Pánové Cranach a Dürer na návštěvě v Ostravském muzeu

Kam a jak jedeme?

Dne 19. prosince loňského roku byla v nejvyšším patře Ostravského muzea zahájena unikátní výstava „Albrecht Dürer a jeho současníci“, která potrvá až do 27. února 2014. Výstava představuje nejvýznamnější renesanční grafická díla ze sbírek Východoslovenského muzea v Košicích, které v minulém roce oslavilo 140 let od svého vzniku. Tato vzácná sbírka putuje po středoevropských městech již nějaký ten pátek, ale v Ostravě má svou premiéru až teď. Vystavovaný soubor grafických listů pochází z odkazu Imricha Henszelmanna, lékaře, vědce, milovníka umění a jednoho ze zakladatelů Hornouhorského muzeálneho spolku (1872, předchůdce dnešního muzea). Sbírku věnoval košickému muzeu svou závětí v roce 1888. A je docela možné, že prapůvod dnešní spolupráce košického a ostravského muzea spočívá v tom, že obě muzea jsou dobou vzniku takřka dvojčata. Výstava byla od 4. února 2014 rozšířena o obrazy Lucase Cranacha staršího a stala se takovou předčasnou událostí roku. Minimálně pro Moravskoslezský kraj a tamní příznivce umění. Například fanoušci Baníku nebo ti, kteří v loňském roce shlédli podobnou výstavu v Liberci, s tímto názorem asi tak úplně souhlasit nebudou. Nám však nezbývá nic jiného, než nasednout do auta a vyrazit směrem k centru moravské části "ocelového srdce republiky".

Za čím jedeme?

Henszelmann tedy odkázal muzeu celou svou uměleckohistorickou sbírku, ze které je dnes bezpečně identifikováno 352 grafických listů, které ovšem byly na období let 1919 až 1968 převedeny do Muzea krásných umění v Budapešti. Zpět se jich vrátilo jen 294. Původ sbírky přitom můžeme zřejmě hledat v knihkupectvích a antikvariátech v Budapešti a Vídni, ale pravděpodobně také ve Francii, Itálii, Anglii a Německu. V kolekci dřevořezů a mědirytin tak najdeme díla nejen Albrechta Dürera, ale i Martina Schongauera a Martina Zatzingera. K tomu je nutno připojit grafické listy jeho současníků, např. Hanse Schaufeleina, Albrechta Glockendona, Hanse Burkmaira, Ludwiga Kruga nebo právě jednoho z nejzajímavějších umělců své doby, tedy Lucase Cranacha.

Minimálně dvě jména mezi vystavovanými umělci jsou navždy zapsána zlatým písmem do d(D)ějin umění. Jsou to Albrecht Dürer, geniální německý malíř, grafik a teoretik umění přelomu 15. a 16. století, jehož celý život je spojen s Norimberkem, a Lucas Cranach starší, německý renesanční malíř a tiskař počátku 16. století, který si přivydělával jako radní, purkmistr a obchodník s vínem (jeho syn Lucas Cranach mladší v polovině 16. století převzal otcovu dílnu a stejně jako on si také v klidu purkmistroval a radničil). Mnohými odborníky je na jejich úroveň stavěn také Albert Altdorfer, německý malíř, grafik, rytec i stavitel.

Většina grafik na této výstavě je vytvořena technikou dřevořezu, tedy nejstarší grafickou technikou, kterou dovedl k dokonalosti sám Albrecht Dürer. Zajímavostí exponátů je fakt, že mnohé z nich jsou signovány až třemi osobami, což svědčí o tom, že si autor předlohy vážil rytce i tiskaře coby rovnocenných umělců. A důležitá je také skutečnost, že košická kolekce patří bezesporu k nezajímavějším „východoevropským“ sbírkám renesanční grafiky vůbec. Vždyť Henszelmann dokázal sehnat dřevoryty a mědirytiny od těch nejlepších a z doby, kdy autor ještě žil, eventuelně tisky, které byly vytištěny nedlouho po smrti slavných mistrů. Například Dürerův dřevořez Boj sv. Michala s drakem pochází z roku 1498 a Henszelmann si dokázal opatřit tisk, pocházející již z roku 1511. Jedinečná je série dřevorytů Lucase Cranacha nebo slavný Dürerův dřevořez Nosorožec, kterého svého času považovali lidé za bájného jednorožce.

