Přes Pulčínské a Čertovy skály a přes Vařákovy paseky až do Pozděchova

Kam a jak jedeme?

Trasa a náročnost: Tahle trasa má sice jen kolem 22 km, ale protože vede přes několik kopců a vrcholů, bude vám to určitě stačit. Já jsem ji navíc absolvovala v zimě, a věřte mi, že se dá pěkně promrznout. Moc ji nedoporučuji pro rodiny s dětmi.

Průběh trasy: Valašská Senice-Skaličí-Pulčínské skály-Lidečko-Čertovy skály-Kopce-Krajčice-Vařákovy paseky-Bařinka-Pod Svéradovem-Pozděchov

Ze Senice na Skaličí: Já jsem jako už tradičně bydlela na Horské chatě Antarik (nad obcí Valašská Senice, asi 50 km od Zlína a 20 km od Vsetína), ale můžete také začínat z obce Valašská Senice, kam jezdí autobus. Z Horské chaty Antarik jsem sešla podél sjezdovky dolů do Valašské Senice na hlavní silničku. Po silnici jsem se dala doleva směrem do centra obce. Brzy narazíte na cykloznačku Hornolidečské magistrály, která odbočuje z hlavní cesty vpravo, na vedlejší silnici. Tím samým směrem je i odbočka na koupaliště a Penzion Severka. A tudy se také vydejte. Bohužel tudy zatím nevede turistická značka, jen zmiňovaná cykloznačka (modrý pruh uprostřed dvou žlutých), a té se držte. Minete koupaliště (kde se v létě můžete skvěle osvěžit) a Penzion Severka, který se specializuje na agroturistiku a umožňuje návštěvníkům např. pasení oveček, a budete pokračovat stále po cykloznačce. Později minete několik samot, které připomínají zdější dávno minulý čas pastevectví, a studánku. Téměř u vrcholu Skaličí jsou prý ve svahu kopce Žárné pozůstatky cholerového hřbitova. Já jsem ho bohužel nenašla. Na Skaličí se cyklostezka spojuje s červenou a modrou značkou. Na ty se napojte a pokračujete směrem Na Pulčínské skály (tj. ze Skaličího doleva). Brzy dojdete do pohádkové KRAJINY...

Pulčínské skály: Modrá a červená turistická značka vás nejdříve dovede na nejvyšší vrchol Hradisko. Někde na začátku Pulčínských skal se prý vyskytují "slavné" barevné ledopády. Já jsem je tedy neviděla, tak třeba přístě. Jinak barvu ledopádů, většinou hnědou nebo rezavou, způsobují sněžné řasy. Z Hradiska vás značka povede dolů (pozor, teď v zimě cestičky kloužou) až k rozcestí, kde se můžete rozhodnout zda půjdete po náročnější modré, která vás provede skrz skály, nebo po červené, která skály obchází. Je to téměř jedno, protože obě značky se sejdou pod skalami na rozcestí u Pulčínského potoka, odkud budeme pokračovat dál. No, já jsem zvolila svoji oblíbenou modrou. Ta vás nejdříve dovede na skálu Zámčiska, kde je také budka s turistickou knihou. Dříve tu prý stával hrad. Dnes po něm zbyly jen schody vytesané ve skále a trámové kapsy (které jsem tedy opět neviděla). Hrad prý musel být rozbořen, když se z jeho pána, rytíře z Cimburka, stal loupeživý rytíř, co přepadal a okrádal vše kolem. Ze Zámčiska vás stezka dovede pod skály, k Pulčínskému potoku. Tam se na rozcestí vydejte po modré směrem do Lidečka.

Lidečko a Čertovy skály: Do Lidečka vede cesta z kopečka, takže ty 3 kiláky ujdete coby dup. Navíc půjdete kolem malebné "soutěsky" (jestli se to tak dá nazvat) Pulčínského potoka, a po cestě jsou dvě studánky, kde můžete doplnit zásoby vody. Poslední krátký úsek do Lidečka vede po silnici, a to není moc příjemné. V Lidečku se dá občerstvit v Motorestu Čertovy skály, nebo pokud chcete něco rychlého, hned vedle je benzínka (obchod by byla zacházka). Komu už by túra stačila, jezdí odtud autobusy jak do Valašské Senice (někdy s přestupem v Horní Lidči), tak do Vsetína a do Zlína. Pokud ale chcete trasu dokončit, a né ukončit, pokračujte po modré značce na Čertovy skály, které jsou v podstatě přímo v obci. Jejich mohutnost i bizardní tvary vás překvapí. Prý je sem donesl čert, aby přehradil říčku Senici, aby si mohl vzít pěknou, i když trochu přihlouplou Rózinu. Ale ouvej, nějak se to nepovedlo do svítání, a hráz zůstala nedostavěná. Cestička vede kolem skal i zezadu, a odtud jsou pak krásné výhledy.

