale néni čas, chtělo to nájít neco, co je blízko. Šak to znáte, ráno tam, večér zpátky a zážitek na celý štvrťrok. A tož dyž sa objevila příležitosť jet za Vídeň zalyžovat, neváhal sem. Cíl Špitál, středisko Štulek. Jel sem busem lebo sem věděl, že budu nadřítý jak hřídel, tož ale je to tak blízko, že sa to dá sjet autem a skoro aj pěšky (tak za týdeň).
Na to jak je to blízko Vídně, tož je to atrakca jak sviňa. Šak furt valíte po rovině, sněhu abys pohledál a včíl, z ničeho nic, kopec jak Gerlachovský Štít (pro mladší ročníky nejvyšší hora ČSSR stójící v Tatrách kdysi dávno) aj se sněhem. I zaradovalo sa srco moje, lebo už sem měl strach, že skončím v hospodě. Tam sem skončíl stejně. Ale napřed ten sport. Nekolik kilometrů uprevných sjezdovek, odpoledňa už vydřítých s ledovýma plackama. Lanovky dlúhé jak svadební lokše, pro štyry a na vrcholek jedna pro šest. Pár vlekú, měřič rychlosti, park na blbosti s žehlícíma prknama, sáňkařská dráha a dráha pro duše od traktórú. Tož taký sněžný Lunapark.
Na každém kopci sa najde nejaká ta Rakúská hospoda, dá sa tam najest, napit, vyspat, vychc..., tož prostě odpočinút a nabrat silu.
Problém je, jak je to tak blízko, že sa občas možú tvořit kolony přitrúblých Čechú, drzých Slovákú a poťápaných Maďarú. A do teho Babylóna přidajú neco aj domácí, ale tož naščestí vládnú rukama, tož sa domluvím všady, abych jim vysvětlíl, že sa předbíhat nemá. A tá lyža už stejně byla nalomená.
Cenu sme letos platili 35 Ojro, a dvě nám pak vrátili, když sme pak vracali tú lyžovací kredytku. Tož asyk tak!