Přes "hory a doly" z Trojáku do Držkové

Kam a jak jedeme?

Už je tady téměř konec září a my se zase budíme do krásného sobotního rána. Není co řešit - v 7.00 nám odjíždí bus ze Zlína do Bystřice pod Hostýnem přes Tesák. Vystupujeme ale už u hostince na Trojáku. Z oken dopravního prostředku jsme viděli zajímavé pásmo mlhy, držící se v údolí nad Hošťálkovou a tak si to jdeme z odlesněného hřebene se sjezdovkami vyfotit. Mlčky a beze slov - manželka se na mne napučila, že jsem ji odmítl před budovou hostince vyfotit. Já si ale za svým stojím, neboť na tento portrét bude času dost, zatímco mlha v údolí nepočká ! Na ten správný rozhled musíme skoro 1 km tam a pak zase zpět. Cestou vidíme, kolik tady přibylo nových rekreačních objektů, nejvíce přístaveb a úprav se dočkala budova starého drvařského hostince ... zvenčí byl naštěstí jeho typický valašský kolorit zachován. Tady nezbytné foto manželky na usmíření a po "dýmce míru" pokračujeme po dalším odlesněném hřebeni směrem k Tesáku. V zimě tu musí mít běžkaří z bílé stopy moc nádherné výhledy. Ty máme sice i dnes, ale ne moc dlouho. Ještě před prvními, nyní už jen rekreačními usedlostmi, označovanými jako Šanghaj, odbočuji podle mapy přes ohromnou louku rovno dolů : tady někde pod námi se v lesních houštinách ukrývá pramen Dřevnice. (To je ten říční veletok, který protéká naším krajským městem Zlínem).

I přes občasné zabrblání manželky kvůli obtížnějšímu terénu je místo s jedním z pramenů nalezeno - (nic moc) - a odtud už pokračujeme dolů do sedélka poblíž hlavní silnice po abnormálně blátivé lesní cestě. Žlutá značka odtud pokračuje blátem a lesem až někam na Kopnou. My ale odbočujeme po povrchu neznačené lesní asfaltky bez marastu vpravo. První úsek silničky je rovný jako když střelíš z luku, později klesáme v serpentinách do malebného údolíčka dolů ke Košařiskám. Ten nepatrný vodní tok, který vesele skotačí mezi kameny napravo od nás, nese hrdé jméno Dřevnice. V těchto místech ale ještě budoucí řeka nezula své dětské papučky ...

Za čím jedeme?

V zalesněné části údolí brzy narazíme na modernější komplex usedlosti. O něco níž stojíme na okraji rozsáhlých pastvin a lučin kol horního toku řeky, které bylo v minulosti významným místem držkovského salašnictví. Do dnešních dnů se nám z těch dob zachovala velmi malebná roubená pasekářská usedlost s příslušenstvím, rybníčkem a včelími kláty. Areál není nijak ohrazen a tak mají slušní lidé na pozemek přístup a můžou si prohlédnout objekty původní valašské architektury hezky zblízka. Noví majitelé si na bydlení upravili menší hospodářský objekt a dost nás zarazila cedule, upozorňující vandaly a zloděje, že už byli 6 x vykradeni a že nic cenného se už proto uvnitř nenachází !! (Můj tatínek pochází také z pasek - z Hluboč u Brumova - Bylnice a ten mi vždycky tvrdil, že ještě za jeho mládí se nikdy nikde nic nezamykalo ...) Protože jsem o této krásné zachovalé usedlosti již psal podrobnější článek v kategorii Místa, chtěl bych jen upozornit, že ačkoliv k objektu nevede žádná značená cesta, přesto je místo pohodlně přístupné po lesní asfaltce, která sem vede z údolí Ráztoky od Hutí a že je tu pro zájemce umístěn informační panel s fotografiemi a vyčerpávajícím popisem. Usedlost je nazývána Držkovskou chalupou ...

Po zevrubné prohlídce a nafocení se loučíme s tímto překrásným místem a já odsud vleču manželku po strměji stoupající lesní cestě pod skály Holíkovy rezervace. Z úst Jany se ze začátku moc vděku za "přibližující" komunikaci nedočkám. Pak už ale kráčíme po okraji rezervace a pod úbočími mohutných a divoce rozervaných skalních bloků, divoké krásy kolem nás přibylo snad geometrickou řadou a my to nestačíme ani fotit ! Nedaleko kříže U Zabitého a bizarního skalního nasívu rezervace končí, ne tak ale mrazové skalní sruby, vybíhající dále k západu. Na průzkum krkolomného terénu nemá manželka ani obutí ani náladu a tak ji posílám na chodníček na hřeben a jdu tudy sám. Skal je tu dost, ale rozpadlé skalní bloky mají už dny své největší slávy dávno za sebou ! O kus dál vycházím pod skalním hřbetem na paseku s krásným výhledem na centrální část Hostýnských vrchů. Na mýtině si ještě fotím shluky velmi fotogenických a čímsi povědomých hub ... a pak mi to konečně zapálí : vždyť dnes má svátek svatý Václav !!

Naštěstí sebou vždy v batohu nosím aspoň igelitku a tak když se po průzkumu zbytku skalnatého hřebene nahoře opět setkávám s manželkou, mohu se jí pochlubit už docela slušným "úlovkem". Po hřebeni se vracíme k poslední skalní výspě Holíkovy rezervace, jimiž jsou známé Zadní skály u Držkové a které nyní prošly výraznou proměnou. Nová paseka směrem od východu více než odhalila jejich sličnou líc ... Janě se nový pohled na skály také líbí a tak se tu chvilku zdržíme. Poté lesem na okraj veliké krásné louky s usedlostmi, přeměňovanými na rekreační chalupy a dolů po zelené značce. Přibližně v polovině klesání odbočujeme po vrstevnici přes louku k okraji lesa. Tady nacházíme chodník, který stoupá po obvodu hřebene a tady se rozšiřuje na lesní cestu. Tady také další úlovek hub, tentokrát to jsou ale bedle jedlé.

Zatímco hřeben nad námi se strmě zvedá dál k východu, aby dal ještě východněji odtud "vyrůst" Předním skalám, my pokračujeme po cestě k jihu. Brzy vyjdeme na větší louku s naší oblíbenou starou hruškou a výhledy na okolí a když pak klesáme dolů do Držkové, kvalita výhledů na překrásné držkovské okolí se ještě rapidně zvětší ... Mámě hlad a tak se jdeme podívat do té nové Koliby. Její interiér - /a hlavně cena zde vařené stravy/ - se nám ale pranic nelíbí. A tož si tu dáváme jen kávu a něco k pití a než nám jede ze spodní zastávky autobus do Zlína, raději si ještě fotíme malebná zákoutí maličké obce ...

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Oběd jsme si dali až ve Zlíně v naší oblíbené restauraci "U Máců ..."

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Potěšily nás krásné výhledy na krajinu, moc hezká byla obhlídka chalupy na Košařiskách a divoká a přitom intimní zákoutí Holíkovy rezervace.

Ostatní informace

Ze Zlína do Držkové to není daleko a spoj busem je dosud za přijatelný peníz.