Jak již bylo uvedeno výše, kvalita výstavy ještě rapidně vzrostla začátkem února, kdy se návštěvníkům představil pan Cranach starší. Hlavním lákadlem se tak stal jeho nově zrestaurovaný „dvojobraz“ z počátku 16. století; obraz, který byl desítky let uložen v depozitáři Národní galerie v Praze a teprve nedávno bylo dokončeno jeho náročné restaurování. Výstavní sály Ostravského muzea se tak staly místem velké celosvětové premiéry. Kromě tohoto oboustranného obrazu „Žehnající Jezulátko s křížem“ a dospělý „Kristus Trpitel“ přicestovalo do Ostravy dalších sedm olejomaleb tohoto úžasného malíře, který patří k mým nejoblíbenějším. Uvidíme zde tedy následující klenoty z dílny německého mistra: Žehnající Jezulátko s křížem a Kristus Trpitel (z roku 1520), Podobizna kurfiřta Fridricha III. Saského (1532), Nechte maličkých ke mně přijít (1538), Madona s dítětem (1525), Panna Marie Bolestná (16. století), Kristus a cizoložnice (po roce 1537), Stětí sv. Jana Křtitele (kopie z počátku 17. století), Mše sv. Řehoře (anonym z dílny Lucase Cranacha, 1540 – 1550). Obrazy mají – pochopitelně - nevyčíslitelnou historickou hodnotu a názory některých „odborníků“, že se Ostrava neměla bát zapůjčit další díla Cranacha i Dürera jsou – minimálně při pohledu na finanční pokrytí pojištění obrazů – tak trošku mimo mísu. Dle mého skromného názoru je malým zázrakem už tato výstava.

Na závěr je snad již potřebné jen dodat, že Ostravské muzeum najdete v budově staré – původně renesanční – radnice, nacházející se na Masarykově náměstí v centru Ostravy a výstava „Albrecht Dürer a jeho současníci“ i spolupráce s košickým muzeem by do budoucna měla mít i své pokračování. A jak vidíte z přiložené fotogalerie, fotografování – samozřejmě bez použití blesku – je zde povoleno.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Vzhledem k tomu, že jsme jeli na jednodenní výlet, ubytování jsme nesháněli. Najedli jsme se cestou zpět v opavském Globusu. A musím se přiznat, že to byl můj - ne nejlepší - nápad, protože za svým olomouckým kolegou silně pokulhává. Guláš vlažný, na žampiony se muselo čekat (a pak nám je donesli s hranolky místo brambor), pečivo nic moc a sekané v bulce poloviční porce. Přitom chuťově to bylo naprosto v pořádku.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nejsem sice nijak fanatickým ctitelem malířství a grafiky ani pravidelným vymetačem světových obrazáren a galerií, ale tuto výstavu jsem prostě vidět musel. Navíc hvězdné německé renesanční duo Cranach a Dürer patří k mým nejoblíbenějším umělcům vůbec. Četl jsem na tuto výstavu i ohlasy kritické (ale to, že se na výstavu přestává pouštět půl hodiny před koncem, ví snad každý, takže nářek novináře nad tím, že se na něho v muzeu radostně netvářili, když přišel v neděli půl hodiny před zavíračkou, mi přijde nesmyslné), ale já byl velmi spokojen ... a můj tříčlenný doprovod také. Mohl jsem si jednotlivé exponáty prohlédnout naprosto v klidu, udělat si fotodokumentaci a i lidé kolem mě evidentně věděli, na co přišli. Cesty ze Šumperka rozhodně nelitujeme. Jenom mám pocit, že kromě zmíněného televizního zpravodajství je propagace tak významné akce opravdu takřka nulová. Naopak plusovou třešničkou na dortu bylo, když nám při odchodu z muzea zahrála radniční zvonkohra - Jarkem Nohavicou zpopularizovanou - skladbu V jednym dumku na Zarubku. A kdybychom si ještě minimálně hodinku počkali, mohlo být i Děvčátko z kolonie ...

Ostatní informace

Muzeum v budově radnice z počátku 16. století stojí určitě za návštěvu i samo o sobě, ale výstava „Albrecht Dürer a jeho současníci“ jeho význam přece jen pozvedla. Cena vstupného činí 60,- Kč, což je hodnota běžné vstupenky do Ostravského muzea, jehož všechny expozice si v rámci výstavy můžete také prohlédnout. Hlavně se připravte na sbírky přírodní (hodně zajímavá je např. část zaměřená na nerosty) a společenskovědné (tady najdete sv. Kateřinu z I. třetiny 16. století i Maryčku Magdonovu).