Na Kopce, Krajčici a Láz: Nyní se nemusíte starat o značku, protože až na rozcestí Láz půjdete jen po modré. Cesta není příliš namáhavá, i když mě ty výstupy, které se tu vyskytují docela stačily. Celou trasu vás bude provázet naučná stezka Vařákovy paseky. Pěšina s modrou vede pod vrcholy kopců, které se jmenují Kopce a Krajčice. Na obou prý dříve stávala opevněná hradiště, spojená mostem. Trochu pod vrcholem Kopců jsou roztroušené skalní útvary a četné jeskyně, jejichž vstupy jsou zapezpečeny mřížemi, jak kvůli hrozícímu nebezpečí, tak proto, že jsou zimovištěm vzácných netopýrů. Já jsem tedy moc skalních útvarů neviděla, asi jsou výše v lese nad cestou. Ale i když mám jeskyně moc ráda, stejně bych se k nim po tom svahu tim zmrlym lesem neškrábala ani omylem. Z naučné stezky Vařákovy paseky se dozvíte cennou informaci, kterou asi nepochopíte, a tedy že vrchol Kopce je tvořen "glaukotickými pískovci luhačovických vrstev račanské jednotky magurského flyše"(to je informace vskutku pro širokou veřejnost). Cesta pak vede kolem lesní tůně s vodními breberkami až na rozcestí Láz.

Na Vařákovy Paseky: Z rozcestí Láz lze jít např. na Lačnovské skály nebo k loveckému zámečku Trubiska. Našim cílem je ale Pozděchov, takže následujeme opět modrou značku až na Vařákovy paseky. To je takové moc pěkné, i když i trochu depresivní místo. Někdy v 19. století tu byly jen lesy. Přišel sem Vařák z Pozděchova (odtud 3-4 km vzdálená obec) a postavil si tu chalupu. Z lesa se časem staly Pastviny. Půda tu byla chudá a neúrodná, a na kamenitých políčkách se lopotnou prací podařilo pěstovat několik málo odolných plodin. Když se Vařákovi synové oženili, postavili si tu chalupy také, a tak vznikla postupně osada. A všichni se samozřejmě jmenovali Vařákovi. Do kostela, na nákup i do školy se muselo chodit až do Pozděchova, což v zimě asi nebyla žádná procházka růžovou zahradou. Za druhé světové války, jeden den před příchodem osvobozeneckých vojsk, sem vtrhli nepřátelští vojáci, a protože podezírali zdejší pasekáře ze spolupráce s partyzány, některé z nich mučili a zabili, a vypálili chalupy. Po válce se ostatní z osady odstěhovali, a tak už tu dnes kromě pasek vlastně nic není. Trochu smutná historie. Naučná stezka je zde zajímavější, protože ukazuje staré fotky zdejších obyvatel. No a potom, když se podíváte do lesa okolo pasek, s trochou představivosti se vám cár mlhy promění na některého z nich...

Hurá do Pozděchova: Z Vařákových pasek pokračujte po modré přes rozcestí Bařinka až k rozcestí Pod Svéradovem. Po cestě uvidíte velká mraveniště. Na rozcestí Pod Svéradovem se napojte na žlutou, která vás dovede až do Pozděchova. Po cestě je studánka i lyžařský vlek, a o kousek dál v dubnu kvete vzácný šafrán bělokvětý, u nás chráněný jihoevropský druh. Já jsem ho kvést neviděla, protože byl únor. Než se dostanete z okraje obce do centra, chvíli to trvá, ale po cestě uvidíte pěkné ukázky dřevěné a kamenné valašské architektury. V centru obce je zastávka autobusu, a také hospůdka a obchod. Tak hurááá domů. Jinak si zjistěte dobře spoje, hlavně o víkendech (nechte si časovou rezervu), abyste pak nemuseli ještě pochodovat na vlak do Polanky, jako já :)

Za čím jedeme?

Za nádechem dob minulých po cestě na Skaličí, za Pulčínskými a Čertovými skalami, za Vařákovými pasekami i za obcí Pozděchov (tam jdeme hlavně v dubnu, a to za šafrány). A hlavně za čistým vzduchem, krásnou přírodou, a nějakým tím pohybem, ať nám svalíčky a páteřička nezakrní.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytovaná jsem byla ne své oblíbené chatě Antarik nad obcí Valašská Senice. Na cestu jsem si do batohu dala jejich kokosovo-nugátový řez a míša řez, a když jsem se unavená vrátila zpět, ještě jsem to dovršila jejich slavným čokoládovým dezertem a japonským suši, co zrovna bylo k večeři. Ňamka! Jinak kdo chce, v okolí se ještě dá ubytovat na agroturistickém penzionu Severka, taktéž ve Valašské Senice (mají moc dobré ceny, a navíc kozy, ovečky atd.), v soukromí u Dorňáků (to je taky ve Val. Senici, kamarád tam spal minule, a líbilo se mu domácí prostředí i to soukromí), v Ranči u Zvonu ve Francově Lhotě nebo i v Motorestu Čertovy skály v Lidečku.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nelíbila se mi zima a výstupy do kopce!!! Líbily se mi staré valašské chaloupky, Pulčínky a Čertovky, i ta naučná stezka Vařákovy paseky. Líbily se mi cesty temným lesem a to, že jsem potkala jen jednoho cyklistu a několik málo lidí na Čertovkách.

Ostatní informace

Dopuručuju se zásobit jídlem a pitím. Jestli se ubytujete na stejné chatě jako já, tak i domácími zákusky. Jinak si třeba nakupte v Jednotě v Senici, protože pak až do Lidečka nic není. A zase, využijte šanci v Lidečku, protože pak až do Pozděchova zase nic.