Návštěva Muzea Vyškovska

Tipy na výlet • Romantika • Vycházka - půldenní • Za kulturou

Fotografie (126) • Foto: Franta

Vstoupit do fotogalerie (126 fotografií)

loučení s Ajdou a Honzou

Vstoupit do fotogalerie (126 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Krom zámků, hradů a dalších památek s ženou rádi navštěvujeme také různá muzea. Pokud je umístěno v bývalém feudálním sídle, tím líp. Vstupenka vyjde většinou levněji, očima se můžete pást na exponátech až do úplného zblbnutí a rychlost vašeho pohybu historickými interiéry není - tak jako při prohlídce „normálního zámku“, omezena příkazem kastelána (ky): „Tak, to už by stačilo a nyní si všichni hezky rychle postoupíme do další místnosti!“

O bohatých sbírkách vyškovského muzea víme už dlouho, předlouho, jenže při našich dvou posledních návštěvách města v něm bylo v sobotu odpoledne zavřeno.

Nadarmo se ale neříká – do třetice všeho dobrého, že?

Tentokrát jsme si jeho prohlídku nechali až na neděli a valnou část soboty strávili v okolí jeskyně Balcarky a Holštejna v Moravském krasu. Po návratu do Vyškova jsme se v pozdním odpoledni stavili na nákup v jednom místním kurvamar.. (pardon - supermarketu), a poté zamířili k příteli Honzovi, který na nás s bílou psicí Ajdou už nedočkavě čekal.

Veselé historky z cest jsme si nechali k vínku na později, nejprve bylo třeba nasytit tři lidské žaludky chutnou podvečerní krmí. Společným úsilím – já s Honzou škrábal brambory a Jana smažila řízky – se dílo vcelku brzy zdařilo. Po jeho likvidaci jsme usedli do obýváku a při konzumaci modrého portugala klábosili téměř až do doby, kdy za bývalého režimu československá televize končila s nabídkou pořadů pro homosapiensáky a začala vysílat populárně-naučný celonoční program, úzce specializovaný pro kura domácího.

(Zda zůstal alespoň na jednom programu ČT zachován i v současnosti nevíme, neboť Honza vlastníkem TV bedny není...)

Po kvalitním vyspinkání se a snídani jsme se chvilku po deváté venku s našimi hostiteli rozloučili a my dva nejprve zamířili na zběžnou prohlídku Smetanových sadů. Kromě zajímavých dřevin a okrasných keřů se park pyšní jím protékající řekou Hanou (ve skutečnosti je to jen takový trochu širší potok) a oblíbenou venkovní restaurací. Jak jsme si všimli, už před ní nedočkavě postávalo pár závisláků, ale měli pech – bylo ještě zavřeno.

Od sadů jsme zamířili k městskému centru. Já si na chvilku odskočil do boční Havlíčkovy ulice, kde se kromě budovy MŠ nacházela i hezká secesní vilka a po návratu za ženou už jsme společně poobdivovali krásné venkovní průčelí vyškovského gymnázia.

Podchodem pod nejrušnější městou tepnou jsme se dostali na okraj historického jádra města. Minuli jsme kostel Nanebevzetí Panny Marie a krky si málem vykroutili při pohledu na jeho vysokou věž s převysokou helmicí. Při našem dalším postupu jsme si je už šetřili a raději koukali na mnohem nižší měšťanské domy na Masarykově náměstí a na vysokou radniční věž se zahleděli až z dostatečného odstupu. Ještě obhlídka modlitebny Sboru K.Farského - jak od náměstí, tak i odzadu ze Zámecké ulice - no a pak hurá na oběd do restaurace u bývalé městské brány. Byli jsme tu už posledně a ani dnes jsme nabídkou jídla nebyli zklamáni.

Protože nám do otvírací doby muzea ještě nějaká chvilka zbyla, jdeme vytrávit oběd do vzorně zrekonstruované Zámecké zahrady a já vylezl (vítr nevítr) i nahoru na lodžii. K mému velkému překvapení se shora neotevřel pohled jen na zahradu a na zámek, ale na druhé straně se nacházel areál, ve kterém zrovna probíhaly za účasti veřejnosti jakési koňské drezurní závody.

Za čím jedeme?

Sotva jsme se vrátili k zámku, přiběhla kastelánka (a i když ještě zdaleka není avízovaných 13 hodin), pustila nás dovnitř. Na naše argumenty, že ještě nemáme zakoupeny lístky, odvětila, že si je dokoupíme po prohlídce dodatečně. (Tak tomu říkáme přístup!)

Nejprve nás čekala odloučená muzejní jednotka, umístěná v krátkém jižním křídle. Zde jsme se v přízemí bašty mohli seznámit s výstavou o Židovské obci v Čechách, ve Slezsku a na Moravě a ve vedlejším větším sále na nás čekaly zajímavosti a exponáty o Hedvábné cestě.

Poté jsme se vrátili do hlavní budovy, kde jsme opět v přízemí začali s prohlídkou stálé expozice Pravěk Vyškovska. Zahrnuje vývoj regionu od starší doby kamenné až do okamžiku, kdy byla v 11.století Morava připojena k českému přemyslovskému státu. Nechybí ukázka různých nálezů – např. broušených kamenných seker, kostí zvířat, keramických nádob na vaření, hliněných plastik zvířat, pozdějších bronzových šperků a mnoha dalších zajímavostí.

Při vstupu do další místnosti jsme se dostali už do Středověku. Tady nás čekala výstava o životě na vesnici i ve městě, o církevní správě a hlavně bohaté nálezy ze zaniklých hradů Drahanské vrchoviny – z Kuchlova a Melic. Melice bývaly (než jim je husité pobořili) reprezentačním sídlem olomouckých biskupů. Tady v muzeu se můžeme potěšit mnoha archeologickými nálezy, nalezenými hlavně na Melicích. K těm nejkrásnějším patří krásně zdobené kachle z bývalých hradních kamen.

Za další expozicí Národopis Vyškovska musíme po schodech o jedno zámecké patro výš. Kromě známé „Hanácké světnice“ se tady nachází o životě tohoto nížinného etnika – počínaje předměty ze zemědělství, ukázkami odívaní... a zvyky a výtvarnou kulturou konče, vše.

Vedle se v dalším sále nachází od roku 2016 nová stálá expozice Příroda Vyškovska s vypreparovanými a vycpanými savci, plazi, ptáky, rybami, hmyzem a jinými živočichy.

Stálá expozice Alois Musil (od roku 2014 a nacházející se v posledním sále) je velmi nápaditě umístěna do interiéru „maurské novostavby.“ Prezentuje život a dílo A.Musila (1868 – 1944), člověka, který byl papežským prelátem, biblionistou, orientalistou, cestovatelem, fotografem a spisovatelem. Tenhle ruprechtický rodák patřil k nejvýznamnějším osobnostem celého vyškovského regionu. Jsou zde vystavěny předměty z jeho pozůstalosti, jichž užíval při svých cestách na Blízký Východ.

Další menší výstava – tentokrát skla, nás čekala v sousedním salonku, pak jsme se vrátili na hlavní chodbu a další schodištěm, ozdobeným v mezipatře několika kusy historického nábytku a dvěma novodobějšími obrazy, vystoupali do posledního patra. Tady nás v rozlehlém sále s krásnými kamny a trámovým stropem čekala nádherná expozice Keramiky.

V tomto případě se jednalo o nejrozsáhlejší sbírku zlidovělé fajánse na Moravě. Od habánských předků v 17.století až k výrobkům osmnáctého až dvacátého století. Bohatá produkce vyškovských toufarů zde byla doložena mnoha keramickými výrobky, které vynikají svou rozmanitostí a bohatstvím tvarů.

Tak a tohle byla ta příslovečná třešnička na dortu při prohlídce celého muzea. Velmi spokojeni jsme sestoupili do přízemí, kde jsme si v už otevřené pokladně zakoupili lístky a s přáním muzejních pracovnic: „Na shledanou a přijďte zas“, se rozloučili a zamířili k vlakovému nádraží.

Minuli jsme přitom otevřený hřbitovní kostel Panny Marie, já ze zvědavosti nakoukl dovnitř a viděl, že je v něm též umístěna nějaká zajímavá výstava. Paní kustodka mne na ni sice lákala, ale musel jsem se omluvit, neboť dnes už bychom tuhle prohlídku nestihli – zanedlouho nám měl jet směrem k domovu vlak...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jak už jsem se zmínil, přespali jsme u přítele a na oběd se stavili v příjemné restauraci u bývalé městské brány, v níž moravský vrabec s kysaným zelím, ba i ta svíčková, chutnaly znamenitě.